➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐈𝐍𝐓𝐄𝐑𝐌𝐄𝐙𝐙𝐎 • Cantatis pulchritudo

Christian rozrazil světelné dveře katedrály zrovna ve chvíli, kdy se její prsty dotkly té prokleté knihy. "Raven!"

Rychle k ní vyběhl, ale Grindelwald ho zarazil na místě štítovým kouzlem; něco jistě řekl, ale Christian ho přes Ravenin nelidský jek neslyšel, jen viděl, jak se mu pohybují tenké hadí rty a mumlají další lži, další nepravdy.

Prorazil štít a vyběhl k Raven; její oči byly černé, bez bělma, ústa měla otevřená ve výkřiku, tělo prohnuté v zádech jako strunu.

Bezmocně stál na místě, když jí z úst, očí a nosu začala téct v tenkých stružkách černá krev; dotkl se jejího ramena, ale bylo tvrdé jako kámen a chladné jako led, takže ho na holých rukou poštípala jako skleněná tabulka pokrytá mrazem a on s vyjeknutím odstoupil. "Raven!"

To nemá smysl, řekl mu vtíravě Grindelwaldův hlas v mysli. Je ztracená.

Christian ji popadl za pas a snažil se jí od knihy odtáhnout, když v tom si všiml temnoty, která jí postupovala žilami od konečků prstů, kterými se dotýkala knihy.

Bříška několika prstů měla docela černá a krev se jí pod bledou, skoro průsvitnou kůží barvila do tmava a silně vystupovala nahoru, jako by jí někdo na bílou pokožku namaloval sítě žil tučným inkoustem. "RAVEN!"

Stiskl jí ruku a vší silou se jí snažil odtáhnout od knihy, ale to nefungovalo a černá magie ji už začala stoupat tváří směrem k temeni.

Christian si ani nechtěl představovat, co by ji dokázala napáchat v mozku, nebo co se stane, až se dostane do jejího srdce; pustil její ruku a místo toho se chytil desek knihy, aby ji zavřel a celé to konečně skončilo.

Připadalo mu, že váží snad jako celý svět, jako by mu odporovala, ale s několika hlubokými výdechy pod ni dokázal vsunout prsty.

Jedním dlouhým výkřikem zatáhl – žíla na spánku mu bolestivě zapulsovala – a pevně ji zavřel; v tom okamžiku Raven utichla, rázně otevřela oči, které měla znovu jasně azurové s bělmem; než stačil něco říct, vykřikla jeho jméno a sesunula se na chladnou podlahu katedrály jako by nic nevážila.

10. březen 1945
Nemocnice u sv. Munga

Christian vyskočil na nohy a rychle se přesunul k Ravenině posteli, když se dveře jejího pokoje otevřely a v nich stál její ošetřující lékař, doktor Filligari, odborník na uřknutí černou magií.

Netvářil se nijak povzbudivě, ale Christian přesto doufal, že ho postup zkoumání té kletby trochu utěší.

"Jak to vypadá? Uzdraví se?"

"Pane Greengrassi," začal doktor Filligari trpělivě a posunul si brýle ke kořeni nosu. "Nejste člen její rodiny, nemůžu vás o postupu léčby informovat, to jsem vám už říkal."

Dveře se otevřely a v nich stála Coraline s rozcuchanými blonďatými vlasy, zcela neupravenými do jejího obvyklého pečlivého účesu; s pevně stisknutými rty se přejela očima od doktora Filligariho ke Christianovi a teprve poté sklouzla ke své sestře.

Rozechvěle se nadechla, ale jinak na sobě nic nedala znát, přestože na Raven byl žalostný pohled.

Christian se ani nepohnul.

"Nicméně je mou povinností seznámit sestru mé pacientky s jejím stavem a to, že posloucháte, jsem nevěděl," řekl Filligari mimochodem a podíval se do papírů, které nesl pod paží. "Pokud s tím ovšem paní Malfoyová souhlasí," dodal.