➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐈𝐈𝐈 • Duch Uršuly Warren

Nakonec se ukázalo, že tou zvláštní cenou je podepsaný výtisk knihy Udělej si slavnost v láhvi! od proslulého Libatia Brutnáka a historka profesora Křiklana o jeho výletu do jihoamerické školy kouzel Castelobruxo.

Raven, nepříjemně překvapená ze záblesku vzpomínky na předchozí život, se se zvoněním zvedla z lavice a utekla z podzemí tajnou chodbou; zastavila se až ve druhém patře, kde se zavřela na dívčí toalety.

Zadýchaně se rozhlídla kolem a překvapeně zjistila, že toalety vypadají opuštěně, přestože byly nedaleko Velké síně a používaných učeben; důvod na sebe nenechal dlouho čekat: "CO TADY DĚLÁŠ? PŘIŠLA SES MI VYSMÍVAT?! NECH MĚ NA POKOJI!"

Opravdu se snažila zmizet rychleji než ji duch Uršuly Warrenové uvidí, ale dveře záchodů se zrovna v tu chvíli zasekly a nešly otevřít; zaklela a zašmátrala v kapse po hůlce, ale to už se Uršula zhomotnila ve dveřích zavřené kabinky.

"TO JSI TY!" vyjekla náhle a pevně stiskla průhledné rty; posunula si brýle, které měla nakřivo posazené na obličeji a nedůvěřivě si prohlížela její havraspárskou uniformu a znak prefekta na hrudi. "Raven Peregrinová!"

"Ahoj, Uršulo," řekla Raven klidně a nenápadně sevřela hůlku v ruce; velice dobře si pamatovala na kousky, co dokázala ve své nefyzické podobě provést Olivii Hornbyové, kterou obviňovala za svou smrt. "Co tady děláš?"

Uršulina tvář se stáhla do nepěkné zuřivé masky. "MUSÍM TU BÝT!" zaječela a vylétla nad prázdné kabinky. "Olivia si stěžovala na Ministerstvu a ti mě připoutali k Bradavicím..."

Raven rychle a chápavě přikývla. "Tohle jsou ty záchodky, kde jsi zemřela," uvědomila si náhle a rozhlédla se kolem; vypadalo to tu mnohem lépe než tedy, ale přesto to byly ony s netradičně umístěnými umyvadly uprostřed.

Uršula se náhle uklidnila a skoro se usmála. "Ano," broukla potěšeně. "Pamatuješ si to? Bylo to tady!" Vlétla do jedné z krajních kabinek, které byly přímo proti umyvadlům a radostně se otočila ve vzduchu.

"Byla jsem se sem podívat, když odnesli tvé tělo," podotkla Raven zamyšleně. "Všude byla voda."

"Ano," Uršula se zachichotala a Raven opatrně vytáhla hůlku: rozhodně se nehodlala stát druhou Uršulinou obětí, když se jí Olivia zbavila, ale byla pomatená a hysterická už zaživa a co teprve po čtyřiceti letech uvězněná mezi životem a smrtí!

Což jí připomnělo... "Jaké to bylo? Zemřít?"

Uršula si zamyšleně namotala pramen vlasů na prst a posadila se na vrchol dokola umístěných umyvadel. "Bylo to... náhlé. Prostě jsem zemřela a když jsem otevřela oči, byla jsem znova tady."

"Takže po smrti nic není?" ujišťovala se Raven, ale Uršulu tohle téma zřejmě přestalo zajímat: zakývala nohama ve vzduchu a pokrčila rameny; něco si zanotovala. "No, ráda jsem tě viděla, Uršulo," zamumlala. "Už musím jít, jinak přijdu pozdě na dějiny čar a kouzel."

Její průsvitná tvář náhle jako by nabrala trochu barvy a ztmavla rozčilením. "NO JISTĚ! URŠULA NIKOHO NEZAJÍMÁ! URŠULA JE JEN MRTVÁ NICKA! JE TO JAKO KDYŽ JSEM JEŠTĚ BYLA NAŽIVU! TAKY JSEM NIKOHO NEZAJÍMALA!"

Raven se rychle otočila ke dveřím a s mávnutím hůlky je otevřela.

"DO TOHO, JEN BĚŽ! NECH TU UBOHOU UFŇUKANOU URŠULU SAMOTNOU!" zajčela a rozletěla se přímo k Raven stojící mezi dveřmi a prošla jí skrz tělo s příšerným, nelidským výkřikem, který jako by nikdy neměl skončit.

Raven se zapotácela: bylo to jako by po zádech spadla do ledové vody a na okamžik ztratila dech.

Měla špinavé blonďaté vlasy, tvář staženou do bílé, posmrtné masky; vytrhla se ze sevření a vrhla se na nehybné tělo mladého muže, sotva dvacetiletého; obrátila k sobě jeho tvář s prázdnýma, mrtvýma očima a jemně ho políbila na rty.

S trhnutím zvrátila hlavu dozadu a začala ječet jako siréna.

Její tělo bylo prohnuté do oblouku, prsty se změnily v ohromné drápy, které si zaryla do hrdla a začala si ho drásat do krve.

Stáli kolem ní v oblouku, ale nikdo se ji nesnažil zastavit, dokud... "Sklapni!" zaječela na ni Raven a přitiskla si dlaně na uši, aby ten strašný výkřik ztlumila; žena byla jako by v nějakém transu, ale nejspíš ji ani neslyšela.

Raven s výkřikem vytáhla hůlku a žena v záblesku zeleného světla konečně – a navždycky – utichla.

"Jsi v pořádku? Slyšíš mě?"

Raven zalapala po dechu a lehce nadzvedla hlavu: ležela roztažená na zádech před dveřmi do Uršuliny umývárny a nad ní se skláněla povědomá tvář orámovaná zrzavými vlasy. "Neměla bys hned vstávat," vyhrkla Lily Evansová a ostražitě ji sledovala, jak se snaží posadit na kamennou podlahu.

Zasykla a lehce se dotkla zadní části hlavy. "Co se stalo?" zamumlala malátně. "Cítím se, jako by mě troll přetáhl kyjem."

Lily se nervózně usmála. "Ufňukaná Uršula," vysvětlila opatrně. "Tohle dělá pořád, když někdo zabloudí do její umývárny. Nemá moc ráda společnost; však víš..."

"Kdo by to byl řekl," zamumlala Raven potichu.

***

Podařilo se jí vyhnout se ošetřovně, nicméně Lily trvala na tom, že ji doprovodí do Velké síně na oběd a bude s ní sedět u Nebelvírského stolu, aby si pohlídala, že znovu nezkolabuje.

Pečlivě si ji měřila, zatímco Raven po malých soustech jedla rýžový nákyp, který si od Lily nechala nabrat na talíř, zatímco ji stihla seznámit se svou kamarádkou Dorcas Loučkovou a drobnou Mary McDonnaldovou ze čtvrtého ročníku, než se Velká síň začala pomalu plnit studenty.

"Pohni Náměsíčníku, mám hlad –"

Remus si povzdechl: "– jako vlk, já vím. Už bys mohl obměnit repertoár vtipů, Siriusi. Začínáš se opakovat."

James se zasmál a ramenem drkl do uraženého Siruse. "Nic si z toho nedělej, Tichošlápku: na holky to pořád funguje, ale Náměsíčník je jen trochu náročnej. A když už jsme u toho, nevíte, kde je Lily? Na přeměnování se neukázala."

Překvapeně se zapotácel, když kolem něj rázně proběhla Marlene a neomylně následovala své kamarádky do Velké síně; slyšela, jak na ni James Potter zavolal, ale jen na něj mávla, aniž by se otočila a zastavila se až u nebelvírského stolu, kde se zhroutila na lavici vedle Raven a začala si na talíř hromadit jídlo.

"Marlene, tohle je Raven Peregrinová, chodí do Havraspáru –"

Raven bez dechu sledovala, jak si ta útlá dívka s blonďatými vlasy, hrne na talíř polovinu mísy bramborového salátu a tři kusy kuřecího masa; nacpala si plnou lžíci salátu do pusy a otočila se na zhrozenou Raven. "The-si mě," vydala ze sebe s plnou pusou a natáhla k ní ruku.

Ta se rychle odtáhla, aby se jí nedotkla, ale byla toho ušetřena, protože ji Lily rázně napomenula: "Nemluv s plnou pusou! Raven, tohle je Marlene McKinnonová, naše spolužačka," pevně stiskla rty a pečlivěji si dceru Jima McKinnonna prohlédla: skutečně zpozorovala podobu a ušlechtilé rysy. "Hraje v nebelvírském famfrpálovém družstvu jako střelec," vysvětlila Lily, ale poslouchala sotva na půl ucha.

"Vždyť jsi čistokrevná," řekla bezmyšlenkovitě Raven, ale setkala se jen s významnými a poněkud chladnými pohledy ostatních dívek.

Marlene konečně spolkla jednu celou porci bramborového salátu, co měla v puse a ušklíbla se. "No a co? Je dvacátý století, sedmdesátý léta," podezřívavě se na ni zadívala. "Ty asi jsi ze starý a významný rodiny, co? McKinnonovi na svůj čistokrevný původ nikdy moc nedbali. Moje máma je poloviční."

Nic jiného bych od McKinnona nečekala, chtěla říct Raven, ale tentokrát se ovládla; k odpovědi se už ale naštěstí nedostala, protože v tu chvíli Velkou síň protnul hlasitý výkřik.

"HEJ, EVANSOVÁ!"