➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐋𝐕 • Rok poté: na nový rok

o rok později
Londýn

Zhluboka se nadechla chladného nočního vzduchu a zabořila ruce hlouběji do kapes; Londýn se potácel v prvních brzkých hodinách nového roku, ale ona sama necítila žádné uspokojení, i když ji na hrudi hřálo několik sklenic ohnivé whisky.

Klopýtla a spadla tváří do hroudy sněhu u silnice; dvě ruce ji zezadu popadly a vytáhly ji na nohy. "Je ještě brzo na to, se válet na zemi, nemyslíš?" broukl Sirius a pobaveně se zasmál.

Raven se mu vykroutila a zapotácela se. "Brzo? Začali jsme minulý rok!" zavolala a oba se rozesmáli.

"Nezajdem ke mě?" pronesl koutkem úst a naklonil se k ní tak blízko, až ucítila jeho zkyslý dech: ten pach jako by ji vystřízlivěl.

"Myslím, že máme dost." S těmito slovy se obrátila a potácivě vyrazila do nedalekého Děravého kotle, aby využila letaxové sítě a dostala se domů, ale nějak si spletla směr a když po několika minutách zvedla hlavu, překvapeně si všimla, že stojí na Grimmauldově náměstí; s pozdechem vyrazila k domu číslo 12.

2. leden 1981
Sídlo rodu Peregrinů

Zasténala a převalila se v posteli, když ji na čelo strýc Andrew nešetrně pleskl mokrý hadřík; úplně z něj sálal vztek, ale ona si toho nevšímala. "Alkohol jen ruší účinky léku," zavrčel podrážděně. "Musíš toho pak vypít víc a to tě poškozuje. Podívej se na sebe! Musíš toho nechat."

Raven zavrtěla hlavou a ušklíbla se. "Radši zemřu hned, než abych čekala na smrt o něco déle v posteli, ležící a umírající v temném pokoji jako moje matka." Zvedla hlavu a podívala se přes Andrewovo rameno na Reguluse, který si ji měřil nicneříkajícím pohledem. "Nenechám tu kletbu, aby mě zlomila."

18. leden 1981
Grimmauldovo náměstí 12

"Co kdybychom si někam zašli? Třeba na večeři?" nadhodila Raven a zezadu omotala Regulusovi ruce kolem krku. 

Byl začtený do nějaké knihy, jejíž název nedokázala vyluštit, protože byl latinský a tu moc plynně neovládala, ale odtáhla se a s povzdechem se opřela o stůl pokrytý popsanými pergameny a zlomenými brky.

"Na čem teď vůbec pracuješ? Něco pro odbor?" zeptala se a on s trhnutím zvedl hlavu.

"Něco takového..." odpověděl vyhýbavě. "Jde o nesmrtelnost. Našel jsem jeden případ, kdy byl kouzelník obviněný za to, že prodává falešné elixíry života, tak mě to zaujalo. Nedochoval se zbytek spisu, tak jsem se nedozvěděl, za co to vydával."

"Kámen mudrců? Krev jednorožce?"

Zavrtěl hlavou a sklonil se ke knize. "Něco jiného. Tvrdil, že to zajistí nesmrtelnost duše, ne těla," zvedl k ní oči a pátravě se na ni zahleděl. "Neznáš nějaký prostředek, jakým by se toho dalo dosáhnout? Něco z pokročilé černé magie? Kam by málokdo dokázal zajít?"

Raven zavrtěla hlavou a pečlivěji si ho prohlédla. "Proč tě to tak zajímá?"

"Je to zajímavý případ," řekl se sklopenýma očima, "z 16. století. Muselo to být něco odporného, protože ho usvědčili a vtiskli mu mozkomorův polibek."

5. únor 1981
Sídlo rodu Peregrinů

Roztřeseně se nadechla, když na čele ucítila chladný dotek hadříku namočeného ve studené vodě; zasténala a pootevřela oči: nad svou tváří viděla Pinky s pevně staženými tmavými rty, jak má obrovské modré oči zalité slzami.

"Slečno Raven..." vzlykla a zatřásla se.

Raven jí odstrčila ruku z tváře a posadila se na své posteli. "To k tomu patří, Pinky," zamumlala tiše a prohrábla si vlasy: poslední dobou měla tolik stresu, že omdlévala často.

Strýc Andrew ji po důrazném rozhovoru, kdy se ji snažil přesvědčit, aby zůstala doma a odpočívala, místo toho, aby dál pracovala na Odboru záhad, zvýšil dávku léků, ale oba věděli, že to jen oddalují a ničí tím Ravenino tělo ještě více, než kdyby nechali kletbu, aby ji samovolně strávila.

"Cítím se lépe," zalhala a lehce se usmála; její výzkum dělal mírné pokroky, ale stálo ji to příliš mnoho – nemohla spát a trpěla hroznými bolestmi hlavy; snažila se soustředit na práci, ale každý neúspěch ji srážel na kolena a bral ji energii.

Najednou se zarazila a vyskočila na nohy, až se jí zamotala hlava; sotva se naklonila nad záchodovou mísu v koupelně, vydávila veškeré jídlo, které ten den snědla.

15. únor 1981
Malfoy Manor

"Jsem ráda, že jsi tady," vydechla Cissa potěšeně a pokynula jí, aby se k ní posadila na pohovku, "cítím se dost osamělá," přiznala nervózně a upravila si světlé vlasy za ucho.

Raven přikývla a pousmála se: za poslední rok se s Narcissou Malfoyovou dost sblížila, jakkoli se jí zdála naivní a křehká, Cissa v sobě ukrývala velkou sílu, která v Raven probouzela zvědavost a po čase, kdy zkoumala její povahu, si překvapeně všimla, že si s ní rozumí.

"Jak se má náš malý capart?" zeptala se s úsměvem a stáhla si z ramen kabát, který podala Dobbymu, domácímu skřítkovi rodu Malfoyů.

Narcissa se unaveně usmála a ukázala na zem přijímacího salónku, kde seděl drobný chlapec s houštinou světlých vlasů; když zaslechl Ravenin hlas, vypískl a potěšeně zamával ručkami. "Dost si tě oblíbil," řekla Cissa potěšeně. "Stejně jako matku, tu vždycky tahá za vlasy, ale z Belly má strach."

"Z Belly má každý strach," pokrčila rameny Raven a pocuchala Dracovi jemné vlasy. "Je šílená."

Neodpověděla, jen se omluvně usmála a doklonila téma. "Má tě radši než Luciuse, poslední dobou tu moc času netráví..." odmlčela se a zkousla si ret. "Třeba včera byl svátek svatého Valentýna, ale on se domů vrátil až v jedenáct hodin večer a ani mi nedal květinu, jen se podíval na Draca, jak spí a sám si šel lehnout."

Raven se na ni podívala a stiskla ji předloktí. "Má moc práce pro Pána zla, je dost agresivní, potom, co se dozvěděl o té věštbě..." Věštbě, která má zabít mé přátele a jejich malého syna. "Není v tom jiná žena. Moc dobře ví, že tady má krásnou manželku a syna. Zbožňuje vás."

Narcissa vděčně přikývla a uvolnila se. "Dojdu nám pro víno."

Draco nadšeně vyjekl, když ho Raven dloubla do bříška a zachichotal se. "Pro mě jen džus, alkohol se snažím omezit, když už trávím většinu času v práci. Strýc Andrew je ze mě sám na léky."

"Pořád se to zhoršuje?" zeptala se Narcissa tlumeně a pohladila Draca po hlavě; právě se snažil chytit drobnýma rukama malé jiskry světla, které Raven kolem něj vyčarovala.

Uhnula očima a letmo pokrčila rameny. "Dost zvracím. Hlavně po ránu a nesnesu v žaludku nic těžkého."

Narcissa se zamračila a chtěla něco říct, když se v přijímacím salónku objevila asi třicetiletá žena s jasně zrzavými vlasy a bradavicí na nose. "Madam, je čas..."

"Udělám to sama," odsekla Narcissa a vstala; na Ravenin nechápavý pohled si jen odfrkla. "Moje drahá tchýně si myslí, že kojit své dítě je pro čistokrevnou ženu příliš fádní a tak mi sehnala kojnou." Usmála se na svého syna a zvedla ho do náruče. "Pro svého Dráčka chci jen to nejlepší a co může být pro dítě lepší než mléko jeho matky?"

Raven se zvedla a štípla Draca do tváře. "Jste rozkošní. Tak já půjdu."

"Počkej!" vyhrkla Narcissa a se zvláštním výrazem v očích si ji prohlédla a sjela jí volnou rukou na břicho.

Raven vyděšeně odskočila. "Co to děláš?!"

Narcissa se rozzářeně usmála. "Já to věděla! Jsi těhotná!"