➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐕𝐈𝐈𝐈 • Dar: nečekaný polibek

29. červen 1941
2. ročník v Bradavicích

"Tímto bych vám všem chtěl pogratulovat k ukončení dalšího, pro mnohé posledního ročníku na naší škole..."

Jim sedící mezi ostatními Nebelvíry u rudozlatého stolu zhluboka zívl a prohrábl si světlé vlasy. "Zdá se mi to, nebo je Dippetův proslov ještě delší a nudnější než loni?" prohodil směrem ke svým přátelům.

"...zodpovědné chování, které já a celý profesorský sbor od kouzelníků studujících v Bradavicích očekáváme..."

John Parker se ušklíbl a odhrnul si hnědé vlasy z tváře. "Měl bys poslouchat, občas pronese i něco důležitého. Jako třeba vítěze famfrpálového poháru."

Jim si odfrkl a ohlédl se k protějšímu stolu s barvami Havraspáru a instinktivně hledal mezi černě oděnými studenty Raveniny modravé vlasy. "Tentokrát to bylo těsný. Pitomých třicet bodů," zahučel zklamaně, když ji nemohl najít. "Příští rok ty hady rozdrtíme."

"Když myslíš," odvětil John pobaveně a odvrátil se od něj, aby si pečlivě vyslechl zbytek Dippetova roztřeseného proslovu na konec školního roku.

O NĚKOLIK HODIN POZDĚJI

"Jaký mám plány na léto?" Raven pokrčila rameny a prohrábla si vlasy. "Jako obvykle, myslím: večírky, plesy, studium... Coraline říkala něco o tom, že pojedeme na pár týdnů k francouzské větvi rodiny."

"Já myslel, že Peregrinovi jsou jen jeden genealogický strom," ozval se Jim zpoza knihy Obrany proti černé magii.

"Myslím Morgany," opravila ho. "Anglická větev s Melody zemřela a americká se rozvětvila... Moje tetička není podle matčina vkusu, takže zůstala jen původní francouzská."

"Nemyslím, že to vyjde. S tím, co se teď ve světě děje," prohlásil John zamračeně, který si doteď jejich konverzace moc nevšímal: nebylo tajemstvím, že se o Jima s čistokrevnou Raven dělí jen s velkým sebezapřením.

"Proč?" zeptala se suše. "Mudlové spolu válčí pořád. Jsou už prostě takoví. Omezení a hloupí. Jestli se chtějí zničit navzájem, kdo jsme, abychom jim v tom bránili?"

Jim rozpačitě seděl na sedačce a zvažoval, jestli do téhle konverzace nemá zasáhnout, ale nechtěl upozorňovat na svou přítomnost a štvát na sebe dva své nejlepší přátele.

"Mého tátu už před pár měsíci odvolali do služby. Teď létá někde v Evropě a už pár týdnů jsme od něj nedostali dopis," opáčil John nebezpečně tiše. "Ale chápu, že ti to je jedno. Vždyť je to jen hloupý, omezený mudla," zavrčel podrážděně a rázně vyšel z kupé.

"Johne!" zavolal za ním Jim, ale on se ani neohlédl.

21. červenec 1941
Malfoy Manor

Coraline si na přípravě pro dnešní večírek dala opravdu záležet, pomyslela si Raven, když viděla svou starší sestru, jak pomalu sestupuje po schodech.

Pleť jí zářila tak, že skoro zastiňovala matný svit kouzelného ohně, který plnil lampy v celém domě; na svých čtrnáct let vypadala mnohem víc jako žena než Raven, která byla sotva o rok mladší, ale s velkýma azurovýma očima a drobným nosem pořád působila jako dítě.

Coraline dělala malé krůčky na nízkých podpatcích zářivých bot: celá byla laděna do zelené a stříbrné, jako by chtěla dát na odiv svou kolej.