➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐕𝐈𝐈𝐈 • Partneři ve zločinech

12. listopad 1977
6. ročník v Bradavicích

"Dovolíš?" prohodila nenuceně Raven a ohlédla se po Uršulině nehmotné postavě, která se vznášela kousek nad jejím pravým ramenem.

Uršula se uraženě odvrátila, ale po jednom kolečku kolem umyvadel se opět vrátila na vrchol kabinek a zakomíhala nohama ve vzduchu. "Co to vlastně je za lektvar?" zeptala se nenuceně s prstem v nose.

Raven si povzdechla a odměřila dvě kapičky hadího jedu; dopadly na příjemně žlutou hladinu s tichým zasyčením a zbarvily tekutinu do ruda. "Jen domácí cvičení," vysvětlila mile a sladce se na ducha usmála.

"Víš," začala Uršula lísavě, "mohla bych tě nahlásit řediteli Brumbálovi. Jistě by ho zajímalo, s jakým domácím cvičením se musíš schovávat na mých záchodech."

"Prostě s tebou ráda trávím čas," řekla Raven s pokrčením ramen; což byla pravda, alespoň zčásti; jinak si nedokázala vysvětlit, že se s Ministerstvem zakázaným lekvarem nezavřela v nějaké opuštěné učebně a mimimalizovala riziko, že ji někdo odhalí. "Je s tebou mnohem větší zábava, když jsi mrtvá," dodala.

Uršula se napýřila a urovnala si dva slabé culíky, které měla po stranách hlavy; v její společnosti se Raven cítila lépe než mezi ostatními studenty, což mohlo být tím, že se s mrtvými kdysi stýkala více, než s živými; obzvláště v Nurmengardu.

"Takže jsme kamarádky?" ujišťovala se Uršula a podrbala se na příliš velkém nose, až se jí brýle svezly dolů ke špičce.

Raven se usmála a mrkla na ni. "Ty nejlepší."

Netrvalo dlouho, než zjistila, že s duchy je lépe vycházet: hlavně s Krvavým baronem, kolejním duchem Zmijozelu; výhody takového přátelství zažívala už tehdy, když se jí občas mimochodem zmínil o některých špinavostech, které se jí hodily.

Především jejich přátelství bylo celkem levné – stačilo jim věnovat trochu pozornosti a zdvořile se zajímat o okolnosti jejich smrti.

"Tak mi řekni, co je to za lektvar!" Ufňukaná Uršula byla jeden z duchů, se kterými nevycházel skoro nikdo, proto bylo dobré je mít na své straně; alespoň měla jistotu, že její lekvar za její nepřítomnosti zůstane pod dozorem.

"Když jsem se probudila z kouzelnického kómatu," začala Raven a zamíchala odvar, až pomalu začal nabírat modrou barvu, "moc jsem si toho nepamatovala. Všechno bylo zmatené a tak jsem udělala jediné, co jsem bez kouzel mohla – vyrobila jsem Paměťový lektvar podle svého receptu, ale účinkoval až moc dobře..."

Raven se odmlčela, než pomalu pokračovala: "Po týdnu mě začaly pronásledovat vzpomínky; nejdříve jen jako noční můry, které se daly zaplašit uspávacím dryjákem, ale postupně jsem se z nich nemohla probudit, až se mi dostaly až do běžného dne. Něco vyvolalo asociaci, připomnělo mi to něco z minulého života a rázem jsem omdlela a vzpomněla jsem si na to... ale poslední dobou je to horší.

Minulost se prolíná s přítomností, až často nevím, kde vlastně jsem. I jako fyzicky, chápeš? Prostě mě to stáhne sebou a já jsem tehdy, kde jsem byla. Myslím, že si vzpomínám i na to, co jsem zapomněla, abych se nezbláznila, jak to mozek dělá. Prostě vypouští nedůležité informace, aby mohl udělat místo novým, ale teď se mi to všechno míchá dohromady v jednom proudu a mate mě to."

Další výhodou Uršuly bylo to, že ať byla za života jakkákoli, pořád to byla Havraspárka a jejím zmatečným vysvětlením rozumněla. "Takže teď vyrábíš lektvar, který účinky toho předešlého zruší?"

Raven zavrtěla hlavou. "Tak prozřetelná jsem nebyla," hořce se ušklíbla, "byl to jednorázově působící dryják. Spustil lavinu a ta nejde zastavit. Ne," zopakovala měkce a tiše dodal: "teď zkouším něco jiného..."

Uršula slétla dolů a zamyšleně se podívala na suroviny, které měla rozprostřené kolem kotlíku. "Měsíční odvar?" zeptala se pochybovačně; hlavní přísadou byl rulík měsíčný, který způsoboval zapomnění a dlouhý spánek. "Trochu nebezpečná domácí úloha, ne?" zachichotala se a vylétla nahoru, aby se s jekotem vrhla do záchodové mísy.

15. listopad 1977
6. ročník v Bradavicích

Raven se přitiskla na stěnu a zamyšleně přejížděla palcem přes leštěné dřevo své bezové hůlky; kletbu absolutní tmy nezkoušela už dlouho, protože ji v poslední době moc nepotřebovala a ani ji moc nechtěla používat, protože se bála dalšího záblesku vzpomínek.

S nadechnutím proti sobě namířila hůlku, když za zády uslyšela kroky; lrátce zaváhala, ale potom se napřímila a s chladně odtažitým výrazem se otočila: z chodby se k ní neomylně blížil Regulus Black.

"Ty mě pronásleduješ?" zeptala se chladně a pohodila hlavou.

Regulus se usmál a přimhouřil oči; vzal jí za ruku a přetočil ji k sobě čelem, až je dělilo jen několik palců.

Zajiskřily jí oči a vjela mu rukou do tmavých, pečlivě sčesaných vlasů; naklonila se k němu, až zatajil dech a laškovně se odtáhla. "Na tohle teď nemám čas, Blacku," řekla uculeně. "Mám něco na práci."

"Chybí ti přísada do Měsíčního odvaru?"

"Lhala bych, kdybych řekla, že tvoje slídilské dovednosti na mě neudělaly dojem," přiznala neochotně a podezřívavě přimhouřila oči, "asi tě teď budu muset mučit, abych zjistila, co ještě víš a pak tě zabít."

Regulus se lehce zasmál. "Řeknu ti to i bez Cruciatu."

"Nemáš žádnou fantazii?" odsekla Raven tiše a těsně se k němu přitiskla, až ucítila jeho zběsilý tlukot srdce. "Znám mnohem vynalézavější způsoby, jak člověka pomalu dohnat k šílenství. Dost z nich jsem sama zkoušela."

"Já vím," řekl prostě a změnil téma: "Takže se chystáš vloupat do Křikova kabinetu?"

"Těžko si chvost závojnatky nechám poslat express přes katalog Zakázaných přísad do lektvarů pro pokročilé," odtušila Raven jednoduše.

"Jak víš, že ho Křiklan má? Je to dost vzácné."

"Křiklan je sběratel," odpověděla Raven pobaveně. "Závojnatka je drahá a prodává se jen přes objednávku – kterou Ministerstvo hlídá – z jižní Ameriky, kde pan profesor Křiklan zná jednoho lektvaristu se zálibou v jedech, který mu určitě posílá pro ně dostupné suroviny pod cenou."

"To ujde," ušklíbl se Regulus pobaveně. "Jistě máš i vymyšlené, jak nepozná, že mu jedna chybí."

"Samozřejmě," odfrkla si Raven a mrkla na něj. "Náhodou je velice podobná jedné tropické rybě, kterou mudlové připravují jako delikatesu. Křiklan nepozná rozdíl, alespoň ne na první pohled, ale lektvar okamžitě."

"Fajn," přikývl a rozhlédl se po neobvykle liduprázdné chodbě nedaleko jeho kabinetu, "takže jak to uděláme?"

"My?" Raven zvedla obočí. "Nevzpomínám si, že bych tě na své úterní porušování školního řádu zvala."

"Nezapomeň na ministerské zákony," broukl. "Je jich asi tucet."

Raven si ho nevšímala; jemně vytáhla západku u učebny lektvarů a protáhla se dovnitř; neomylně zamířila do malého skladu surovin, na které použila pokročilé odemykací kouzlo, zatímco Regulus stál u dveří a koutkem oka sledoval chodbu. "Raven!" zasykl náhle a rychle zavřel dveře.

"Co je? Ještě to nemám!" vyjekla potichu, když ji Regulus namáčnul do skříně velikosti kumbálu a zavřel za nimi dveře. "To je hloupost, teď tu nikdo být nemá!" zašeptala Raven.

O chvíli později se dveře třídy znovu otevřely a dovnitř se začali hrnout studenti.

Regulus se k Raven natiskl blíže a trochu se naklonil ke dveřím, jestli nezaslechne povědomé hlasy. "Sedmáci," naznačil ústy, když zaslechl nezaměnitelný smích svého staršího bratra a jeho kamaráda Jamese Pottera, který se snažil Lily Evansovou pozvat na rande.

Potichu si povzdechl a laškovně se na Raven usmál. "Co teď?" broukl. "Vypadá to, že máme asi dvě hodiny čas."