➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐕𝐈 • Inkoustové peří, vlasy

21. červen 1940
1. ročník v Bradavicích

U břehu se válela oliheň, lenivě převalovalujíc chapadly.

Raven si se spokojeným povzdechem smočila nohy v jezeře a nechala se vyhřívat od slunce, které dnes překvapivě silně pražilo.

Celý den byl unavený a ospalý, jak všichni studenti odpočívali po závěrečných zkouškách; Raveniny výsledky byly překvapivě lepší, než čekala, ale přesto ji to zklamalo a v hrudi cítila chladnou pěst, která ji svírala z vidiny rodičů, kteří si prohlíží její známky.

Dnes se konalo soubojnické klání, takže pobřeží jezera bylo naprosto liduprázdné, jak se všichni tísnili ve Velké síni, aby pozorovali představení soubojnického klubu. 

Představa Weeney, jak se vychloubá na pódiu ji zhořkla v ústech, ale přesto její pud sebezáchovy byl o něco vyšší než slepá hrdost příznačná pro Nebelvíry, kteří se dnešního klání účastnili snad všichni.

Pravé rameno ji stále bolelo od toho, jak ji jedna z jejích zmijozelských goril narazila na opuštěné brnění rytíře ve druhém patře, což ji utvrzovalo v tom, že bude lepší pro teď sklopit hlavu.

Koneckonců jedna porážka jde smazat lépe než dvě.

30. červen 1940
Nástupiště 9¾ v Londýně

Stála na nástupišti a špičkou boty lehce kopala do svého kufru, zatímco se opodál srdceryvně loučila Coraline s Hannah, ačkoliv byly domluvené, že se uvidí další týden na nějaké slavnosti, kam byla Coraline pozvaná a ji samozřejmě vezme sebou jako doprovod.

Raven si povzdechla a prolétla očima dav, jestli někde neuvidí jejich rodiče, ale když konečně spatřila vysokou postavu své matky, jak se k nim prodírá davem s chladně rozzuřeným výrazem v očích, zatoužila se vrátit zpátky do vlaku a nechat se na letní prázdniny odvést do Prasinek.

O DESET MINUT POZDĚJI

"– NESKUTEČNÉ ZAHAMBENÍ. VÍŠ VŮBEC, JAK JSME SE S TVÝM OTCEM CÍTILI, KDYŽ NÁM Z BRADAVIC PŘIŠEL DOPIS S TVÝMI KATASTROFÁLNÍMI VÝSLEDKY?!"

Raven ze zkušenosti věděla, že na takovéhle otázky není radno dávat odpověď, protože je matka jen využívá pro nadechnutí, tak dál stála v pozoru a klopila oči do perského koberce v přijímacím salonku v prvním patře.

"JSI BUDIŽKNIČEMU, NAPROSTO HLOUPÁ! PROČ NEMŮŽEŠ BÝT VÍCE JAKO TVOJE SESTRA? CORALINE MÁ VYZNAMENÁNÍ ŘEDITELE ŠKOLY ZA SKVĚLÉ VÝSLEDKY A TY?! TY! JSI K NIČEMU! Nemůžu uvěřit, že jsi moje dcera," dokončila znechuceně, což bylo ještě horší, než její křik a nadávky. "Zmiz mi z očí!"

6. červenec 1940
Sídlo rodu Peregrinů

Třítýdenní domácí vězení se pro nespolečenskou Raven bez přátel nijak od normálního trávení prázdnin nelišilo, protože se samozřejmě nevztahovalo na společenské akce, kde se musela usmívat a tvářit se jako součást dokonalé čistokrevné rodiny.

Jako završení jejího ponížení dostala domácího učitele, který se jí věnoval ve veškerém jejím volném čase, ale její postup se stále více zpomaloval, až ho skoro přiváděla k šílenství.

Raven ho jednou tajně poslouchala, jak podává hlášení jejím rodičům.

"– v tom to není. Myslím, že nepřilnula ke své hůlce: nemá dostatečně silnou povahu k ovládnutí bezové hůlky, s tím mají problém i mnohem intelektuálnější kouzelníci."