➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐈 • Bradavické tajemství

21. září 1942
4. ročník v Bradavicích

Raven pohodila tmavými vlasy a přimhouřila oči.

Pevněji sevřela hůlku a soustředila se na tenkou chladně modrou nit, kterou vyslala směrem ke Christianovi a uchopila s ní jeho spánky. Lehce zvrátil hlavu a pootevřel rty, ale jakkoli uvolněný se zdál, jeho mysl byla tvrdě obklopena mentální cihlovou zdí.

Obcházela ji kolem dokola, ale nemohla najít sebemenší škvíru, nebo spáru, kterou by mohla využít k rozboření části zdi.

To bylo první pravidlo nitrozpytu: Nezkoušej zničit celou obranu. Zaútoč na slabiny, šetři energií.

Zhluboka se nadechla a zabořila prsty do jeho pevné zdi, aby vylomila několik cihel a mohla se protáhnout do jeho mysli, ale nic nefungovalo: stáhla se a zkusila to z druhé strany, ale ani tam nic nemohla najít.

"Měl bys mi to trochu ulehčit," zabručela podrážděně, ale dál se soustředila, pamatujíc na druhé a třetí pravidlo: Neztrácej koncentraci. Každá obrana má slabinu, jen ji musíš najít.

Na jednom místě postřehla zvláštní jev, jako by zeď ležela na hladině vody a nebyla skutečná. Raven zatajila dech a lehce po ní přejela prsty: iluze skončila a odhalila malou zídku s rozdrolenou omítkou.

Zatlačila do ní a náhle byla vtažena do Christianovy mysli.

Několik vteřin kolem sebe vnímala obrazy, vůně a pocity, míhaly se kolem ní jako ulétající ptáci a byly pryč, než si je stačila více prohlédnout, nebo je zachytit.

Náhle ucítila jemný tlak na zadní část hlavy, který se pomalu zvyšoval až k hranici nesnesitelnosti; stáhla se zpátky do své vlastní mysli a uzavřela se v ní pomocí nitrobrany; otevřela oči a náhle byla zpátky ve svém těle.

"To ušlo," uznal Christian ledabyle. "Ale určitě to zvládneš líp."

2. říjen 1942
4. ročník v Bradavicích

"Úžasné, slečno Peregrinová!" zvolal profesor Kratiknot pisklavě a nadšeně sledoval její bouřkový mrak, ve kterém probleskovaly klikaté blesky. "Za poslední půl rok jste opravdu hodně pokročila," trochu ztišil hlas. "Vidím, že vaše hůlka už je v pořádku."

Raven se usmála. "V naprostém, pane profesore."

"V čem je fígl?" zeptala se jí Emily typicky nezúčastněným hlasem, když o pár minut později kráčely chodbou na další hodinu a srovnala krok s jejím; narovnala si zelený baret a koutkem oka se na ni podívala. "Jak je možný, že ses prakticky z motáka stala skoro nejlepší v ročníku? Upsala jsi duši ďáblu?"

Raven se zasmála a tajuplně pokrčila rameny. "Něco takového."

Emily se na ni zkoumavě podívala a zastavila se u skleníku číslo 4, kde už stála Pomona a závistivě si Raven měřila. "No tak, Raven. Jak jsi to udělala?"

"Prostě jsem odemkla své kouzelnické schopnosti," odtušila jednoduše s pokrčením ramen, jako by se jednalo o něco prostého a ona sama nedokázala pochopit, proč tomu nerozumí. "Podařilo se mi přilnout ke své hůlce a pak už všechno šlo samo."

Pomona něco zabručela a přeměřila si ji zkoumavým pohledem: od loňského soubojnického klání, kde porazila Weeney, se Raven stala prakticky někým jiným.

Vytáhla se do výšky a její tělo nabralo lehké ženské tvary, vlasy jako by dostaly více lesku a její oči nebyly vystrašené, ale plné pohrdání a něčeho temného, z čeho Pomonu a všechny ostatní s rozumem mrazilo na zádech.