➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐗𝐕𝐈𝐈𝐈 • Prázdniny v Londýně

31. červen 1978

Raven zamžourala do slunce na obrys Bradavického hradu, jak se rýsoval proti jasně modrému nebi. "Když jsem tady stála naposledy, byla jsem přesvědčená, že Bradavice už nikdy neuvidím," řekla tiše. 

"Osudem často nazýváme souhrn chyb, kterých jsme se v životě dopustili," prohodil vysoký mladík s orlím nosem a lesklými černými vlasy.

Zamyšleně se na něj podívala: Severuse Snapea několikrát viděla ve skupince zmijozelských žáků ve společnosti Reguluse, ale nikdy s ním přímo nemluvila. "Oliver Herford."

Pro jednou odložil svůj zachruřený výraz a udiveně se na ni podíval. "Na čistokrevnou máš zajímavé zájmy."

Raven pokrčila rameny. "Ráda překvapuji."

"Jsem Severus Snape," řekl pomalu s výrazem, jako by z něj ta slova vycházela bez jeho vůle: jako by s ní vůbec nechtěl mluvit.

"Raven Peregrinová," odpověděla automaticky.

Jen se ušklíbl tenkými rty. "Já vím kdo jsi," oznámil jí s pohrdavým úšklebkem na tváři a pohodlněji si přehodil řemen brašny přes rameno: "Všichni tady ví, kdo je Raven Peregrinová," dodal trochu napjatě.

"V tom tkví princip popularity," odvětila Raven, aniž by se nechala vyvést z rovnováhy, což ocenil uznalým pokývnutím a nabídl jí ruku.

"Myslím, že nebudu litovat, když řeknu, že mě těší."

***

Regulus ji našel, jak sedí v zadním kupé s dveřmi zajištěnými zahalovacím kouzlem tak, že vypadaly jako stěna a je zcela ponořená do diskuze se Severusem Snapem.

Několik okamžiků sledoval Snapea, jak zaníceně hovoří a divoce rozmachuje rukama, ale když s trhnutím otevřel dveře, zmlkl a zabořil svůj dlouhý nos zpátky do knihy. "Přišel jsem o něco?" zeptal se a posadil se k Raven, která jen pokrčila rameny a lehce se usmála.

"Záleží na tom, jestli tě fascinuje využití dračí krve."

"Nijak zvlášť," uznal Regulus a přitáhl si ji k sobě; poslední dobou, jak se blížily letní prázdniny, se zdála čím dál odtažitější a napjatější a pokaždé, když se vykroutila z jeho náruče, nebo odmítla jeho polibek, bolestně si vzpomněl na svého bratra, na jeho úsměv, když říkal, že ji také brzy přestane bavit.

Jakkoli se snažil sám sebe přesvědčit, že je jen chvilkové potěšení během školního roku, Skrkovo nadšené vyprávění Pánovi zla o Raven jakožto možné Smrtijedce v něm vyvolávalo pocit na zvracení ještě dlouho poté.

Poslední dva měsíce se nemohl na Raven podívat, aniž by v hrudi neucítil zahambení a stud z toho, co se chystal udělat.

Když se Pán zla z první ruky dozvěděl o sotva zletilé čarodějce, která sama dokázala překonat jeho bariéru během útoku v Prasinkách, všichni shromáždění očekávali výbuch vzteku a jeho setřenice Bella se třásla nedočkavostí, až si ji vybere, aby mu Raven přinesla po kouskách, ale poté, co se chladně vyptal Bártyho Skrka na všechny podrobnosti, rozesmál se.

Regulus sebou jako téměř všichni ostatní trhnul a s hrůzou sledoval Pána zla, jak se mu kolem hrdla ovíjí Nagini a on se stále upřímně směje. "Och, Raven... To mě nepřekvapuje. Vždycky byla nadaná."

V tu chvíli Regulusovi došlo, že Raven je jeho vrstevnice a že ji znal ještě předtím, když byla Grindelwaldovou stoupenkyní; z nějakého důvodu ho to znepokojilo, i když věděl, že jejich věkový rozdíl je stejný jako mezi jím a Pánem zla.

Bárty se podle svého očekávání pochvaly nedočkal, tak ze zoufalství přidal informaci o blízkém vztahu Raven a Reguluse; ve chvíli, kdy se na něj upřely jeho hadí rudé oči, viděl v nich svou hrůzou staženou tvář a povinnost: Raven dostane nabídku, která se neodmítá, a dostane ji od něj.

***

Když vystupoval ze zářivé lokomotivy Bradavického expresu, stále měl stažené hrdlo a ruku, ve které svíral Raveninu studenou dlaň, měl vlhkou potem.

Vyjímečně na něj čekala matka oblečená ve svých upjatých vdovských šatech, stála rovně s napjatým výrazem ve strhané tváři stranou od ostatních; upírala prázdný pohled přímo před sebe, až se jí Regulus musel dotknout, aby se ze svého transu probrala; to se stávalo čím dál častěji.

"Ach, Regu," broukla láskyplně a sevřela ho v náručí; páchla jako zaprášené plátno v zatuchlé místnosti, tak odlišně od jeho dětství, kdy z ní vždy šla pronikavá vůně drahého parfému; odtáhla se od něj a upřela pohled na Raven, která postávala za ním a ostražitě si ji měřila. "Raven, strávíš u nás prázdniny?"

Překvapeně zamrkala; odkašlala si, aby si pročistila hrdlo: "Na prázdniny moc plánů nemám, abych řekla pravdu, takže jestli to je nabídka, ráda ji přijmu."

Regulus se pousmál a stiskl ji ruku pevněji; Raven se na něj otočila a vytáhla se na špičky, aby ho zcela netradičně políbila na tvář.

3. červenec 1978
Grimmauldovo náměstí 12

Zamyšleně jí špičkou prstu přejel po linii páteře: svit poledního slunce, který pronikal do jeho pokoje mezerou mezi těžkými sametovými závěsy, ji na nahé kůži vykresloval tmavé ornamenty vzdáleně připomínající písmo v nějakém cizím jazyce.

Letmo se podíval na havrana, kterého měla na rameni a ten skoro jako by mu zpytavý pohled opětoval, ale než se stačil ujistit, Raven se ospale zavrtěla a trhavě se nadechla; víčka se jí chvěla, jak je měla pevně zavřené, ale vypadalo to, že stále tvrdě spí.

Probudil ji letmým polibkem na horké čelo a ona na něj upřela lesklé oči; beze slova se natáhla a pevně se k němu přitiskla; pohladil ji po nahých zádech, smířený s jejími zvláštními náladami po ránu a nasál vůni jejích vlasů.

Více než co jiného připomínalo santalové dřevo a pergamen.

***

Posnídala v posteli opečené tousy a míchaná vajíčka v čase oběda a mezitím zpod přivřených víček sledovala Reguluse, jak sedí v křesle a čte si knihu. "Příští týden je u Malfoyů maškarní ples," prohodil najednou, aniž by se na ni podíval a otočil stránku s tichým zašustěním.

Raven v jeho ramenou cítila napětí, jakkoli se snažil vypadat uvolněně, ale po chvíli přemýšlení to přisoudila únavě. Přece jen jsme toho moc nenaspali, pomyslela si laškovně v duchu. "Hm," broukla jen a kousla si do toustu. "Chceš jít?"

Vzhlédl od knihy. "Je to moje sestřenice, ať už je jakkoli hrozná hostitelka... Myslel jsem, že by se ti to mohlo líbit. Přece jen už je to doba, cos naposledy někde byla, ne?"

Přikývla a roztržitě si přitáhla deku k nahé hrudi. "V čtyřiačtyřicátém." Zamyšleně se kousla do rtu a studovala Regulusovu souměrnou tvář.

Vskutku nebyl tak přitažlivý jako jeho starší bratr, ale byl příjemný na druhý pohled se svou chladnou maskou, pod kterou probublávala něha a vřelost a právě to pod ní na něm Raven přitahovalo a děsilo zároveň: něco, co skrývá.