Součástí Stáda

Zatím přátelé

Ta slova ze mě vypadla tak rychle, že jsem si to ani pořádně neuvědomil. Nervózně jsem se díval na Alseyu a čekal na její reakci. Vypadala dost vykuleně, ale potom se usmála a udělala krok blíž ke mě. ,,To je nádhera, ale víš, že to nejde." řekla. ,,Co? Proč?" zeptal jsem se zmateně.

,,Vždyť jsi přízračný kůň. Byl by jsi pořád pryč a to je to co by mě ničilo." vysvětlila mi a mě došlo, že to stále ještě neví. Trochu se mi ulevilo. ,,Alseyo. Já už nejsem přízračný kůň. Udělal jsem chybu a ta moc mi byla odebrána."

,,To znamená, že-"

,,To znamená, že spolu můžeme normálně žít." dokončil jsem za ní větu a usmál se.
,,To je úžasné, ale opravdu to tak chceš?"

,,Proč tohle říkáš?"

,,Copak ty opravdu už nechceš nic zažít? Vždyť by jsme mohli poznat tolik míst a koní. Ve vztahu to nepůjde." začal jsem o tom pomalu uvažovat. Možná, že i měla pravdu, ale pořád jsem byl trochu naštvaný.
Dobrodružný život byl od malička můj velký sen a plnit si ho s Alseyou po boku jako přátelé byla ta nejlepší možnost.

,,Máš pravdu. Chci toho poznat co nejvíc a s tebou to bude ještě lepší. Samozřejmě jako přátelé." Alseya se usmála a přikývla. Mezi tím se probrala Lira s Diablem a přišli k nám. ,,Trochu jsme vás poslouchali, a tak se chceme zeptat jestli můžeme jít s vámi." zeptala se Lira a já nemohl jinak než souhlasit, ale byl tu háček, který jim asi unikl.

,,A co tvoje stádo Diablo? Nemůže být bez vůdce." upozornil jsem ho. Diablo se jen pousmál. ,,Já vím, mám to vymyšlené." řekl a mě se dost ulevilo.

,,A jak? Jestli se můžu zeptat."

,,Vím, že stádo je nedaleko. Vydám se tam a najdu svého zástupce, potom už mě tu nic nedrží." vysvětlil nám a otočil se na Liru. Jemně se dotkli nozdrami a oba se usmáli. Hrozně jim to spolu slušelo a mě bylo trochu líto, že to nejsem já s Alseyou.

,,Tak já teda jdu. Za pár hodin se vrátím."oznámil Diablo a vytratil se ve ze stodoly. Lira váhala jestli jít s ním nebo zůstat, ale nakonec zůstala s námi. Mezitím co byl Diablo pryč, nám Alseya vyprávěla o místech, která bychom mohli zkusit najít. Z těch všech míst mě uchvátilo jen jedno. Velká kaluž slané vodu, kterou nazývala moře. Prý jsou v ní obrovské ryby a ryby s chapadly, které tvoří ve vodě tmu. Každé její slovo jsem si představoval a těšil se na okamžik až to uvidím naživo.

,,Odkud to všechno víš?" zeptala se Lira hned potom co Alseya přestala vyprávět.

,,V mé bývalé vesnici si o tom lidé často povídali. Hlavně večer u ohně. Vždycky se všichni sešli a ten nejstarší z nich začal vyprávět. S ostatními koňmi jsme je poslouchaly. Bylo to fajn." řekla s úsměvem, ale pak uhnula pohledem a úsměv zmizel. Věděl jsem, že jí to chybí.

,,Kam půjdeme nejdřív?" zeptal jsem se, abych trochu změnil téma. Alseya se na mě podívala a pousmála se. ,,To nevím. Prostě...co potkáme jako první. To je na tom to skvělé, bude to o náhodě." měla pravdu. Máme se na co těšit.

Omlouvám se, že dlouho nic nevyšlo, ale rozbil se mi notebook a byla jsem z toho celkem v háji ://doufám, že se vám tahle kapitola líbila jo a mám v hlavě další příběh, takže se v budoucnosti máte na co těšit (doufám ) :DD

atomovka007