Součástí Stáda

Alseyo!

Vedla mě lesem dost dlouho a mě to začínalo být čím dál tím víc podezřelý. Občas se na mě s úsměvem otočila. Dost si mě hlídala a ten její milý úsměv mě dost děsil. ,,Za jak dlouho tam budeme?" zeptal jsem se, abych trochu prolomil to ticho co mezi námi panovalo.
,,Za chvíli tam budeme." řekla, ale já tomu nevěřil. Alseya za takovou chvilku nemohla odejít moc daleko.

Kolem nás byla tma, ale já nějakým zázrakem viděl skvěle. Myslím, že být přízračným koněm má i své velké výhody. Nedával jsem chvíli pozor a před námi se najednou objevily koně. Byli to ti její poskoci, ale bylo jich hodně, takže kdyby se to tady zvrtlo, tak nemám šanci utéct. Všichni upírali svůj pohled na mě a na ni. Bylo to nepříjemné. Najednou se ta kobyla zastavila a pomalu se otočila na mě ,,Mám jednu podmínku." řekla klidně a dost děsivě se usmála.

Já věděl, že je to past. ,,Jakou?" zeptal jsem se klidně, abych vypadal, že mě to nijak nevyděsilo. Naopak. Byl jsem tak nehorázně naštvaný a dělalo mi opravdu velký problém udržet se v klidu. ,,Zavedu tě za Alseyou, když mi dáš přízračného koně." Takže ona opravdu neví, že jsem přízračný kůň já. To jen já můžu vidět ve svém odrazu ty zářící oči a ten symbol. Proto jsem ho na přízrakovi neviděl.

,,To už bohužel nejde. Ten přízračný kůň, kterého myslíš, už není mezi námi." Vypadala dost překvapeně a vyděšeně. ,,Cože? To není možné. Musel tu svou moc někomu předat, ale komu?" Vypadala dost beznadějně a mě se to moc líbilo. ,,Mě." chtěl jsem vidět její výraz až tohle řeknu a věřte mi, stálo to za to.

,,Tobě? Tomu nevěřím. Ty nemůžeš být vyvolený." řekla s posměchem a už si mě dál nevšímala. To neměla dělat, už jsem nedokázal bojovat s tím vztekem. Zavřel jsem oči a snažil se myslet na Alseyu. I přes zavřené oči jsem viděl jak se kolem mě začíná objevovat tyrkysová záře. Najednou jsem neměl půdu pod nohama, ale po pár sekundách se vše vrátilo do normálu. Otevřel jsem oči a zjistil, že jsem úplně někde jinde.

,,Já jsem se přemístil." řekl jsem si s údivem pro sebe.  ,,Gali?" ozvalo se vedle mě. Byla to Alseya a vypadala dost zmateně. ,,Jak si se.." nedořekla to. Moment, to znamená když něco hledám a začnu na to myslet, tak se k tomu teleportuju.

,,Proč jsi odešla?" zeptal jsem se sklesle. ,,Omlouvám se. Dlouho jste se nevraceli a tak jsem si myslela, že už se asi nevrátíš. Promiň, měla jsem počkat." Nechtěl jsem, aby se cítila provinile. Když byla Alseya v pořádku, tak to znamená, že ta kobyla blafovala. To je ale mrcha.

,,To je v pořádku. Hlavně, že ti nic není." usmál jsem se na ni. Ona mi úsměv oplatila a začala si mě prohlížet. ,,Jak se cítíš?"

,,Musím říct, že celkem příjemně. Jsem mnohem rychlejší a mám mnohem víc energie. To ještě nemluvím o tom nejlepším, umím se teleportovat." Dívala se na mě jako na blázna.

,,To...je zvláštní. Už si se viděl s Hillery a Aronem?" Nojo, ani jsem si na ně nevzpomněl. Jenže já vlastně nevím jak se do stáda přízračného koně dostat. Teď je to přece moje stádo.

,,Ještě ne." odpověděl jsem prostě a stále přemýšlel o tom jak se do toho stáda dostat.

Je sice už docela pozdě, ale přece jsem tu kapitolu napsala. Ty vánoční svátky mi dávaj zabrat :P Snad jste si kapitolu užily a doufám , že mi zase napíšete nějaký pěkný komentář nebo dáte vote :DD Každopádně vám přeji Veselé Vánoce, ať vám ježíšek přinese vše co jste si přály:DD

atomovka007