➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐈𝐗 • Raven jako zlatý hřeb

31. prosinec 1941
Sídlo rodu Peregrinů

Raven zasněně hladila Edgara po peří, ale ten si toho nijak nevšímal a dál nerušeně spal s hlavou pod křídlem usazený na opěrce křesla v jejím pokoji.

Ticho a klid podvečera na konci roku narušil náhlý zvuk, když se ozvalo tiché PUF; Edgar se podrážděně otočil na skřítku s velkýma modrýma očima, jak se třese uprostřed pokoje ve špinavém hadru místo oblečení.

"Slečno Raven, vaše matka –"

"Já vím, já vím," přerušila ji Raven hrubě, aby si nemusela vyslechnout další přednášku a vstala, aby se převlékla do šatů pro novoroční večírek.

Každý rok se konal u jiné významné rodiny ve Velké Británii, nebo v jejich větvích ve Francii a tentokrát po Malfoyových přišel na řadu rod Selwynů: jejich dům připomínal více než co jiného dlouho obléhanou pevnost, neútulnou kamennou hrobku posazenou nad mořem na kusu chladné skály.

Raven milovala Irsko, jejich kulturu, města a magii a ráda ho navštěvovala, ale to samé nemohla říct o pobřezích Skotska, které pro ni byly neútulné a chladné stejně jako Selwynovi.

Celý hrad byl povětšinu roku poloprázdný; všeho všudy jich tam bylo sedm – postarší manželé měli jednoho syna a mladší dceru, která mohla podle jejich vzhledu být jejich vnučkou a o přilehlé nehostiné pozemky se jim staral starý mudla Willis a jeho nevlastní sestra-hospodyně se svou dcerou.

Dědicem toho všeho kamení byl Thomas Selwyn mladší, patnáctiletý výrostek s houštinou rusých skotských vlasů a jemným chmýřím nad horním rtem.

Na ples si na sebe nevzal tradiční skotský kilt, ale tvídové sako, které vypadalo na jeho hranaté, kostnaté postavě neforemně.

Po zahájení plesu se neomylně vydal k Raven a celý večer se ji držel.

Raven měla dobré vychování v etiketě, vyžívala se ve zdvořilostech, jemných slovních hříčkách a náznacích: v prostředí čistokrevných kouzelníků, které se Jimovi hnusilo pro povrchnost a namyšlenost, se nesla jako páv a proplétala se skrze nástrahy a ostrá slova s peregrinovskou elegancí.

Ale když Thomas Selwyn mladší neústupně trval na tom, že jí bude dělat společnost celý večer, aniž by jí dal prostor, její trpělivost pomalu mizela s každou jeho neobratnou lichotkou.

"Máš pěkné šaty," řekl například, když jí podával sklenku s šumivou limonádou a polovinu ji vylil na její dekolt.

"Hezky tančíš," prohlásil, když ji při valčíku kopl do kotníku.

Sotva ji dotáhl ke stolu s tím, že si teď potřebuje chvíli odpočinout, uvolnila se, mile se pousmála po aristokratském způsobu a hledala očima někoho, kdo ji vyzve k tanci, ale zdálo se, jako by se jí všichni vyhýbali a nikdo se jejím směrem nepodíval.

Nenápadně shlédla dolů na své šaty – skvrnu od limonády jí už matka zlostně vysušila a její tmavě modré šaty a třpytivými střípky vypadaly krásně jako na začátku večera; lehce si přejela rukou v bílé vysoké rukavici vlasy, zda jí tam něco neuvízlo, podívala se do odrazu lžíce, jestli nemá něco mezi zuby, ale nenašla žádný důvod jejich zjevného odporu.

Už se na to chtěla někoho zeptat, když se před ní zastavil Christian; vypadal skvěle – vypucovaný černý oblek, bílá vázanka, kapesník v klopě, lesk v očích a natažená ruka jejím směrem.

"Smím prosit?" zeptal se s pohledem upřeným na její tvář. 

Thomas Selwyn se zajíkavě nadechl, ale Raven vyskočila dřív, než stačil odmítnout. "Samozřejmě," odvětila s úsměvem a vsunula svou ruku do jeho; odvedl ji na parket uprostřed tančící chumel lidí a lehce se zařadil do rytmu německého waltzu.

"Sluší vám to spolu," pronesl jednoduše, když se s ním otočil. 

Raven si nenápadně odfrkla. "Patří k základním vlastnostem pravé dámy chovat se uctivě ke každému, což ale neznamená, že musí hned jít o něco vážného."

"Ono ale jde o něco vážného," odvětil.

"Jak to –"

"Ty nic nevíš," přerušil ji hrubě. "Jsi jenom hloupá holčička, která dělá to, co se jí řekne. Jsi slepá, jen to nevidíš. A jsi slabá, což vidí všichni ostatní. Proto tě tvoje sestra, matka a Weeney pořád ponižují. Ty jim to totiž dovolíš."

"Coraline? Ale –" zarazila se a klopýtla, až narazila zády do nějakého postaršího páru; tiše se jim omluvila a nechala Christiana, aby s ní odtančil dál od nich.

Zdálo se, že je naštvaný – měl rty stisknuté až zbělaly, naproti tomu jeho dotek byl pořád jemný, ale pevný. Po několika dalších otočkách ji chytil za nadloktí a vyšel s ní na terasu; Raven se zhluboka nadechla čerstvého, nočního vzduchu a zároveň se zachvěla chladem.

Několik minut v tichu sledovali, jak sníh pohřbívá holou krajinu kolem nich pod bílou pokrývku, když zvrátila hlavu dozadu a otevřela pusu, aby na jazyk pochytala nějaké vločky, ale balkón byl zastřešený a k nim nic nedolétlo.

Po chvíli na sobě ucítila jeho intenzivní pohled. 

Poprvé se jí díval skutečně do očí: zachvěla se, cítila se jako by před ním stála nahá a on ji odhalil, vrstvu po vrstvě ji svlékal, až z ní zbyla jen obnažená duše. "Ty nic nevíš," zopakoval, ale tentokrát tiše, zkoumavě. 

Raven se nadechla, aby něco řekla, ale znovu ji přerušil; tentokrát ale svými rty.

Zalapala po dechu a on toho využil jako had a omotal se kolem ní pevněji; prohloubil jejich polibek a Raven se podlomila kolena: skoro by upadla, ale on ji zachytil se přitiskl si ji k hrudi.

Zmámeně ho chytila kolem krku a nechala se líbat.

Bylo to tak jiné než s Jimem – on ji líbal něžně, pomalu, nezkušeně, ale Christian se na nic nevyptával; byla si jistá, že by nedbal na její odmítnutí, nebo váhání, jednoduše si vzal, co chtěl: jeho polibek byl intenzivní, vášnivý.

Když se od sebe odtrhli, Raven zalapala po dechu.

Náhle se jí chlad zakousl do nahé kůže s větší intenzitou, než s jakou ho vnímala předtím; zároveň jako by všechno kolem nich vybledlo v jednu šedivou skvrnu, uprostřed které byl Christian v tmavém obleku a s jízlivým úsměvem.

Narovnal si sako a lehce jí palcem setřel dolní ret. "Musíš se dát do pořádku," řekl tiše a do očí se mu dostal zvláštní lesk. "Nechceš být přece neupravená na zlatý hřeb dnešního večera."

"Jaký hřeb?"

"Clou d'or, mademoiselle," odvětil a nabídl ji rámě; nemusela čekat dlouho, aby zjistila, jaký clou d'or měl Christian na mysli.

Prakticky hned, jak vstoupila dovnitř, ji našla matka a pevně ji sevřela nadloktí, až Raven cítila, jak jí omezuje přívod krve do zbytku ruky; štípla ji dlouhými nehty a zasyčela jí do ucha: "Usmívej se a nezapomeň, že jsi Peregrinová."

Raven se snažila za ní klopýtat uličkou mezi hosty a nezakopnout o lem jejích dlouhých šatů, takže zpozorovala, co se děje, až když stála na vyvýšeném pódiu a shlížela na shromážděné hosty, kteří na ni upírali netečné, zvědavé, uspokojené, nebo rozzuřené pohledy.

Všichni hromadně vzdechli, když si před ní Thomas Selwyn mladší klekl a nabídl ji prsten se zasazeným smaragdem.

"Raven Peregrinová, staneš se mou ženou?"