Jmenuji se Galileo a jsem čtyřletý hřebec Berberského koně. Lidi se ke mě chovali hrozně. Můj život nezačal zrovna slibně. Narodil jsem se v zajetí a za tu dobu co jsem tady obdivuji divoké koně, kteří se občas kolem naší farmy proženou jako vítr.
M...
V noci jsem nemohl vůbec usnout. Pořád jsem musel myslet na to jestli se mi zítra vůbec podaří utéct pryč. A jestli na mě Diablo se svým stádem počká. Nakonec mě únava přemohla a já tvrdě usnul.
Ráno mě probudil veterinář když otevíral dveře od stodoly. Potom vešel ke mě do boxu s vodítkem. Na chvíli se zastavil a začal si mě prohlížet.
,,Nevím jestli tu objednávku nemám zrušit." pohladil mě po krku. ,,Jsi teď hodně silný a krásný a já tě začínám mít rád." dal jsem uši dopředu a šťouchnul ho čumákem do ramene.
,,Víš řeknu ti to takhle. Já bych tu objednávku rád zrušil ale bojím se toho řezníka. A myslím, že by zrovna nebyl rád kdybych to zrušil." sklopil jsem uši zpět dozadu a vycouval jsem s veterinářovi blízkosti. ,,Je mi to opravdu líto."zašeptal a připnul mi vodítko k ohlávce.
Jeho lítost mi ale nepomůže. Teď už mi asi nepomůže vůbec nic. Musím to prostě zvládnout sám.
Vyvedl mě ven ze stodoly a já se naposledy ohlédl. Byl jsem rád, že odsud odcházím ale stále jsem myslel na to co mě čeká jestli neuteču.
Pomalu ale jistě jsem se blížili k městu. Stále jsem se rozhlížel jestli někde nezahlédnu Diablovo stádo. Za chvíli z lesa vyběhl černý hřebec a pak se zastavil uprostřed louky. Aspoň, že Diablo drží slovo. Teď už to bylo jen na mě.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vstoupili jsme do města. Na to že bylo tak brzo ráno tady byla už spousta lidí. Upírali na mě své pohledy a nebylo to vůbec příjemné. Zrychlil jsem krok. Veterinář si toho všiml a tak zrychlil taky. Z davu, který na nás stále zíral, najednou vyšel nějaký muž směrem k nám.
,,Dobrý den." přiběhl k veterináři.
,,Dobrý den." odpověděl veterinář suše.
,,Smím-li se zeptat. Vedete tohohle krásného koně na trh? Jestli ano, už ho tam nemusíte vodit protože já ho od vás koupím hned." veterinář se netvářil naštvaně ani spiklenecky jako obvykle. Byl smutný.
,,Omlouvám se ale není na prodej. Vedu ho právě k řezníkovi." do řekl to a jeho smutek v obličeji se ještě víc prohloubil.
,,To si snad děláte srandu ne? Takového krásného koně přece nemůžete dát k řezníkovi. S prominutím vám musím říct, že jste opravdu idiot." muž naštvaně odešel zpět do davu. Myslel jsem, že si to veterinář nenechá líbit. Jenže on se jen otočil a šel směrem k řeznictví.
Po chvíli jsme došli k malému obchodu, nad kterým byl červený nápis Řeznictví. Veterinář se na to chvíli díval a pak se otočil na mě. O něčem začal hodně a rychle přemýšlet.
,,Víš co? Už jsem se rozhodl. Nechám si tě. Půjdu teď dovnitř a zruším tu objednávku." přivázal mě vedle obchodu a odhodlaně vešel dovnitř.
Za chvíli vyběhl z obchodu veterinář a z nosu mu tekla krev. Přiběhl ke mě a rozvázal mě. Sundal mi ohlávku, utřel si svůj krvácející nos a řekl ,,Uteč! Uteč rychle pryč než přijde on!" já byl ale tak vyděšený, že jsem se nedokázal hnout.
Veterinář mě chtěl plácnout po zadku, aby mě pobídl k útěku. Předtím než to udělal se ozval od obchodu nějaký řev. Veterinář se tam otočil a já taky.
Ve dveřích stál rozlobený řezník.
Takže tahle kapitola končí trochu napínavě. Omlouvám se, že je to tak po dlouhé době ale my jsme měli tento týden jarní prázdniny, které jsme strávily s rodinou na horách takže nebyl čas. Samozřejmě předem děkuju za všechny vaše komentáře a votes. Užijte si kapitolu.
