➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐋𝐈𝐕 • Hořký konec dětství...

17. červen 1979
Bradavice

Regulus zvedl oči od učebnice Přeměňování a zadíval se na Raven, která nasupeně přecházela sem a tam přímo před ním; s povzdechem zaklapl knihu a naklonil se k ní. "Takže co se stalo?"

"Patronovo zaklínadlo," zavrčela podrážděně.

"Záleží na tom?" Rabastan se pohodlněji rozvalil na pohovce a založil si ruce za hlavou. "Pána zla nezajímá, jestli budeš mít z OVCE v Obraně proti černé magii V, nebo N. A stejně se vsadím, že ve všem ostatním budeš mít Vynikající."

"Mě to zajímá," odsekla Raven vztekle a odvrátila se.

Regulus odložil knihu a jemně ji sevřel v náručí; cítil, jak se pod jeho dotykem chvěje, ale nevěděl, jestli rozčilením, nebo smutkem. "To ti tak moc záleží na tom, co je tvůj patron?" zašeptal jí do ucha.

"Je to havran," zamumlala tiše a otočila se k němu čelem."Ty to nechápeš... Já– já jsem předtím patrona dokázala vykouzlit. Je to jedno z nejtěžších zaklínadel a já jsem to dokázala, protože mi záleželo jen na tom, abych poznala magii, veškerou magii."

"Předtím?" zopakoval Regulus nechápavě. "Před kómatem?"

Raven zavrtěla hlavou a prudce zamrkala, aby rozehnala slzy. "Ne, to bylo ještě předtím. Jednou se mi zvrtl jeden experiment s mozkomory... Přežila jsem to, ale moje vzpomínky – všechny moje šťastné vzpomínky prostě zmizely."

21. červen 1979
Bradavické pozemky

Oliheň se líně povalovala na mělčině a čeřila hladinu jezera dlouhými chapadly; slunce toho dne příjemně zářilo, větřík třásl s jasně zelenými listy v korunách stromů.

Několik studentů pátého ročníku, kteří se rozhodli strávit přestávku mezi zkouškami NKÚ, se spokojeně brouzdalo holými kotníky v jezeře a plnými doušky dýchali vzduch nasycený létem; jediný, kdo se nenechal strhnout veselou náladou uvolnění, byla dívka oblečená do mudlovských riflí a volné košile.

Raven odložila knihu vedle sebe a neurčitě hleděla před sebe: většina jejích spolužáků ze sedmého ročníku odpočívala ve stínech a chladu hradu po včerejším večírku na oslavu konce jejich studia v Bradavicích.

Obvykle byly pompézní a koleje to slavily společně (kromě Zmijozelu, který si pořádal vlastní), ale letos se každá kolej zavřela do své věže a jejich slavnosti byly hořkosladké: včerejší noci totiž zemřeli Charlus a Dorea Potterovi.

Povzdechla si a odhodila pergamen s výsledky OVCE na zem: Rabastan měl pravdu – ve všem kromě Obrany měla V, ale stejně cítila drobný osten znechucení, když zírala na malé černé N, které ji provokativně bilo do očí.

"Co ty tady?"

Raven se neotočila, jen si nechala dlouhé vlasy vlétnout do obličeje; když neodpovídala, bez vyzvání si přisedl vedle ní a rukou zavadil o její výsledky.

Vzal pergamen do rukou a s pobaveným úšklebkem si je prohlédl. "Dokážu si představit to zklamání pro Havraspára, které ti musí způsobovat to jedno Nad očekávání, i když se poslední dva roky chováš víc jako Zmijozel."

"Co kdybys sklapl?" odsekla Raven a otočila se na něj.

Rabastan se zazubil a odhalil tak rovné bílé zuby: byl pěkný s těmi jeho hnědými měkkými vlasy a jasnýma modrýma očima, ale něco na něm bylo znepokojivého, něco zakaženého, co vřelo pod tím andělským povrchem.

"Snad by ses nezlobila, Raven," broukl tiše a naklonil se k ní, až se jí skoro nosem dotýkal tváře. "Jen tě škádlím, když už tě konečně Regulus nehlídá."

"Nehlídá mě. Dokážu se o sebe postarat sama," odtušila chladně a otočila se zpátky k hladině jezera; trochu se odchladilo, takže studenti z pátého ročníku se vydali zpátky do hradu a brzy na břehu zůstali jen oni dva.

"Proč jsi teda tady? Sama?"

Raven pokrčila rameny a prohrábla si stříbrné vlasy. "Nemohla jsem to snést," uznala upřímně, "každý si s radostí vypráví své plány do budoucna, jak budou mít rodiny, najdou si skvělou práci a budou žít šťastný život v krajině plné slunce a trávy."

Čekala, že se jí Rabastan vysměje, nebo si ji se znechuceným výrazem bude prohlížet a pochybovat o její oddanosti Pánu zla, ale on jen mlčel a díval se na pomalu zapadající slunce; po chvíli tiše promluvil: "A ty je posloucháš a říkáš si jak je to všechno pěkný a najednou cítíš, že bys možná... že bys to možná chtěla taky."

Postranním pohledem viděla, jak si ji prohlíží a čeká, až se s nějakou chabou výmluvou vydá za nimi, ale nehodlala mu dávat to potěšení uznat svou slabost, nebo snad strach; neucukla, když ucítila jeho teplý dech na odhaleném krku a jen dál upírala pohled přímo před sebe.

Poté, co se jí nahé kůže letmo dotkl rty, se úšklebkem odtáhl. "Půjdu do hradu. Začíná tu být chladno."

30. červen 1979
Bradavický express

"Stejně je to divné," prohodil Regulus a narušil tak ticho v kupé; oba upírali pohled na vzdalující se siluetu bradavického hradu, který se tyčil na útesu nad černým jezerem, obklopený Zapovězeným lesem.

Raven viděla, že dost studentů, převážně z Nebelvíru, si se směšně dojatým výrazem posledních několik dní prohlíželi pozemky a vnitřek hradu, jako by si chtěli do paměti vtisknout každý detail ze svého sedmiletého působení v Bradavicích a přišlo jí to ubohé a naivní.

Jste jen děti. Jak chcete přežít ve světě tam venku? Jste jehňata a venku před branami čeká smečka vlků a ti mají hlad.

Odvrátila se a střetla se pohledem s Rabastanem, který ji z druhé sedačky zkoumavě pozoroval; uhnul pohledem jako první a posměšně se otočil na Reguluse. "Hlavně se tady nerozbreč... Zahrajeme si gwent?"

***

Nemyslela si, že by na ni na nádraží King's Cross v Londýně někdo čekal, ale když se ruku v ruce s Regulusem proplétala davem na volnější prostranství, odkud by se mohli přemístit na Grimmauldovo náměstí, drobná ručka ji zatahala z cíp košile tak náhle, až překvapením vyjekla a namířila tím směrem hůlku.

"Ach, Pinky?" ujistila se s výdechem a sklonila hůlku.

Domácí skřítka před ní třesavě přikývla, ale nic neříkala, tak ji Raven vzala za volnou ruku a táhla ji za sebou z davu; otočila se k ní a prohlédla si ji důkladněji – nazrzlé vlasy měla rozcuchané a modré oči velké jako zaťaté pěsti měla uplakané a zarudlé; nervózně s nimi těkala sem a tam a tiše vzlykala.

"Pinky," oslovila ji a donutila ji se na ni podívat. "Co se stalo?!"

Něco v jejím držení těla Raven znepokojovalo a jen umocňovalo její touhu okamžitě se dozvědět důvod jejího rozpoložení; tušila co se stalo už předtím, než ze sebe Pinky namáhavě vydala: "V-Vaš-vaše m-matka..."