➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐈𝐈 • Dříve na ministerstvu

2. září 1977
6. ročník v Bradavicích

Raven si s povzdechem namazala křehký toust medem, když za sebou uslyšela své spolubydlící, jak si s hlasitým chichotem sedají k ní, aniž by jim dala jakkoliv najevo, že by snad o jejich přítomnost stála.

"Ahoj!" pronesl hlasaně a rázně si sedl na volné místo vedle ní. "Jsem Charlie Flitwood, havraspárský prefekt z šestého ročníku," vychrlil a natáhl k ní ruku k pozdravu.

Raven ji váhavě přijala. Chovej se mile, napomenula se v duchu přísně. Ještě neví, kdo jsi, takže se na něj nuceně usmála. "Raven Peregrinová," představila se zdvořile a s vyrovnaným výrazem ve tváři přetrpěla jeho mihutné zapumpování rukou.

Charlie byl docela hezký, to mohla poznat i sama i bez nemístných pohledů svých spolužaček, které vrhaly jeho směrem; nepříjemně jí tím připomněly Coraline, která se tak snažila zaujmout Christiana ve druhém ročníku.

Než stačila něco říct, nebo se zakousnout do ještě teplého toustu, přišel za ní profesor Kratiknot, který ji jako první věnoval opravdu upřímný úsměv, byť trochu nejistý a váhavý.

"Váš rozvrh, slečno Peregrinová," zapištěl svým obvyklým vysokým hláskem a vtiskl jí do ruky hustě vyplněný papír; po chvíli ještě dodal: "Potom se za mnou zastavte, musíme probrat vaše budoucí zaměření."

Vaše budoucí zaměření. Ta slova jí zněla v hlavě ještě dlouho po tom, co se vydala dlouhými chodbami na první dvouhodinovku lektvarů.

Těch téměř čtyřicet let a vzrůstající obliba ananasových lupínků se na Křiklanově postavě projevila s opravdovou intenzitou – z kdysi malého a pružného muže s ohromným knírem se stal odulý stařík s pleší a neustále potícím se čelem. 

Raven napadlo, že si tu svou sametovou vestu musel nechat ušít z několika jiných, jak se mosazné knoflíčky napínaly pod silou jeho odulého břicha, snažící se rozlétnout do stran.

I přes jeho nový vzhled byla samotná učebna lektvarů pořád stejná se všemi výpary, vzorky různobarevných tekutin a pachem surovin a přísad; všechno bylo, jak si to pamatovala; jako by se nic nezměnilo, což bylo dost pravděpodobné vzhledem ke Křiklanově lenosti měnit cokoliv jiného kromě svého oblečení a jídelníčku.

"Vítejte! Vítejte na letošní první hodině lektvarů!" vyrazil ze sebe se zafuněním a postavil se za katedru; rozpřáhl krátké ruce do stran a přejel pohledem přes svou třídu čítající celkem patnáct studentů.

Chvíli se zdržel na Raven, ale nedal nijak najevo, že ji poznal, nebo dříve znal, což ji nijak nepřekvapilo: spolupráce s Gellertem Grindelwaldem ji připravila o veškerou popularitu jak v aristokratických kruzích, tak v Křikově klubu.

Letos asi pozvání na vánoční večírek nedostanu, pomyslela si kysele a lehce se ušklíbla ne že by jí to nějak vadilo; v posledních dvou letech studia se její priority dost změnily a uznání čistokrevných rodin mezi ně nepatřilo.

"Pro dnešní hodinu jsem si pro vás připravil takovou soutěž," zvolal radostně a přejel pohledem po nezaujatých tvářích studentů. "Je tu několik lektvarů a zvláštní cena pro toho, kdo je všechny pozná bez chyby!"

Vidina zvláštní ceny probudila jiskřičku zájmu zejména u pěti zmijozelských studentů, kteří stáli stranou od ostatních, ale nikdo se příliš nehrnul dopředu jako první, tak profesor Křiklan začal postupně všechny vyvolávat.

Každý student se postavil před kotlík a směl si prohlédnout, promíchat, přivonět a případně na vlastní nebezpečí ochutnat osm v řadě za sebou vyrovaných lektvarů.