➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐗 • Minulost ve vytržení

"OKAMŽITĚ UKLIĎTE TU HŮLKU! VEN Z MÉ KNIHOVNY!"

"Ale, slečno Pinceová –"

"VEN! VEN! OBA OKAMŽITĚ VEN!"

Raven se na usmívajícího se Siriuse rázně otočila. "To už je podruhé," zdůraznila důležitě, "co kvůli tobě mám problém. Vím, že tobě je to jedno, ale já jsem prefektka, chápeš, co to znamená? Mám nějakou zodpověd–"

"Hej, to bylo dobrý Tichošlápku!" vyhrkl James a pocuchal svému příteli dlouhé vlasy; o něco střídměji ho následoval Remus, který se na rozzuřenou Raven nejistě usmál.

"Mohl bych tě to naučit," prohlásil svůdně Sirius a naklonil se k Raven blíž, až ucítila jeho dech na tváři. "Hodně holek říká, že díky mě má šťastný vzpomínky," dodal sebevědomě, ale Raven se jen znechuceně otočila, i když ji jeho nabídka lákala.

Ale... Vlastně proč ne? "Fajn," řekla náhle a otočila se k němu čelem.

Všichni se na ni překvapeně podívali, ale Sirius se vzpamatoval nejrychleji a opět nasadil svůj známý úsměv. "Takže zítra v sedm, sedmé patro u gobelínu, kde se Barnabáš Blouznivý snaží naučit troly balet."

13. prosinec 1977
6. ročník v Bradavicích

"To chceš cvičit na chodbě?" zeptala se ho místo pozdravu Raven, když k ní s pětiminutovým zpožděním přišel.

Sirius se štěkavě zasmál a z kapsy vytáhl šátek. "Budu ti muset zavázat oči," prohlásil, aniž by se snažil o omluvný tón; ve skutečnosti měla dojem, že si to opravdu užívá.

"Zapomeň," odvětila chladně a otočila se zpátky, aby odešla.

Sirius ji rychle chytil za nadloktí a zvážil své možnosti: rozhodně nepochyboval o tom, že to myslí vážně, ale slíbil ostatním, že jedno z jejich tajemství nikomu neřekne.

Nakonec se mu to Raven rozhodla ulehčit. "Znám Komnatu nejvyšší potřeby," řekla klidně a ukázala na prázdné místo na zdi naproti gobelínu; když ji nedůvěřivě pozoroval a stále váhal, vytrhla se mu a třikrát prošla kolem holé zdi, až se na ní objevily jednoduché dubové dveře. "Vidíš? Tak jdeme."

O DVĚ HODINY POZDĚJI

Sirius si povolil nebelvírskou kravatu, kterou měl ledabyle uvázanou kolem krku a zamyšleně si prohlédl její soustředěním staženou tvář. "Moc o tom přemýšlíš," zopakoval mechanicky, ale opět se nedočkal žádné odezvy.

Raven jen nakrčila nos a zhluboka se nadechla, takže se Sirius rozhodl využít její zranitelnosti: "Víš, že tohle je dneska poprvý co tě v sobotu vidím bez uniformy?"

Ostře se na něj podívala, ale jen pokrčila rameny. "To, co dnešní dívky nosí je prostě strašné," přiznala, aniž by nad tím příliš uvažovala a znechuceně nakrčila nos: "Samé zářivé barvy a odhalená kůže."

"Máš pravdu, ty tvoje konzervativní šaty jsou mnohem lepší," prohodil Sirius s nádechem pobavení.

"Nejsou kozervativní," odsekla Raven. "Zkrátila jsem je až pod kolena! A vůbec: nech mě být a pomoz mi s tím kouzlem! Za dobu, co jsme tady, jsem neudělala žádný pokrok a ty tu jen sedíš a zíráš na mě!"

Chvíli si ji mlčky měřil a potom rychle vstal s elegancí kočkovité šelmy a několika dlouhými kroky k ní přišel; objal ji kolem pasu a odhrnul jí vlasy z tváře. "Jsi dost dobrá čarodějka na to, abys fyzického patrona vykouzlila, jen potřebuješ šťastnou vzpomínku," broukl jí do ucha, až se jí rty otřel o kůži.