➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐋𝐈𝐈 • Havraspár × zmijozel

18. květen 1979
7. ročník v Bradavicích

"VÍTEJTE NA ZÁVĚREČNÉM FAMFRPÁLOVÉM ZÁPASE, KTERÝ ROZHODNE O KONEČNÉM POŘADÍ A VÍTĚZI LETOŠNÍHO POHÁRU!" zvolal do makrofonu letošní komentátor z Mrzimoru a počkal, až se tribuny vybouří.

Na poslední zápas tohoto roku se přišla podívat snad celá škola, ale to možná bylo způsobeno i zčásti tím, že letos se poprvé po deseti letech Nebelvír nedostal do finále.

"A TADY PŘICHÁZÍ TÝM ZMIJOZELU! KAPITÁN A PRVNÍ STŘELEC FLINT, PARKINSON, LESTRANGE, ODRÁŽEČSKÁ DVOJČATA ZABINIOVA, BRANKÁŘ BALDWIN A CHYTAČ REGULUS BLACK!"

Počkal, až se několik desítek studentů ve zelenostříbrných barvách pokusí hlasitým jásotem a jekotem přehlušit uražený nebelvírský pokřik a hvízdot a otočil se na druhou stranu hřiště.

"JE MI POTĚŠENÍM PŘEDSTAVIT VÁM TÝM HAVRASPÁRU! PO OSMI LETECH SE POPRVÉ DOSTAL DO ÚZKÉ KVALIFIKACE! V ČELE KAPITÁN-BRANKÁŘ WOODS, STŘELCI SIMONSOVÁ, VEEDER, CLOUD, ODRÁŽEČI HOOVER A SIMONS A KONEČNĚ JAKO POSLEDNÍ PŘICHÁZÍ CHYTAČ ROB–"

Komentátor se zarazil a podíval se na profesorku McGonagallovou, která seděla vedle něj a ta chladně přikývla; to už dav na tribunách rozpoznal poslední postavu, lehce kráčející do středu hřiště a váhavě zmlkl.

Komentátor se nadechl a vykřikl: "A CHYTAČKU PEREGRINOVOU!"

Raven se několik desítek metrů pod ním zachvěla, když uslyšela své jméno: kolik let si tento okamžik představovala! Jak kráčí vstříc druhému týmu, ve vlasech cítí lehký větřík a koště se jí v dlani rozechvěle třese očekáváním, které cítila ona sama.

Zářivě se usmála na vzteky rudnoucího Flinta; zuřivě stiskl Woodsovi ruku a otočil se na zmateného Reguluse a tajemně se usmívajícího Rabastana, jako by to celé byla jejich vina a něco svému chytači tiše a výhružně vykládal, než Hood pískl na píšťalku a dal pokyn k vzlétnutí.

Přehodila nohu přes štíhlou násahu koštěte a nohama se silně odrazila od suché půdy; pocítila ve vlasech svist větru a rozpustile se usmála; chvíli se vznášela nad hřištěm, než kolem ní prosvištěl zbytek jejího týmu s Woodsem v čele, aby kolem hřiště prolétl zahajovací kolo.

Vyletěla nad jejich sevřenou formaci až úplně nahoru a zastavila se přímo před Regulusem, který se na ni zamyšleně a trochu pobaveně díval.

Zamrkala na něj a po vymrštění Camrálu do středu kruhu kolem něj oblétla přes celé hřiště a kroužila nad zmijozelskými obučemi; čekala, že ji bude následovat, ale jakmile komentátor zahájil zápas, vydal se na druhou stranu.

"A CAMRÁL V ROZSTŘELU ZÍSKALA SIMONSOVÁ, MÍŘÍ S NÍM K OBRUČÍM, ALE ZABINI K NÍ VRHÁ POTLOUK! JEN TAK TAK SE VYHÝBÁ A POUŠTÍ CAMRÁL, CHYTÁ HO LESTRANGE, MÍŘÍ K BRANKÁM... STŘÍLÍ – ALE WOODS CHYTÁ!"

Prvních dvacet minut zápasu bylo divácky zajímavých, Lestrange na třetí pokus dal první gól zápasu, ale Havraspárští brzy dohnali náskok a skórovali dvacet ku deseti.

Raven koutkem oka sledovala zápas a přelétala nad hřištěm; snažila se zkotit svou euforii a soustředit se na hledání Zlatonky, ale jediný zlatý záblesk, který za celý zápas viděla, byly hodinky jednoho z dvojčat Zabiniových.

Regulus se k ní několikrát snažil přiblížit, ale vždy mu s tichým smíchem odlétla a provokativně mu zamávala chvostem koštěte před obličejem.

"HAVRASPÁR VEDE PADESÁT KU ČTYŘICETI! TAKHLE NAPÍNAVÝ ZÁPAS JSME TU OPRAVDU DLOUHO NEMĚLI! SÍLY OBOU TÝMŮ JSOU ZCELA VYROVNANÉ! ALE VŠE SE MŮŽE OKAMŽITĚ OBRÁTIT – ZDÁ SE, ŽE LETOŠNÍ POHÁR BUDE ZCELA ZÁVISET NA TOM, KDO JAKO PRVNÍ CHYTÍ ZLATONKU!"

První velký zvrat nastal po čtyřiceti minutách zápasu – Zmijozel prohrával 80:130 – kdy už věčné přehazování Camrálu přes hřiště začalo být nudné a Raven začínala lehce panikařit a prozkoumávat hřiště s větším zápalem, ale Zlatonka jako by se schovávala.

Zabini se zuřivě vyceněnými zuby mrštil Potlouk po Veederovi a zasáhl ho do holeně, až se zapotácel a sklouzl z koštěte jako zralá hruška.

Simonsová a Cloud ho zachytili před krkolomným pádem na zem, ale Parkinson toho využil ku prospěchu Zmijozelu a střelil gól.

Veeder se s bledým obličejem po pěti minutách v péči slečny Pompfreyové na koště vrátil, ale od té chvíle jako by se Havraspáru přestalo dařit – po deseti minutách Zmijozel vedl 160:130 a Woods začínal ztrácet koncentraci.

Raven ho nepotřebovala slyšet, aby věděla, co na ni v přestávce bezhlesně křičel: "CHYŤ TU ZATRACENOU ZLATONKU, PEREGRINOVÁ!"

A Regulus nepotřeboval Raven tolik znát, aby pochopil, že teď bude hledat Zlatonku pečlivěji a byl odhodlaný ji v tom co nejvíce bránit; přesto trvalo dalších patnáct minut, než ji poprvé za celý zápas uviděla.

Zlatonka se vznášela u úpatí jednoho ze sloupů, třepotala se téměř u země; aniž by se podívala na Reguluse, bez váhání pevně stiskla násadu koštěte a střemhlav vyrazila kupředu.

"PEREGRINOVÁ SPATŘILA ZLATONKU A VRHÁ SE PO NÍ, BLACK JI NÁSLEDUJE, ALE MÁ NÁSKOK! ACH – TEĎ SKORO NARAZILA DO ZEMĚ, ALE VYROVNÁVÁ PÁD A TEĎ MÍŘÍ PŘÍMO VZHŮRU. BLACK SE VYHÝBÁ POTLOUKU, KTERÝ MÍŘÍ JEHO SMĚREM A STÁLE STAHUJE NÁSKOK!

TO BYLA NÁDHERNÁ KLIČKA PŘED LESTRANGEM, RAVEN! KVŮLI TOMU MINUL BRÁNU A HAVRASPÁR PROHRÁVÁ JEN 150 KU 180, TO JE TĚSNÉ!

JESTLI TEĎ PEREGRINOVÁ CHYTÍ ZLATONKU, HAVRASPÁR ZVÍ– OCH, TO BY MOHLO BÝT OŠKLIVÉ! ZABINI JEJÍM SMĚREM VRHL POTLOUK, KTERÝ JI MÍŘIL PŘÍMO NA HLAVU, ALE BRAVURNĚ SE MU VYHNULA A DÁL PRONÁSLEDUJE ZLATONKU.

SIMONSOVÁ DÁVÁ GÓL! ZMIJOZEL VEDE 180 KU 160! A PEREGRINOVÁ ZNOVU PADÁ DOLŮ, UŽ NATAHUJE RUKU! SÁHÁ PO ZLATONCE A– ÁLE, NE! VYKLOUZÁVÁ JÍ A PEREGRINOVÁ S BLACKEM V TĚSNÉM ZÁVĚSU PRUDCE ZABOČUJE DOPRAVA, DĚLÁ PŘEMET, VYHÝBÁ SE FLINTOVI A CHYTÁ ZLATONKU! ANO! ANO JE TO ZLATONKA! PEREGRINOVÁ CHYTILA ZLATONKU! HAVRASPÁR VÍTĚZÍ 310 KU 180 A VYHRÁVÁ POHÁR!"

Raven vymrštila ruku ve které se schlíple třepotal zlatý míček do vzduchu a rozzářeně se usmívala na svůj tým, který se k ní ještě na košťatech vrhnul a obklopil ji v jednom mohutném chumlu, který se pomalu snášel dolů na zem.

Nevnímala nic kromě tlukotu vlastního srdce, všudypřítomného chaosu, kdy ji každý poplácával po zádech, třásl jí s rukou a mačkal ji k sobě do jediného davu; s jekotem se k nim přiřítil modrobronzový dav diváků a s jejím překvapeným a nadšeným výkřikem ji vytáhli na ramena a zvedli ji do vzduchu.

Všichni kolem ní skandovaly její jméno: "RA-VEN! RA-VEN!"

Koutkem oka viděla usmívajícího se profesora Brumbála, jak podává velký zlatý famfrpálový pohár profesoru Kratiknotovi.

Tak to zachycovala fotografie, kterou si později založila do alba: ve středu skupiny stojí drobný kouzelník se špičatou čapkou vedle poháru, který je větší než on a nadšeně se usmívá, zatímco kolem něj stojí všichni hráči s košťaty v rukou a usmívají se do objektivu.

Kolem nich je obklopuje dav studentů, jásají a zdvihají zatnuté pěsti do vzduchu a v samém ohnisku stojí Raven, stále svírající Zlatonku.