➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐈𝐕 • Jsem Regulus Black!

"Hele, je s ní ta holka z vlaku!"

Sirius se napřímil a usmál se vlčím úsměvem, kvůli kterému se několik dívek z nižšího ročníku zachichotalo, i když nebyl věnovaný jim. "Tobě to teda vidí, Červíčku," protáhl posměšně, aniž by se na Petra podíval.

"Neříkal jsi náhodou, že zmije nejsou tvůj typ?" prohodil se James pobaveně, když společně zamířili k místu, kde všechny společně seděly.

Sirius se lehce zasmál, takže za něj odpověděl Remus, držící se opodál jejich skupiny, s náručí plnou knih: "Která holka není Siriusův typ? Koneckonců, možná je čistokrevná a má zálibu v černé magii, ale je v Havraspáru."

James jako by ho ani neslyšel: "HEJ, Evansová!"

Dorcas se napila dýňové šťávy a pohodila tmavými vlasy. "Ten aby si dal pokoj hned na začátku roku," zamumlala tiše.

"Už Lily stihl pozvat na rande osmkrát," přisadila si Mary.

"James Potter?" ujistila se Raven, když naslouchala jejich konverzaci; všechny až na Lily, která se snažila splynout s okolím se na ni překvapeně podívaly.

"Ty už ses seznámila s naší nebelvírskou čtyřkou?" prohodila Dorcas a nenápadně se napřímila, když po očku pozorovala chlapce, kteří se k nim svižným krokem přibližovali. "James se snaží Lily uhnat už od prvního ročníku –"

"Ale ne," zamumlala nebelvírská primuska a v hrůze zavřela oči; její jinak bledá tvář nabrala růžový nádech.

Ale to už si Potter se svými přáteli přisedl k jejich stolu. "Dámy," pozdravil všechno okolo a potom upřel očíškové oči na rusovlásku. "Evansová, zapomněl jsem, kdy máme to rande a –"

"V tom je ten problém, Pottere! Jsi nedospělý, nedoslýchavý a ještě k tomu pitomec!" vyštěkla na něj zlostně a rázně vyskočila od stolu; popadla svou brašnu a v závěsu se svými kamarádkami odpochodovala z Velké síně.

Marlene do sebe nacpala ještě několik soust salátu, než s plnou pusou vyběhla za nimi; u stolu zůstali jen chlapci a Raven, na kterou se otočil Sirius Black se svým svůdným úsměvem. "A co my? Nechtěla bys tu provést? Půlnoční vycházky kolem hradu prý bývají romantické."

Raven mu věnovala chladný pohled. "Jen když se vyhneš srkavníkům," prohodila. "Poslední dobou se v podhradí přemnožili," řekla klidně a odešla, aniž by věnovala pozornost upřeným pohledům, které ji vyprovázely.

"Srkavníkům?" zopakoval nechápavě Sirius, když byla z doslechu s pohledem upřeným na lem její sukně, jak se jí vlní na nahých stehnech. 

"Takové potvory, vypadají jako raraši," vysvětlil Remus a dodal beznadějně: "Učili jsme se o nich ve třetím ročníku... Ale neslyšel jsem o tom, že by se někdy vyskytovaly v Bradavicích," dodal zamyšleně. "Nehledě na to, že její jméno –"

"Co vlastně teď máme za hodinu?" skočil mu do řeči Petr, když spořádal dvě porce studeného kuřete s brambory v mátové omáčce a několik dýňových koláčků.

"Co je s jejím jménem?"zeptal se Sirius.

"Je mi povědomé," dokončil Remus se zvláštním výrazem v obličeji.

10. září 1977
6. ročník v Bradavicích

"Ach, slečna Peregrinová! Jsem rád, že jste přišla," vypískl profesor Kratiknot a pokynul jí, aby se posadila do nízkého, měkkého křesla.

Naproti ní přes stolek seděl typický pracovník ministerstva – hubený a bledý jako rostlina bez světla v příliš malém květináči; měl kožený kufřík položený na kolenou a nervózně do něj ťukal dlouhými prsty.

Když si Raven sedla do křesílka, trhl sebou, jako by ho překvapila a nadšeně vstal, aby ji potřásl rukou. "Těší mě, slečno Peregrinová," řekl vysokým hlasem, rázně jí zapumpoval rukou, až se vyděšeně odtáhla a bez nadechnutí pokračoval: "Pročetla jste si ty brožurky, které jsem vám dal?"

Přikývla, ale neubránila se úšklebku. Doufám, že je nechcete zpátky, hnalo se jí škodolibě na jazyk, ale mlčela.

Úředník vytáhl z kufříku několik papírů a podíval se na ni. "Zaujala vás nějaká nabídka budoucího zaměstnání? Víte, jaké odvětví by vás lákalo? Lékouzelnictví? Bankovnictví? Měla jste v životě před tím, než jste upadla do kouzelnického kómatu nějaké plány pro budoucnost?"

Koutkem oka viděla profesora Kratiknota, jak v hrůze zavřel oči a pevněji stiskl porcelánový hrníček před výbuchem, který bude následovat.

Raven se donutila usmát a propálila ministerského pracovníka pohledem, ale ten se na ni jen dál bezelstně díval, což jen prohloubilo její vztek. "Ale ano, měla," odvětila Raven sladce a pevně sevřela opěrky modrého křesla.

"Ano?" pobídl ji nadějeplně.

"Chtěla jsem po boku Gellerta Grindelwalda jako jeho milenka ovládnout svět, svrhnout mudly až na dno potravinového žebříčku kam patří a nastolit řád vyšší kouzelnické vrstvy. Plánovala jsem nekouzelníky využívat k bližšímu poznání černé magie, ale tehdy to bylo oblíbené a nepotřebovala jsem na to OVCE."

Zvedla se a urovnala si sukni, zatímco na ni zíral s otevřenou pusou. "A teď, když mě omluvíte... Ráda jsem vás poznala," uklonila se mile po vzoru aristokratického vychování a práskla za sebou dveřmi Kratiknotova kabinetu.

2. září 1977
6. ročník v Bradavicích

Raven otráveně přikývla, když na sebou uslyšela povědomý hlas a dál klepala hůlkou do desek učebnice přeměňování, která s každým poklepnutím měnila barvu.

Se zvoněním přišla dovnitř vysoká profesorka McGonagallová a začala vykládat informace o důležitosti OVCE a nutnosti je nezanedbat a začít se studiu intenzivně věnovat již od počátku šestého ročníku, protože to určí jejich následné pokračování v životě.

"Jsem Regulus Black," řekl klidně, nedajíc se vyvést z rovnováhy jejím zjevným nezájmem; po očku se na něj skrz vlasy podívala a přimhouřila oči. "S mým starším bratrem ses už seznámila."

"Tvůj bratr není jediný otravný Black, kterého znám," odvětila Raven a projela si rukou vlasy, aby si je urovnala.

McGonagallová ukončila proslav a dala nějaké studentce z Mrzimoru krabici plnou suchozemských želv. "Pro začátek si zopakujeme základy metamorface, tedy přeměňování zvířat v předměty a naopak."

Pečlivě se ostrým pohledem rozhlédla po učebně. "To, že jste teď v mé třídě znamená, že zvládáte základní přeměny bezobratlých a menších obratlých zvířat; budeme tedy pokračovat s přeměnou želvy v předmět přibližně stejně velký," letmo se dotkla krunýře želvy, kterou měla položenou na katedře a ta se v mžiku oka změnila v plechovou konvici s květinovým vzorem.

Po pár minutách se učebna naplnila mumláním zaklínadel, jak se studenti snažili o zopakování jejího kouzla.

Regulus se pousmál a pokradmu se na Raven podíval. "Pár mých přátel pořádá večírek na zahájení školního roku," řekl nedbale a odmlčel se, když kolem nich prošla vysoká postava profesorky. "V jedenáct hodin, učebna u sochy Vlada III. ve třetím patře."

Raven se na něj podívala, ani jinak nedala najevo, že by ho slyšela, tak dodal: "Udělalo by mi radost, kdybys přišla."

"Jsem poměrně přesvědčená o tom, že nechci udělat nic, co by tě potěšilo," odpověděla chladně a za pozorného pohledu profesorky McGonagallové mávnutím za pomocí neverbálního zaklínadla přeměnila svou želvu v naprosto identické dvojče konvice, která ležela na katedře.

"Výtečně, slečno Peregrinová," řekla odměřeně McGonagallová a udělila deset bodů Havraspáru; její výraz se trochu uvolnil, skoro až do přívětivého výrazu.

Regulus se na Raven široce usmál. "Takže v pátek."