Součástí Stáda

Protivná kobyla

Štvalo mě, že jsem netušil kam jdeme. Taky mě štval pohled na Hillery, která šla poslušně se skleslou hlavou za neznámým jezdcem. Potom jsem se otočil na Arona.  Aron nevypadal moc dobře, ale vypadal líp než před tím v lese. Krev mu z nozder tekla stále. On však stále šel dál, jako by mu to bylo jedno. Zajímalo by mě co mu ten jezdec pošeptal.
Z lesa za námi se ozvalo pronikavé zaržání a všichni jsme se s leknutím otočili. Všude byla tma a hrobové ticho, proto nás každý sebemenší zvuk děsil.
Znělo to jako Diablo. V té chvíli mi došlo, že bych to ještě neměl jen tak vzdávat a tak jsem se rozhodl zakročit.
Silně jsem se zapřel o zem a zastavil jsem se. Tím se zastavila i kobyla s jezdcem a otočili se na mě. Kobyla cukla s provazem a mě to trochu škublo s rovnováhou. Málem jsem se před nimi natáhl.
Kobyla se jen ušklíbla a otočila zpět, asi si myslela, že už nic neudělám, ale já jí dám ochutnat její vlastní medicíny.
Zapřel jsem se znovu a taky jsem škubnul provazem. S kobylou to hodilo zpátky a jezdec na ní lehce zavrávoral. Kobyla se na mě otočila a naštvaně mě propalovala pohledem.
,,Co máš za problém?" rozkřikla se na mě. Až teď jsem si všiml jak na mě všichni zírají.
,,Zkus hádat." řekl jsem ironicky. Ona jen vypadala trochu uraženě, ale nic neřekla.
,,Kam nás to vedete?" řekl jsem jasně.
Chvíli na mě zírala a potom se  najednou bezeslov otočila a pokračovala dal v cestě. ,,Proc nám to neřekneš? Vždyť už jsme stejně v háji." ozvala se najednou  Hillery.
Kobyla se zastavila a potichu řekla. ,,Tam kam vás vedeme, vám budel líp." znovu se rozešla. Já s Hillery jsme si trochu oddechli teda pokud to myslela vážně. Aron na sobě nedal znát žádné emoce a tak jen pomalu pokračoval v cestě.

Se svítáním se před námi objevila lidská vesnice. Nebyla však taková jako jsem znal já. Byla mnohem menší a místo domů byl špičaté a barevné přístřešky.
Procházeli jsme vesnicí až na konec, kde stála menší dřevěná ohrada. Mě s Hillery zavedli do ohrady a Aron zůstal někde ve vesnici. Trochu mě znervózňovalo, že nevím kde Aron je, ale nakonec jsem se přece jen dočkal.
Jezdec, který jel na té protivné kobyle, přivedl Arona k nám do ohrady. Aron k nám vesele přiklusal.
,,Arone! Tobě už neteče krev?"zeptala se s údivem Hillery.
,,Ne. Nevím co se mnou provedli, ale vyléčili mě. Jo a chci ti poděkovat Gali, že jsi mě chtěl zachránit i přesto, že jsem na tebe byl hnusný. Opravdu si zasloužíš být vůdcem stáda." pousmál se na mě Aron. Jeho slova mě hřála u srdce.
,,Teď už je to stejně jedno. Vůdce je teď Diablo." řekl jsem sklesle a podíval se na Hillery. Ona totiž slyšela co jsem řekl Diablovi před tím, než jsem se vydal Arona hledat.
Vypadalo to, že jí to došlo, protože si taky smutně povzdechla.
,,Cože?! Proč?" zeptal se Aron zmateně.
,,Galileo řekl Diablovi, před tím než jsme tě šli hledat, že pokud se nevrátí do rána tak je Diablo vůdce stáda." řekla za mě Hillery.
,,Ach můj bože. Ty si idiot." řekl naštvaně Aron a odkráčel pryč.
Já se skleslou hlavou zíral do země do té doby, než do mě čůmákem strčila Hillery. ,,Ale no tak. Není to konec světa." řekla upřímně a odešla kousek ode mě kde se začala pást.

Fak se omlouvám, že ty kapitoly moc nevycházejí. Nevím jak to, ale jakoby se mi všechny nápady vykouřily z hlavy. No nic, užijte si tuhle kapitolu jak jen to jde, protože další vyjde kdo ví kdy :\\ omlouvám se za chyby.
atomovka007