➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐈𝐗 • Příčná a Obrtlá ulice

21. srpen 1977
Příčná ulice

Děravým kotlem prošla se zaťatými zuby; s pokušením hluboce sklonit hlavu ji zvedla ještě o něco výš.

Doprovod strýce rázně odmítla, protože tak trochu doufala, že se jí podaří projít kouzelnickou ulicí bez toho, aby ji všichni čarodějové v okolí poznali, což by se vedle extravagantní postavy strýčka Andrewa bezpochyby stalo.

Zaklepala hůlkou na cihlu v zadní části hospody a prošla dírou ve stěně do centra rušné ulice: vypadala podobně jako když tu byla naposledy, což ji nepřekvapilo – kouzelníkům změny trvaly velice dlouho, protože běžně žili déle než mudlové, jejichž svět se dynamicky měnil během desetiletí.

Při bližším průzkumu ale uviděla nové krámky, které tu před čtyřiceti lety nebyly a z drobných obchůdků se staly velké řetězce, dvojnásobně velké.

Podívala se na seznam pomůcek, co si potřebovala sehnat:

Jednoduchá poznámka o famfrpálu v ní zahrála na dávno skrytou strunu: ani si napamatovala, kdy naposledy létala na koštěti!

Tu myšlenku násilně potlačila a raději se vydala kupředu.

Po půl hodině strávené v obchodu Matildy Malkinové / Hábity pro každou příležitost, kde poslouchala upovídanou třicetiletou čarodějku s ostrými špendlíky, které píchala přesně tam, kde být neměly, se trochu uvolnila.

Od konce války s Grindelwaldem uplynulo třicet dva let – i ve světě dlouhověkých kouzelníků to přece jen byl nezanedbatelný čas.

Zároveň s úlevou to v ní probouzelo něco nepříjemného, zvláště, když si uvědomila – zatímco sledovala Matildu Malkinovou, jak házela rudými kudrlinami –, že ve skutečnosti je mnohem starší než ona, jakkoli předstírala, že je jí sedmnáct, jak se cítila.

Přece jen se narodila v roce 1928, téměř před padesáti lety!

V Krucáncích a kaňourech její nejistotu znovu uklidnilo známé prostředí; až na to, že obchod rozšířili do druhého patra, se nic nezměnilo: police přetékající knihami stále vydávaly pach suchého pergamenu, který se mísil s vlhkým inkoustem.

Nahromadila si do komínku knihy u pokladny, které potřebovala pro další rok v Bradavicích a potom už ze zvyku zabloudila do oddělení pokročilých kouzel a kleteb, aby mohla dokončit bílá místa ve výzkumu svého strýce Andrewa ohledně lykantropie.

Zrovna tam narazila na mladíka držícího v rukou otevřenou knihu, po které chtěla sáhnout; soustředěně se do díval, až se mu mezi obočím vytvořila jemná vráska.

Je hezký, pomyslela si Raven překvapeně. Takovým milým, nevinným způsobem jako Jim McKinnon.

Cukla sebou při pomyšlení na bývalého kamaráda; nejspíš vydala nějaký zvuk, protože chlapec zvedl hlavu a podíval se na ni medovýma očima v lehce zjizvené tváři. "Ach, promiň," zamumlal omluvným hlasem. "Stojím ti v cestě?"