➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐈 • Ravenin nový začátek

1. zaří 1939
nástupiště 9 ¾ v Londýně

Raven se zhluboka nadechla směsice páry a motorového oleje.

Bradavický express už viděla minulý rok, když doprovázela do Bradavic svou starší sestru Coraline, ale tentokrát tady stála ona s napjatým očekáváním a velkým kufrem položeným u nohou.

Zběžně kývla na zasmušilého otce a matku oklepávajíc Coraline neviditelná smítka prachu z mechově zeleného kabátku, který reprezentoval její příslušnost ke zmijozelské koleji a jako první vyrazila směrem k rudé lokomotivě, aniž by jí věnovali další pohled.

Coraline ji ale brzy dohnala a prosmýkla se kolem ní do vlaku, aby Raven v záchvatu dobré vůle pomohla vytáhnout kufr dovnitř uličky.

Raven s výdechem chytila držadlo a následovala svou starší sestru do zadních kupé, odkud na Coraline vysoká dívka oblečená do uniformy zavolala a mávla na ni, aby se k ní připojila.

Raven klopýtala uličkou za nimi, ale chlapec s tmavými vlasy a přimhouřenýma očima ji zarazil; zvedla k němu pomalu rudnoucí obličej, ale to už k nim přiskočila pohotová Coraline a se slovy: "V pohodě, to je moje sestra," ji vtáhla dovnitř.

Chlapec si sedl naproti ní a chladně ji pozoroval. "Sestra?" ozval se pochybovačně a přelétl pohledem Raveniny inkoustové vlasy. 

Coraline si odfrkla a zamrkala na něj. "Přece bych ti nelhala, Christiane."

Raven se na svou sestru nechápavě podívala.

Chladná a neústupná Coraline se culila, špulila rty obtažené sytou rtěnkou a halenku měla rozhalenou; dokonce dnes ráno ukradla matce její parfém a natřela si jím dekolt a krk, takže se teď jejich kupé šířila omamná vůně jasmínu, která je uspávala.

***

Zbytek cesty Raven, ani Christian nepromluvili ani slovo, jen upírali pohled z okna a nechali Coraline a její kamarádku Hannah, aby veškerou konverzaci obstarávaly. Raven se po tom chlapci po očku dívala a přemýšlela, jestli nemá něco říct, ale jeho nepřístupný výraz ji odrazoval, takže zachovávala mlčení.

Nic neřekla ani když Christian náhle vstal, podíval se na ni a prohlásil, že se blíží k Bradavicím a měla by se převléknout do hábitu; vyšel z kupé, aniž by se na obě okouzlené dívky jen podíval a zabouchl za sebou posuvné dveře.

***

Když vyšla na nástupiště v Prasinkách, nemohla se kolem sebe rozhlédnout, protože všude kolem ní byli starší studenti, kteří hledali své přátele a vedli je ke kočárům, které nikdo netáhl.

Vykřikla, když ji někdo hrubě odstrčil z cesty a skoro upadla, kdyby ji nezachytily dvě silné ruce a nevytáhly ji na nohy.

Otočila se a uviděla Christianovu tvář zahalenou ve stínech lokomotivy; beze slova ji postrčil davem doleva, kde se shlukovaly děti z prvního ročníku kolem vysokého muže oblečeného do srsti nějakého zvířete: "Prváci, ke mně!"

Raven k němu proklopýtala ve chvíli, kdy se lokomotiva s hlasitým skřípěním a vrzáním dala do pohybu a se supěním vyrazila kupředu.

"A co naše věci?" vypísklo děvče s dvěma hnědými copy.

"Ty už jsou ve hradu," odpověděla jí otráveně dívka s vojenským baretem naraženým hluboko do čela a bez dalšího slova se otočila k muži, který je přepočítával.