Součástí Stáda

Návštěva

Postupem času jsem, tak nějak zapomněl na mou hádku s Alseyou. Vlastně jsem spíš zapomněl na Alseyu. Chodil jsem všude možně a snažil se pomáhat lidem, koním a ostatním živočichům. Užíval jsem si život jako nikdy.

Přicházející zima se začala dost rychle projevovat. Každé ráno byl silný mráz, ale já to nijak moc nepociťoval. Myslím, že mi počasí a jiné přírodní živly nemůžou ublížit. Jen hrubá síla.
Ranní mráz tvořil na trávě a stromech nádherné obrazce a lesní zvířata sháněla poslední zásoby jídla na zimu. Procházel jsem tou kouzelnou krajinou a čekal na další žádost o pomoc. Nic, ale nepřicházelo a já nevěděl co mám dělat. Neměl jsem nikoho s kým bych si mohl povídat. V tu chvíli jsem si vzpomněl na všechny, které jsem opustil. Na Susan se Samem, na Hillery s Aronem a na...na Alseyu. Došlo mi jak moc je všechny mám rád a jak mi chybí.

Rozhodl jsem se je všechny navštívit. Nejdřív jsem si vybavil Susan ve své mysli a přesunul se na místo kde se právě nachází. Byl jsem u toho starého domu, kde jsem ji poprvé viděl se Samem. Bylo tam pořád to korýtko ze kterého jsem tenkrát pil. Teď bylo zamrzlé.
Prošel jsem kolem něj a došel k oknu. Podíval jsem se skrz něj a zahlédl Susan se Samem, jak se k sobě tulí u rozpáleného krbu. Hlasitě jsem zaržál, abych na sebe upoutal pozornost. Susan se na mě hned otočila a nadšeně mi vyběhla naproti. Otevřela okno a objala mě kolem krku. Užíval jsem si to jak jen jsem mohl a chtěl, aby to nikdy neskončilo.
,,Gali, ty jsi se vrátil." řekla nadšeně, když se ode mě odtáhla a věnovala mi upřímný úsměv. Souhlasně jsem zařehtal a otočil se na Sama, který přišel za Susan a objal ji. Hrozně jim to spolu sluší.

Aby pochopily, že tu chci chvíli zůstat, tak jsem vešel do ohrady a vlezl si do boudy. Hned potom jsem vykoukl ven a všiml si, že Sam vyšel ven a přivezl mi do té boudy tůčko sena a nějakou slámu jako podestýlku. Susan se pořád dívala z okna a usmívala se. Když Sam dokončil přípravu mého příbytku, tak se na mě otočil a pohladil mě po krku.

,,Jsem rád, že jsi se vrátil, ale budeš muset zítra odejít." byl jsem z toho trochu zmatený ,,Víš, čekáme se Susan dítě a nemůžeme si dovolit další hladový krk a ty jsi tak dlouho přežil sám v divočině. Myslím, že si poradíš." to je úžasné. Vím jak moc chtěla Susan dítě. Když byla ještě s Winstonem, tak za mnou někdy potají přišla a vyprávěla mi o svých snech. Často říkala, jak moc by chtěla dítě, ale Winstonovi to bylo úplně jedno. Jeho zajímaly jen peníze a alkohol, dítě by bylo pro něj velkou ztrátou peněz.

Na znamení, že to chápu jsem dal Samovi hlavu na rameno a hned potom odstoupil zase zpět. Sam se na mě nechápavě podíval, ale nakonec vypadal, že to pochopil. Odešel za Susan a já zase zůstal sám se svými myšlenkami. Moje další cesta měla vést k jeskyni, kde jsem se stal přízračným koněm. Půjdu navštívit Hillery a Arona. Možná konečně zjistím co se vlastně tenkrát stalo.

Věřte tomu nebo ne, ale tahle knížka se pomalu blíží ke konci :D pokračování neplánuju, protože chci potom pracovat na jiném příběhu :D chci si taky dát chvíli pauzu od psaní z pohledu zvířat a psát z pohledu člověka :D no nci nebudu tady psát o něčem co bude ještě za dlouho a tak prostě doufám, že jste si tuhle kapitolu užily :33 můžete mi zase napsat nějaký pěkný komentář nebo dát votes :D předem děkuji

atomovka007