➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐕𝐈𝐈𝐈 • Lepší Nad očekávání

27. květen 1977
Sídlo rodu Peregrinů

Zpátky domů se vydala na oběd; protože ji o to Pinky úpěnlivě prosila, nechala se přesvědčit: koneckonců, v Havranově se nemůže skrývat věčně.

Pinky vypadala nadšeně, když ji usadila k prostřenému stolu v Malé jídelně; obědvala sama, protože matka zřejmě posledních třicet let odmítala vyjít ze svého pokoje a nehodlala na tom nic měnit, ani když se vrátila její mladší dcera. Jak typické.

Už při průchodu pozemky k domu si Raven všimla, že rodinné sídlo nabralo o něco více barvy: skoro vypadalo, jako by se samotnou její přítomností začalo uzdravovat a samo se opravovat; nebo v tom měla prsty Pinky, která se snažila do prasklých váz vložit čerstvé květiny a prostřít čistý ubrus.

K obědu jí připravila Ravenin oblíbený plněný nákyp s hovězím a švestkami, ale po dlouhém času v kouzelnickém kómatu dokázala spořádat jen zlomek normální porce.

Když s mírnými obtížemi polykala šlehačkový dort s jahodami, dveře jídelny se prudce otevřely, až sebou několik portrétů prudce škublo a probralo se z dlouhého spánku; Raven se ale široce usmála a vyskočila na nohy. "Strýčku Andrewe!"

Vypadal skoro stejně jako před čtyřiceti lety s tím svým tvídovým oblekem prožraným od molů a rozuchanými vlasy, které už nebyly hnědé s bílými prameny na spáncích, ale byly celé stříbrné, až jí bolestně připoměl Ollivandera na Příčné ulici a jeho výraz, když ji předával její hůlku.

Měl pravdu, pomyslela si hořce. Dokázala jsem s ní velké věci.

"Raven!" zavolal překvapeně, jako by ji vůbec nečekal a nechal se od ní pevně obejmout. "Takže je to pravda!" 

Nechala se od něj odtáhnout na délku paží, aby si ji pečlivě prohlédl. "Vypadáš dobře," zazubil se pobaveně lišáckým úsměvem, kterým se na ni často díval, když jako malá zkoušela projevovat svou první magii.

***

"Takže takhle to bylo..." zamumlal zamyšleně, když o hodinu později seděli v křeslech v jeho pracovně ve věži nad šálkem kávy s brandy.

Raven přikývla a pohodlněji se opřela: vypověděla strýčkovi všechno, co předcházelo té kletbě a následovalo po jejím ukončeném pátém ročníku; ulevilo se jí, když nad tím strýček doopravdy přemýšlel, místo toho, aby ji jako všichni odsoudil.

"Ach, to mi připomíná...!" vyhrkl náhle a vstal tak prudce, až jeho star kocour, kterému Raven říkala Barnabáš, zajíkavě zasyčel a seskočil z jeho klína na zem.

Kocour a havran Edgar se – společně s Raven – jako jediní obyvatelé domu zdáli být naprosto minuti časem, který uběhl.

Několik minut se hrabal v papírech, které měl po celém stole. "Přišlo to krátce potom, cos odešla z domu..." mumlal; náhle se napřímil a přivolal si ruličku starého pergamenu s voskovou pečetí Bradavic. "Myslím, že to budeš potřebovat, až znovu nastoupíš."

"Mé NKÚ?" zeptala se překvapeně a opatrně si ji převzala. 

Pravdou bylo, že od doby, kdy se seznámila s Gellertem Grindelwaldem, na Náležitou kouzelnickou úroveň dočista zapomněla, stejně jako na celé Bradavice a všechno s nimi spojené.

Rozložila ji a přelétla pohledem sloupek známek.