➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐋𝐈𝐕 • Ztráta naší nevinnosti

Blátivý Brod byla malá mudlovská vesnička v rozkošném údolí na jihu Velké Británie, ale přesto je Bellatrix rozdělila a sama se s Evanem Rosierem, Bártym Skrkem a Traversem vydala do domu McKinnonových; zbytek nechala se rozprchnout po vesnici.

Raven zůstala stát bez hávu a masky uprostřed malého náměstí a zvrátila hlavu dozadu, aby mohla do úst pochytat sněhové vločky; Regulus ji chvíli pozoroval, jak krásná a přitom dětská vlastně je v matném pouličním osvětlení; přišel k ní a jemně ji pohladil po rameni. "Neměli bychom být takhle na očích."

"Proč?" zeptala se hořce a letmo se na něj podívala. "Jediný, kdo by nás mohl poznat je dvojice postarších kouzelníků, jedna čarodějka a sotva zletilý kouzelník, kteří spí v malém domku uprostřed mudlovské vesnice."

Povzdechl si a také si sundal masku. "Brzy tady bude Řád," sotva to dořekl, z protější strany vesnice se ozval vyděšený křik nějaké rodiny, kam vtrhla skupina Smrtijedů a vtom se celá vesnice osvětlila natolik, až si pomyslela, že začíná svítat uprostřed dne.

Ale když se otočila, viděla jen obrovský zložár, který se rychle šířil ze střechy jednoho domu k druhému; zvedl se jí žaludek a odvrátila se. Jen se dívej, zašeptal jí hlas v mysli, který nápadně připomínal její matku, starou a zlomenou rodinnou kletbou. Tohle jsi stvořila. Je to tvé dílo. Dívej se a naslouchej ceně svého poznání.

Vykřikla a přitiskla si ruce na uši, aby ztlumila křik v ohni umírajících mudlů.

Regulus ji chytil do náruče a s trhnutím se s ní přemístil do svého domu v Londýně zrovna ve chvíli, kdy se do Blátivého Brodu začali přemisťovat lidé z Fénixova řádu v čele s jeho starším bratrem.

28. prosinec 1979
Blátivý Brod

Z vesnice zbyly jen ohořelé trosky, ale těla rodiny McKinnonů se podařilo z jejich domu vyprostit dříve, než se k němu přiblížil zložár; pohřeb byl krátký, protože prosincový mráz se do nich zarýval stejně ostře jako smutek.

Brumbál sám vedl obřad, uložil těla do jednoduché jámy na vrcholu kopce a tu zastřešil mramorovou hrobkou se zlatými jmény vyrytými do kamene; každý z kouzelníků, kteří na jejich pohřeb přišli, na hrob položil rudou růži a brzy se pod nimi bílá kamenná deska ztrácela.

Sirius byl na řadě krátce po Remusovi, který se krátce po úplňku cítil vyčerpaný ještě více než ostatní, kteří měli záda ohnutá smutkem.

Kousek od hrobky stál James s brýlemi nakřivo a tmavými rozcuchanými vlasy, na které zvolna padal bílý sníh; rukou pevně objímal bledou Lily, které si rukou držela pod zelenýma kabátem sotva patrné těhotenské bříško.

Byly to sotva tři dny, co svým přátelům oznámili, že čekají své první dítě, stejně jako Alice a Frank, kteří pracovali na Ministerstvu jako bystozoři s Jamesem: shodou okolností je očekávali i ve stejný den.

Lily vypadala, že každou chvíli omdlí, když sledovala, jak se hrob její kamarádky zasypává sněhem a růžemi; Sirius odvrátil oči, ale nemohl neslyšet její tenký hlas, kterým si zamumlala pro sebe: "Nejdřív Dorcas, teď Marlene... Kdo bude další?"

Bylo vidět, že tohle téma s Jamesem neřešili poprvé, stejně jako tisíce rodin ve Velké Británii, ale tentokrát James nedokázal nic říct, jen stál ve sněhu a mlčky ji objímal.

30. prosinec 1979
Londýn

"Máme další práci, bratránku," řekla, když přišla do domu Blacků a mezi dveřmi mu sevřela nadloktí, aby se s ním přemístila; ani nestihl zavřít dveře a už stál někde na okraji Londýna v ulici řadových domků s cihlovými fasádami.

Přímo před nimi byla ošklivá vysoká budova, která působila jako by byla zmrzačená; mnoho cihel se vylomilo a vížka byla zachrlatě nakloněna na stranu. "Sirotčinec?" pronesl Regulus s nepříjemným pocitem v hrudi; krk se mu svíral, ale donutil se do vtipu: "Chceš si snad adoptovat nějaké dítě?"

Bella se na něj zlostně podívala a on poznal, že měl být raději zticha: přestože už byla skoro dva roky vdaná, stále nebyla schopna otěhotnět, přestože její sestra Andromeda, která si vzala mudlovského šmejda, už měla několikaletou dceru s metamorfomagickými schopnostmi a Cissa čekala s Luciusem syna krátce po svatbě.

Odvrátil se a zadíval se na budovu před nimi: Woolský nalezinec byl založen řádovými sestrami z kláštera, které si k sobě braly nalezené sirotky, tak hojně nalézané v průmyslovém Londýně 19. století.

Nalezinec třel bídu s nouzí od samého počátku a i když se kolem něj začaly budovat nové domy se zadními zahrádkami, na jeho opravu nikdo nebyl ochotný dát peníze, kromě průmyslníka Fredericka Woola, podle kterého byl sirotčinec později přejmenován, ale dnes z toho zbyla jen ubohá ruina, která se propadala do sebe.

"Co tady vlastně děláme?"

Bella nic neříkala, jen se šíleně usmála a ohlédla se po několika dalších zamaskovaných postavách, které se do Woolovy ulice přemístili. "Zvláštní rozkaz Pána zla," pronesla jedna z postav a otočila se na Bellatrix, která se zlým úsměvem přešla ke kovové bráně a lehce se konečky prstů dotkla jednotlivých mříží.

Nápis nad branou značil WOOLSKÝ SIROTČI  EC s tím, že N viselo za kousek nožičky dolů a nikdo se neobtěžoval s tím to opravit.

Téměř lenivým mávnutím hůlky otevřela bránu a přešla přímo před dveře domu, oprýskané a otlučené.

Regulus v hrdle ucítil náznak výkřiku, ale než se mu stačil prodrat na rty, Bella zvedla hůlku a s šíleným výkřikem se celá budova sirotčince, kde v horním okně lehce svítila žárovka, zbortila dolů v obromném výbuchu prachu a hluku, jako by ji zašlápla obrovská bota i se všemi lidmi uvnitř.

31. prosinec 1979
Godrikův důl

Ani první rok po ukončení Bradavic, když se přidali k Fénixovu řádu a poprvé na vlastní kuži viděli umírat své známé a přátele ve válce, nebyl konec roku tak chladný a mdlý.

Lily všechno připravila jako roky předtím – punč, chlebíčky, výzdobu, ale odešla si jako první lehnout a každý, kdo šel do prvního patra na toaletu, ji přes dveře slyšel tiše vzlykat; James odešel krátce po ní a bez hostitelské dvojice se brzy všichni rozešli domů.

Krátce před dvanáctou hodinou zůstal v jejich obývacím pokoji ležet jen na mol opilý Sirius. "Takhle to jednou skončí," zamumlal si tiše pro sebe temně a dopil zbytek lahve ohnivé whisky. "Zůstanu jen já, na mol opilý, opuštěný svými přáteli a sám."

První minuty nového roku prospal na gauči.