➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐗𝐕𝐈𝐈 • Brumbál, Fénixův řád

17. únor 1977
Ošetřovna

Lily si zkousla ret a poněkolikáté roztržitě narovnala květiny ve váze, srovnala několik knih na sebe podle velikosti a posunula je rovnoběžně s hranou stolu, až ji Remus s povzdechem položil ruku na rameno. "Bude v pořádku, Lily."

"Jistě," řekla roztřeseně a zamrkala únavou. "Jistě, že bude. Já vím, Reme. Jen... Už jsou to tři dny, podle toho, co jsem četla v Příručce základních léčebných postupů a základů by už dávno –"

"Myslím, že si zakládáš na pěkný profesionální deformaci, Evansová," zamumlal Sirius z druhé postele a trochu nazvedl hlavu z polštáře. "Měla by sis to s tím lékouzelnictvím rozmyslet. Číst knihy s takovým dlouhým názvem nemůže být zdravé."

"Nesmíš ho brát vážně, Lily," zazubil se Remus. "Sirius nikdy nevzal do ruky knihu bez obrázků..." prohodil, ale ihned zvážněl. "Jak ti je?"

Sirius zamrkal. "Jako kdyby mě okousalo stádo tlustočervů."

"Nemají zuby, Tichošlápku, to už bys mohl vědět, když máš před OVCE," zamumlal James a Lily vyskočila se židle a naklonila se k němu.

"Jamesi?! Jamesi, slyšíš mě?"

Remus násilním natlačil Siriuse zpátky do postele, když už se chystal vstát a jít se za svým přítelem podívat; slečna Pomfreyová, usměvavá třicetiletá žena s bílým čepcem hned vyběhla ze své kanceláře s tácem plným skleniček s kouřícími lekvary a postavila je na jeho noční stolek.

"Ach, vidím, že jste se probral, pane Blacku," zašveholila a než stačil něco říct, vtiskla mu ke rtům neurčitý lektvar barvy hnisu a půlku mu vlila do úst; Sirius se otřásl, když na jazyku ucítil známou pachuť Kostirostu, ale donutil se ho spolknout a nechal se položit zpátky do postele.  "Jak je na tom pan Potter? Slyšela jsem ho mluvit."

"Ano," zamumlala Lily. "Zcela souvisle, Poppy, ale potom zase usnul. Ale zdá se mi, že dýchá klidněji a tep je silnější."

Slečna Pomfreyová se k bezvědomému Jamesovi naklonila z druhé strany a chvíli si ho prohlížela a poté spokojeně přikývla. "Máš pravdu," vzhlédla a zářivě se na ni usmála. "Bude z tebe skvělá lékouzelnice, Lily. Až se zase probere, zkus do něj dostat pár lektvarů, ano?"

Odvrátila se a otočila se na druhou stranu místnosti. "A co slečna Peregrinová...? Pane Blacku! Říkala jsem vám, ať si jdete lehnout! Copak mě tady vůbec nikdo neposlouchá?" zamumlala si pro sebe a starostlivě se podívala na bledého Reguluse, který se už tři dny prakticky nehnul od Ravenina netečného těla, ležícího v bílé posteli.

Přicupitala k ní a změřila jí tep. "Bude v pořádku, pane Blacku. Je jen nesmírně unavená, je to vedlejší účinek jejího kouzelnického kómatu. Těžká kouzla si z ní berou energii daleko více, i když se může tvářit, že se nic neděje, regeneruje se pomaleji."

"A zmizí to?" zeptal se Regulus ochraptěle a zvedl k ní unavené oči.

Slečna Pompfreyová se soucitně zamračila. "Nemám tušení. Není moc případů, se kterými bychom její případ mohli porovnat. Je možné, že zůstane takto oslabená navždycky, ale pořád je to nesrovnatelně lepší než diagnóza se kterou v roce 1945 u svatého Munga počítali."

27. únor 1977
Ředitelna

Albus Brumbál si studenty před sebou pečlivě změřil přes prsty spojené ve stříšce a zastavil se pohledem na Jamesovi, který byl stále trochu unavený a bledý, ale čokoládovou zmrzlinu do sebe cpal s chutí.

"Doufám, že se již cítíte lépe," řekl jemně a počkal, až zvednou hlavy a přikývnou. "Už jsem od slečny Evansové a pana Lupina a pana Blacka slyšel, co se stalo a jejich informace mi plně dostačují, ale jestli mi chcete říci ještě něco, tak máte příležitost."

Podle očekávání všichni mlčeli, tak tiše pokračoval: "Vím, že jste zažili něco, o čem se špatně mluví a možná na to chcete zapomenout, ale pravdou je, že lord Voldemort každou chvílí, která uběhne, stále sílí a nabírá další následovníky.

Ministerstvo jeho hrozbu dlouho lehkomyslně přecházelo, jakkoli silné důkazy o jeho rostoucí síle a moci měli, zavírali před tím oči a doufali, že jednoho dne jednoduše zmizí.

My ale víme, že jeho zlo proniká stále silněji v Británii a postupně se rozšiřuje na pevninu a do Spojených států, kde již má věrné následovníky, odhodlané plnil jeho zlovůli a bojovat pro jeho věc: ovládnutí světa, vymýcení mudlorozených kouzelníků a zotročení mudlovské civilizace," Brumbál se zvedl z křesla a přešel k oknu.

Založil si ruce za zády a smutně pohlédl na bradavické pozemky. "Není tajemstvím, popravdě ani překvapením, že svá osidla zakořenil i v naší škole, kde hledá další, mladší stoupence, kteří budou jeho učení a strach šířit mezi své spolužáky, aby se k němu po ukončení Bradavic připojili."

Otočil se k nim a zamyšleně pokračoval: "Ministerstvo proti lordu Voldemortovi možná odmítá veřejně zakročit, i přes ukázku síly a moci, kterou skrze své Smrtijedy ukázal v Prasinkách, ale pořád existují lidé, kteří se nechtějí jen nečinně dívat, jak jeho síla stoupá až k bodu, kdy bude neporazitelný a jsou ochotní a schopní riskovat vše proto, aby se to nikdy nestalo."

Podíval se na Jamese, který mu pohled tvrdošíjně opětoval, zatímco měl propletené prsty s bledou, ale odvážnou Lily; Siruse Blacka, jenž byl samou alegorií odhodlání; Remuse Lupina se zlatým, smutným pohledem; Petra Pettigrewa, co se v křesle bázlivě krčil s pohledem upřeným na své spojené ruce v klíně, aniž by se svého kalíšku se zmrzlinou jen dotkl; sourozence McKinnonovi, plnoletou Marlene a jejího o rok mladšího bratra Johna; na Dorcas Loučkovou, která rozvážně kousala do lžičky od zmrzliny; a na Benjyho Fenwicka z Mrzimoru, který si ho měřil bystrýma, lesklýma očima a visel mu na rtech.

"Musím vpravdě přiznat, že vás jsem si sem nepozval náhodně. Vy všichni tu jste, protože si myslím, že mám právo věřit, že takovými vy jste. Takové kouzelníky a čarodějky jako vy jsem shromáždil do organizace, která si dala za cíl i přes zákaz Ministerstva kouzel bojovat proti Voldemortovi a jeho stoupencům a obnovit ve světě mír.

Chci každému z vás nabídnout místo v našem řádu, ovšem," řekl, aby zarazil Jamesův a Siriusův výkřik, "ovšem až poté, co si to důkladně rozmyslíte. Je důležité, aby jste pochopili, že naše organizace je nezákonná a každý její člen bude ve větším, či menším smrtelném nebezpečí. Svým souhlasem se vydáte vstříc mnohým rizikům."

"Souhlasím," vyhrkl okamžitě James tak živelně, až mimoděk vstal z křesla. "Chci být ve vašem řádu, budu bojovat proti Smrtijedům. Počítejte se mnou, pane profesore!"

"Se mnou taky!" vyjekl Sirus a postavil se vedle Jamese.

"Těší mne vaše odhodlání a ani mě nijak zvlášť nepřekvapuje, ale přesto byste si to měli rozmyslet. Nechci váš souhlas ihned. Každý si mou nabídku může rozmyslet a přijmout, či odmítnout. Je to důležitá volba a neměla by se činit hned."

"A jak se vaše organizace jmenuje?"

Brumbál se posadil a jemně se usmál. "Fénixův řád."