➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗 • Prefekti Havraspáru

Pro Petra-krysu nebylo složité se uvnitř přecpaného krámku schovat tak, aby měl dobrý výhled na dívku v bílých šatech, jak si s letmým zájmem prohlíží vystavené exponáty černé magie.

Přikrčil se, když zpoza závěsu vyšel Borgin, asi padesátiletý kouzelník se závojem mastných vlasů; zastavil se a poté šoupavou chůzí došel k pultu; nasadil na rty falešný podlézavý úsměv a zamyšleně se zadíval na dívku uslzenýma očima. 

Náhle se mu rozšířily poznáním. "Raven Peregrinová?"

Usmála se na něj a zamrkala dlouhými řasami, aniž by něco řekla; posadila se na jednoduchou židli u stolu a přehodila si nohu přes nohu.

Na první pohled vypadala uvolněně, ale azurové oči zlostně mhouřila. "Myslel jste si, že už se tady už neukážu, Borgine?"

Borginovi úsměv stekl z tváře jako vosk; bez varování se zamračil a přimhouřil oči do tenkých škvírek, ze kterých se Petrovo malé srdíčko zděšeně roztlouklo. "Tak trochu," uznal. "Říkali, že tě to prolezlo skrz na skrz jako prohnilé jablko."

Raven pokrčila rameny a lehce si mezi prsty promnula medailonek, co měla pověšený na krku. "Zřejmě mám větší sílu, než si kdokoli z nás myslel."

"Chceš se sem vrátit pracovat?" zeptal se Borgin trpce.

Mlčky ji pozoroval, jak se postavila na nohy a oprášila si sukni šatů. "Možná později," odvětila lehce. "Už jste opravil tu skříňku?"

Borgin něco zavrčel a zašel do zadní části obchodu za závěsem, kde několik minut něco hlučně přestavoval, pohyboval krabicemi a tlumeně nadával, než konečně vyšel zpátky do obchodu s drobnou krabičkou v rukou; položil ji na pult a nechal Raven, aby na ni poklepala hůlkou a pečlivě si ji prohlédla.

"Je v pořádku," prohlásil Borgin otráveně, ale vzápětí ztlumil hlas. "Oprava mi zabrala více času a úsilí, než jsem předpokládal –"

"Cena zůstává taková, na jaké jsme se dohodli," odsekla; odněkud vytáhla měšec a vysypala mu na pult několik lesklých mincí: několik srpců se rozkutálelo po stole až na zem, ale to už Raven položila krabičku na dno své brašny a bez dalšího slova se otočila k východu.

Petr se na poslední chvíli propletl mezi jejíma nohama a vyběhl ven na ulici tak rychle, až Raven překvapil. "Měl byste si tu uklidit," otočila se na Borgina znechuceně, "máte tu krysy," vysvětlila a práskla za sebou dveřmi.

1. září 1977
Nástupiště 9 ¾ v Londýně

Naposledy na King's Cross stála v roce 1943, když nastupovala do pátého ročníku, ale poznávala tu to: za všechny ty roky se změnili jen lidé, kteří se loučili se svými dětmi.

Nejvýraznějším rysem, který nepoznávala, bylo mudlovské oblečení, které sledovala s chladným zájmem a částí zděšení, když se do jejího zorného pole dostaly dívky v "jejím věku", co by na ulici bez váhání označila za levné společnice.

Rozhlédla se po nástupišti, než si uvědomila, že nemá koho hledat; sklonila hlavu, aby se nesetkala se svými známými ve starší podobě, jak vyprovázejí své děti do Bradavic a rychlými kroky došla k otevřeným dveřím jasně rudé lokomotivy.

Podle zvyku zamířila chodbou doprava ke kupé, kde trávila většinu jízd a rychle se posadila na sedačku.

Samoty si neužívala dlouho – prudkému otevření dveře kupé předcházel štěkavý smích a dusavé kroky na chodbě; dovnitř vtrhl povědomý mladík s tmavými vlasy spadajícími kolem pěkné tváře s uhrančivýma šedýma očima.