➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐕𝐈 • Probuzení ze smrti...

19. květen 1977
Nemocnice sv. Munga

"Probrala jste se v opravdu správnou chvíli, slečno Peregrinová."

Raven se na něj chladně podívala, aby se ujistila, že svůj výrok myslí opravdu vážně, ale ten břichatý zaměstnanec Ministerstva kouzel se svým vtíravým úsměvem v odulém obličeji působil vskutku upřímně.

"Já vím, možná jste ještě trochu v šoku, což je normální a brzy se na nové prostředí adaptujete," pokračoval bodře a vytáhl z otlučeného kufříku několik složek papírů umaštěných od prachu a něčeho, co připomínalo omastek. 

"Nicméně, můžete být v klidu, váš případ byl před několika měsíci promlčen, takže..." odmlčel se, aby svým slovům dodal více na působivosti, aby Raven ho dál sledovala netečným, chladným pohledem.

"Takže nepůjdu do Azkabanu," dokončila za něj lhostejně. 

Tvář pana Stebbinse poněkud povadla, ale zamaskoval to hlasitým zakašláním a urovnal si složky před sebou.

Bylo zvláštní, že v ní neviděl ani špetku zájmu, nebo úlevy, jak by očekával od někoho, koho právě zprostili rozsudku smrti: skoro se zdálo, jako by jí na tom vůbec nezáleželo.

"Ano, máte takříkajíc amnézii, všechny vaše prohřešky byly vymazány, takže do nového života vkročíte s čistým štítem. Není to skvělé?!"

Raven pohlédla na jeho rozzářený obličej a odolala touze představit si ho rozpuštěného v kouřící kaluži ve které by plavala ta jeho nevkusná oranžovozelená kravata a donutila se předstírat slabý úsměv.

"Omluvte mne, pane Stebbinsi," začala sladce hlasem křehké dívky a trochu se zachvěla, což v únoru oblečená do tenké nemocniční košile nebyl větší problém a pevně stiskla rty. "Jsem jen trochu zmatená... Je toho na mne moc."

Úředník vydal nějaké soucitné zvuky a chápavě pokýval hlavou. 

Potlačila v sobě odpor a trochu popotáhla, aby dojem slabé dívky podpořila a ten hlupák ihned přispěchal s obrovským červenobíle puntíkatým kapesníkem, kterého se štítila na první pohled, ale s trhavým nádechem si ho převzala a lehce si podlepala pod suché oči.

Hrála mu divadlo několik dalších minut, než se konečně chystal k odchodu, což Raven sledovala s nepředstíranou radostí.

Už byl na prahu jejího pokoje, když se k ní otočil. "Ach, ano, ještě jsem vám zapomněl sdělit, že z rozhodnutí Starostolce vám byla odňata... eh, nezákonně získaná plnoletost..."

Raven přikývla. S tím počítala.

"...a tak dle kouzelnických zákonů Velké Británie jste povinna prvního září nastoupit do šestého ročníku v Bradavicích, aby jste dokončila základní vzdělání. Je mi líto, slečno Peregrinová. Starostolec tak rozhodl, koneckonců mnozí si ještě pamatují... však víte, vaše vztahy."

"Ach," nesměle sklopila oči a přikývla, ale uvnitř jí to sžíralo: co bylo vyhnutí se Azkabanu s tím, že bude několik dalších let pod pečlivým dohledem bystrozorů, kteří se jen třesou se postarat, aby za své činy zaplatila? "Samozřejmě."

21. květen 1977
Nemocnice sv. Munga

"Myslím, že po fyzické stránce jste v pořádku," uznala lékouzenice v jedovatě citrónovém hábitu neochotně, když prozkoumala každou část Ravenina těla po centimetru.