Součástí Stáda

Nevím

Udělal jsem dva kroky dopředu a pak to se mnou cuklo. Nedošlo mi, že jsem stále přivázaný, a že nás celou dobu Susan sleduje.
Podíval jsem se na ní a naše pohledy se střetly. Tušila to, tušila co musím udělat.
Naléhavě jsem zařehtal směrem k ní. Rozešla se směrem ke mě. ,,Musíš jít, že je to tak?" řekla a jemně mě pohladila po krku. Položil jsem hlavu na její rameno a tiskl se k ní. Ona mě objala a začala potichu plakat.
,,No tak dobře, ale musíš se mi vrátit." nadšeně jsem zařehtal a škodolibě do ní šťouchnul. Ona se zasmála a utřela si slzy. Rozvázala mě a zamávala mi.

Chvíli jsme se na sebe jen tak dívali, ale nakonec ta chvíle musela skončit. Otočil jsem se a odcválal s Alseyou pryč. Nebyl jsem z toho vůbec nadšený ,ale tady šlo o hodně.
Alseya mě celou dobu vedla. Protože je indiánský kůň tak má úžasnou paměť. I já jsem pár míst poznal, například to velké jezero za, kterým stál ten velký strom s dutinou. Tam jsme znovu přespali a ráno pokračovali v cestě.

Celý den cesty byl ještě před námi a já doufal, že nepřijdeme pozdě. Pořád jsem na to musel myslet. Občas jsem myslel na Susan, ale ani to mi nějak nespravilo náladu.
K večeru jsme tam konečně dorazili. Jelikož byl podzim, tak byla brzo tma a to byla naše výhoda. Skrz stromy jsme to celé sledovali. Přízračný kůň byl zavřený na stejném místě jako před tím my.
Vypadal dost unaveně, asi ho dost trápí. Klisna zatím nikde nebylo, ale stráží tady bylo víc než dost. Napadlo mě, že až bude úplná tma tak se pokusíme nějak ho vysvobodit.
,,Jak ho chceš odtamtud dostat?" pošeptala vedle mě Alseya a nervózně oddechovala.
,,Nebudeš mi to věřit, ale nevím." odpověděl jsem smutně a dál zkoušel vymýšlet nějaký plán.

Je jasné, že v téhle situaci ho prostě nevysvobodíme.
,,Hele, počkáme až se bude něco dít a zkusíme toho nějak využít, protože teď fakt nemáme šanci." navrhl jsem.

,,Tak dobře. To není špatný plán." souhlasila Alseya. Nemuseli jsme ani čekat dlouho, po chvíli přízračného koně vyvedli ven. Teď vedle něj byli už jen dva strážní. To už by se dalo zvládnout.

,,Uděláme ten rituál co nejdřív, ať už to máme za sebou." bylo mi jasné komu ten chladný hlas patří. Přišla ta zlá klisna, která byla neskonale krásná, ale to je teď vedlejší. Začali ho odvádět někam pryč.

S Alseyou jsme se pomalu přesouvali lesem, abychom je neztratili. Bylo to dost těžké, protože pohybovat se ve spadaném listí potichu je skoro nemožné.
,,Já vím kam jdou." zašeptala z ničeho nic Alseya. Zvědavost mi nedala a tak jsem se musel zeptat ,,A kam jdou?" jenže jsem to řekl moc nahlas.

Skupina, kterou jsme sledovali se prudce otočila naším směrem. Ve předu stála ta klisna a rozhlížela se kolem. Neviděli nás, ale tušili, že tu jsme.
,,Kdo je tam?" řekla do tichého temného lesa. To si jako myslí, že se jí ukážeme?

,,Jděte to prohledat." rozkázala dvoum velkým hřebcům. V tu chvíli mi stuhla krev v žilách.

,,Co budeme dělat?" zašeptala přiškrceně Alseya. Panikařila a já se jí ani nedivím. Zase jsem se dostal do té samé situace. Nevím.

Tak konečně tady je další část ;) tahle není nic moc, ale tak snad se vám líbila :) můžete mi zase něco hezkého napsat do komentářů nebo vote :3 děkuji předem

atomovka007