➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐋𝐈𝐈 • Kletba rodu Peregrinů

"Fajn," zamumlal Regulus a otřel si zpocené dlaně do kalhot.

Andrew si ho pečlivě měřil a trochu nervózně si odkašlal. "Promiň, že jsem to na tebe tak vychrlil, tak trochu jsem si myslel, že ti o tom řekla, nebo ti to naznačila. Ale příliš mě nepřekvapuje, že si to celé nechala pro sebe," znovu si odkašlal. "Myslím, že potřebuješ něco ostřejšího."

Neobratně nalil na dva prsty ohnivé whisky do baňatých sklenic; jednu podal bledému Regulusovi a sám si z té své trochu lokl a vzápětí se otřásl. "Nikdy jsem si na tu chuť nezvykl," vysvětlil znechuceně.

"Takže..." začal Regulus, ale zavadil pohledem o Raven a zajíkl se.

"Bude v pořádku," řekl strýc Andrew neobvykle pevně a nemotorně Reguluse poplácal po rameni. "Nechám ti ustlat v pokoji pro hosty."

***

Usnul po několika hodinách převalování se v posteli, ale když se mu o konečně podařilo, měl pocit, že je to jen na několik minut, než na rameni ucítil lehký dotek a nasál povědomou vůni; zachvěl se a poslepu si přitáhl její štíhlé tělo k sobě.

Nepromluvili ani slovo, jen se k sobě navzájem tiskli a vyjadřovali tak všechny své pocity, které se v nich za posledních několik měsíců nahromadily.

23. prosinec 1979
Ministerstvo kouzel

Její kroky se nepříjemně rozhléhaly po hale, když z krbu šla k výtahu; koutkem oka si všimla, že celé Ministerstvo je víceméně decentně vyzdobeno vánočními girlandami, několika trsy jmelí a ze stropu po bradavickém způsobu lehce sněží, ale celý ten pokus o příjemnou atmostéfu působil křečovitě a neupřímně.

Jako obvykle se vedení Ministerstva s dosluhujícím ministrem kouzel Haroldem Minchumem snažilo odvést pozornost veškerého kouzelnického světa od hrozby lorda Voldemorta, která je všechny ohrožovala.

Dokonce vyhodili podomního prodavače Denního věštce snažícího se udat starší výtisky věnující se současné situaci bez sentimentu, nebo falšů.

Před dvěma týdny Denní věštec dostal nového šéfredaktora, blízkého přítele vedoucího Ústředí administrativních služeb Starostolce a od té chvíle se věnoval výhradně článkům opěvujícím drobné úspěchy Ministerstva kouzel jako krok k ukončení rodící se války.

Oni už jsou ve válce, pomyslela si Raven unaveně, když se pomalu ploužila k zlatým dveřím výtahu, a prohrávají.

Mnozí z kouzelníků se dali lžemi oklamat a zavírat oči před mizejícími sousedy a prázdnými domy v ulici, ale stačilo se podívat do tváří bystrozorů, kteří se uštvaně přemisťovali do Atria a rychlými kroky mířili do 2. patra a mohli uvidět pravdu výmluvnější než falešné úsměvy Kornelia Popletala, pracovníka Odboru pro styk s kouzelnickou veřejností.

I když byl zítra Štědrý den, Atrium bylo plné nervózních pracovníků, kteří se rychle hemžili sem a tam, nikdo se ve skupinkách potichu nebavil, pečlivě si dávali pozor na to, komu se dívali do očí; osamocení kouzelníci si tiskli k hrudi brašny a s nervózními pohledy těkali ze stranu na stranu a rychle mířili ke svému cíli.

Jedna žena v mudlovském kostýmku špatné velikosti odmítla jít do výtahu, který byl zpola plný, tak se Raven protáhla kolem ní a mlčky stiskla číslo 3, aniž by se pečlivěji podívala na své spolucestující.

"Myslel jsem, že pracuješ na Odboru záhad," pronesl někdo.

No jistě, pomyslela si otráveně; když nastupovala do výtahu, nevšímala si kouzelníků, kteří byli uvnitř a nedávala ženinu zdráhání velkou váhu. Kdo by chtěl jet ve výtahu s bystrozory? "Mám spoustu práce," odvětila jednoduše a rukou zašmátrala po stěně výtahu, aby se zachytila, protože se jí z rychlé jízdě dělalo mdlo.

Než stihl Sirius odpovědět, výtah se zastavil příjemný ženský hlas prohlásil: "Šesté patro, Odbor pro kouzelnou přepravu," a ven z kabiny vystoupl prošedivělý muž ve švestkově fialovém hábitu, který před sebou levitoval několik pytlovitých sáčků s letaxem.

Poslední dobou byl Odbor pro přepravu pod tlakem, protože řada rodin své letaxové sítě rušili, nebo naopak zakládali a vyžadovali si povolení pro výrobu přenášedel pro případ, že by se před jejich domy objevila skupina zamaskovaných kouzelníků.

Výtah se znovu zavřel a rozjel se dolů ještě rychleji.

Raven zavřela oči a zhluboka dýchala. Skoro se zapotácela, když ji Sirius jemně zachytil a otočil ji k sobě. "Vypadáš hrozně," řekl prostě, když si prohlédl její bledou tvář a kruhy pod očima.

Pokrčila rameny a opřela se o stěnu; smykem projeli přes dvě patra – páté s Odborem mezinárodní kouzelnické spolupráce a čtvrté, kde sídlil Odbor pro dohled nad kouzelnými tvory a zastavili se až ve třetím patře, kde vystoupila většina nervózních kouzelníků z Odboru kouzelnických nehod a katastrof.

Odtáhla se od něj, aby vystoupila, ale on ji zahradil cestu; zvedla hlavu a zamračila se na něj. "Dovolíš?" zeptala se tiše. "Tady vystupuju."

Zamračil se taky a přimhouřil oči. "Stav se za mnou. Pamatuješ si kde bydlím, ne?"

Přikývla a bez dalšího pohledu se protáhla ven; třetí patro bylo z jednoduché bílé chodby s dveřmi po obou stranách; počkala, až se za ní výtah s posledními dvěma kouzelníky a Siriusem zavře a odveze je o patro níže na Odbor pro uplatňování kouzelnických zákonů, kde pracoval i Regulus na Oddělení prosazování magického práva a potom se pomalu vydala kupředu.

Míjela kanceláře pracovníků pro nápravu nevydařených kouzel, malých komůrek bez oken přeplněnými pergameny a sovami a zahnula za roh do Ústředny pro výmaz paměti, která měla jako jedna z mála i skrytý vchod pro zaměstnance, protože k nim do velké haly rozdělené do jednotlivých kanceláří vodili i mudly, kteří byli svědky použití magie, nebo – poslední dobou nejčastěji – přímo oběťmi.

Snažila se příliš nerozhlížet, aby neviděla někoho, kdo ponese značku Bellatrix, kterou vyřezávala mudlům do kůže, když měla zvlášť špatnou náladu.

Doufala, že se někomu podaří ji podle toho usvědčit a zavřít do Azkabanu, ale pro veřejnost to stále byla čistokrevná čarodějka z dobré rodiny a pro ty platila jiná pravidla, která ji samotnou před čtyřiceti lety zachránila.

Rozmlžila si pohled, aby nesla hlavu zvednutou a dívala se, ale neviděla; zastavila se až před kanceláří jistého Guntera Jsoucníka a jemně zaklepala.

Otevřel jí drobný kouzelník s šilhavým pohledem a rozježenými zrzavými vlasy a zamyšleně povystrčil jazyk, jak si ji prohlížel. "Odbor záhad? Posílá vás Bradbury?" Přikývla a on ji spokojeně vtáhl dovnitř. "Přišla jste ve správnou dobu. Mám jich tu víc, uložili jsme zvlášť ty vhodné."

Raven se najednou zatočila hlava a žaludek se jí zhoupl, jakoby pořád stála ve výtahu a zapotácela se, až se musela opřít o stěnu.

S povzdechem ji zvedl na nohy a podepřel ji. "Je to tudy," řekl jen a vedl ji do podlouhlé místnosti plné bílých lůžek; vzhledem to připomínalo bradavickou ošetřovnu, ale Raven před sebou viděla jen Nurmergard s jeho kamennými celami a mřížemi.