Součástí Stáda

Ledová řeka

Tahle chvíle už se nedá nijak zachránit. Buď se necháme chytit a nebo budeme jednat. ,,Teď nebo nikdy." prohlásil jsem. Alseya souhlasila a začala s odpočtem.
,,Tři,...dva,...jedna teď!!" oba jsme vyběhli v před. Všichni z nás byli zaskočení, jen přízračný kůň ne.
Běželi jsme přímo k němu, srazili jsme jeho strážce k zemi a naráz zařvali ,,Běž!"

Přízračný kůň neváhal a dal se na útěk. My běželi hned za ním a doufali, že máme trochu náskok.
Byla tma a tak jsem každou chvíli zakopl o nějaký klacík, nebo jsem si naopak málem vypíchl oko o větev. Myslím, že jsem nebyl jediný komu se to dělo, protože Alseya taky občas vykřikla něco jako ,,Auu,..zatracená větev."
Ani to nás nezastavilo, ale korytu řeky, které se před námi objevilo, se to podařilo.
,,Vím kde nás nenajdou, ale nevím jak překonat tuhle řeku." řekl přízračný kůň a vyděšeně se díval do ledového proudu řeky.
,,Jsi přízračný kůň a nedokážeš překonat řeku? Není to trochu ironie?" řekla Alseya provokativně.
Přízračný kůň nic neřekl, ale kdyby jeho pohled mohl zabíjet, tak je teď Alseya rozhodně mrtvá.
Já už, ale mezitím hledal cestu přes tu děsivou rychle se pohybující masu vody. Běžel jsem chvíli po proudu, kde jsem nakonec našel asi metrový vodopád. Nad ním byla řada velkých kamenů, přes které by se dalo přejít.
Vrátil jsem se pro ty dva a navedl je k těm kamenům. ,,Tak běžte, já půjdu jako peslední." přízrak a Alseya se na sebe podívali a potom přízrak řekl,,Dámy mají přednost." ladně se uklonil a vycouval. Alseya si jen odfrkla a v klidu přešla kameny. ,,Je dobrá." dodal přízrak. ( doufám, že vám nevadí když mu budu takhle říkat )
Kývnul jsem hlavou ať už jde k těm kamenům. V lese za námi jsem už totiž zaslechl pár cvalových skoků. Hledají nás a vypadá to, že se jim celkem daří.
Přízrak už byl v půli cesty, ale šel hrozně pomalu. ,,No tak pohni." řekl jsem panicky a to jsem neměl dělat. Jeho to rozhodilo, smekla se mu noha a spadl do tůňky pod vodopádem.
,,To ne! Musíme ho dostat ven nebo zmrzne!" zavolal jsem na Alseyu. Přízrak plaval směrem k Alseye, a tak jsem rychle přeběhl přes kameny, abych jí mohl pomoc.
Když jsme dostali přízraka ven, tak se nepředstavitelně klepal zimou a nebyl schopen slova.
,,Musíme jít. Rychle." zavelel jsem a pokračovali jsme v cestě. Bylo mi jasné, že musíme najít nějaké přístřeší, kde by na přízraka nefoukal studený vítr, který mu v tuhle chvíli zrovna moc nepomáhal.

Cválali jsme lesem. Dokonce i přízrak cválal a díky tomu se i trochu zahřál. Měli jsme štěstí, protože na konci lesa stála stará opuštěná stodola.
,,Běžte dovnitř, a já zkusím zmátnou ty stopaře, kteří nás sledují." řekl jsem a vydal se dál kolem stodoly.

Běžel jsem asi tak sto metrů kde jsem se zastavil a napadla mě skvělá věc. Udělal jsem tři stopy a každá vedla jiným směrem. Takhle si budou myslet, že jsme se rozdělili. Jelikož bylo všude bahno, tak to bylo snadné. Horší bylo dostat se zpět.
Nakonec jsem ale stejně našel cestu, kde jsem nemohl zanechat moc viditelných stop.

Ve stodole byla kupa sena, kde už ležel zmrzlý přízrak a Alseya nervózně pochodovala kolem. Snad nás tady nenajdou.

Next part is here ;)) příběh má už 6 K přečtení a já nechápu jak jste se dostali tak rychle k další tisícovce :) hrozně vám za to děkuju :)) zase mi napište jak se vám to líbilo a vote taky potěší :3