➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐗𝐕 • Zavrženou milenkou!

22. leden 1978
Bradavice

"Víš to jistě?" ujišťoval se chladně vysoký mladík s ostrým nosem a podezřívavě si chlapce před sebou přeměřil.

Petr trhavě přikývl a nervózně si promnul ruce se špinavými nehty. "Docela jistý, Bárty. Re-Remus přinesl starý Denní věštec. Všechno to tam bylo."

Bárty Skrk mladší si založil ruce na prsou a koutkem oka se podíval na lhostejného Reguluse, který se opíral o stěnu a díval se dolů z okna na zasněženou krajinu, aniž by jim věnoval více pozornosti.

Naopak Severus Snape, shrbený mladík ze sedmého ročníku, který se ukázal být více než schopným v používání černé magie, si Petra opovržlivě, ale přesto zamyšleně měřil, jako by se rozhodoval jestli mu věřit.

"Neměl by se o tom nejdříve dozvědět Pán zla?" zeptal se ledabyle, když zachytil Bártyho pohled a lehce nazvedl obočí.

"Pán zla nás pochválí, když mu přivedeme další věrnou stoupenkyni," zamumlal Petr Pettigrew potichu, ale nikdo mu nevěnoval pozornost.

"Chceš jí to nabídnout bez Jeho vědomí?" ozval se Regulus, který se konečně bez zájmu odvrátil od zamlženého okna; Severus se podrážděně zamračil: Skrkova podlézavost a jednání na vlastní pěst ho už začala otravovat.

Bárty se usmál, ale jeho oči, které upřel na Reguluse, byly chladné. "Ne, samozřejmě, že ne. Musí se to dozvědět... ale tu čest jsem chtěl přenechat tobě."

8. únor 1978
6. ročník v Bradavicích

Jane se přiřítila do Velké síně se zrudlými tvářemi a zpoceným čelem; okamžitě v davu u Havraspárského stolu uviděla její stříbřité vlasy a vyběhla k ní.

Raven právě seděla ve svém úzce uzavřeném oku klidu, aniž by brala na vědomí, že je uprostřed bouřlivého hurikánu rozčarování kolem sebe a v poklidu si četla učebnici Pokročilá obrana proti černé magii.

Zrovna si k ústům nabírala další lžíci ovesných vloček, když jí do zad narazila Jane a vločky se rozsypaly všude před ní; zuřivě se na ni otočila, ale Jane nevypadala, že by si jejího výhružného pohledu všimla a hodila jí do snídaně výtisk Denního věštce.

"Další útok?" zeptala se nezúčastněně Raven a napila se dýňového džusu. "Říkala jsem ti, že mě nezajímá, jestli ti Smrtijedi vyvraždili někde ve Skotsku další mudlovskou rodinu. Vlastně si myslím, že by o tom neměli psát tak často, protože to ztrácí na účinnosti –"

Zarazila se, když se na noviny letmo podívala a uvědomila si, že tohle vůbec není čerstvý výtisk a vůbec není o současné hrozbě obávaného Vy-víte-koho; klidně odložila lžíci a pohledem přejela svou starou fotografii na titulní straně. "Celkem mi to sluší," řekla zamyšleně. "To jsem ještě měla tmavé vlasy."

"Raven!" vyjekla Jane a ostražitě se podívala kolem sebe, ale nemusela se bát, že by je někdo poslouchal.

Nedbale si uvědomila, že v dosahu dvou metrů jsou kolem ní prázdné lavice. Jako bych měla prašivinu, ušklíbla se pobaveně v duchu.

Jane přesto ztlumila hlas. "Píšou tam, že jsi spolupracovala s Grindelwaldem..."

"Vážně?" Raven vykulila oči a odložila výtisk titulní stranou dolů. "Tak to musí být pravda, měla bys ode mě jít dál. Jsem nebezpečná."

"Takže je to pravda? Grindelwald, kouzelnické kóma..."

Odvrátila oči a hořce se ušklíbla. "Byla jsem jeho učednice, milenka," prohlásila s pokrčením ramen, "občas i uklízečka a kuchařka, když to potřeboval."