➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗 • Z kořisti se stal lovec

13. leden 1942
3. ročník v Bradavicích

Jim mávl na ostatní, aby pokračovali bez něj, ale když se otočil zpátky do chodby, kde spatřil Raven, uviděl už jen konečky jejích vlasů, jak mizí za rohem.

Přehodil si koště přes rameno a utíkal za ní. "Raven! No tak, počkej na mě!" Srovnal s ní krok a lehce se jí dotkl ramena. "Od tý doby, cos přijela z prázdnin, se mi vyhýbáš. Co se stalo?! Udělal jsem něco?"

Prudce se zastavila a zlostně se na něj zadívala. "Přestaň za mnou chodit, já už se s tebou nechci scházet, chápeš?"

Zmateně se zarazil a nechápavě se na ni zadíval. "Co to říkáš?"

"Neslyšíš mě, nebo co?" vyjela na něj vztekle a pohodila inkoustovými vlasy, které se jí svezly do tváře, zvláštně odtažité a nepřítomné.

"Takže je to pravda..." zamumlal Jim potichu a pevně se jí zadíval do očí; Raven pevně stiskla rty a odvrátila se, ale nesnažila se mu jeho domněnku vyvrátit. "Zasnoubili tě se Selwynem a ty jsi souhlasila."

"Co jsem asi měla dělat?" vyjekla  zoufale. "Musela jsem souhlasit. Ale to ty nikdy nepochopíš, protože nejsi z aristokratické rodiny."

"Proto pro tebe nejsem dost dobrej, co?" opáčil Jim s nádechem něčeho temného, bublajícího pod povrchem. "Protože neuznávám ty pitomosti o mudlech a čistý krvi? Ty tomu přece taky nevěříš, ty nejsi jako oni!"

"Nic o mě nevíš, tak si na to přestaň hrát," odsekla chladně a otočila se k němu zády: tentokrát už napořád.

11. únor 1942
3. ročník v Bradavicích

Od rozchodu s Jimem – pokud se tomu tak dalo říkat, protože si nebyla tak úplně jistá, jestlis polu vůbec někdy chodili a neměla nikoho, koho by se na to mohla zeptat – uplynul měsíc, ale jak se Raven snažila sebevíc, nedokázala při pohledu na jeho tvář orámovanou světlými vlasy udržet emoce na uzdě.

Prakticky ve všech předmětech kromě lektvarů se opět propadla do horšího průměru, ale i když věnovala samostatnému studiu a tréninku více času než kdy jindy, její hůlka se stále bránila její nadvládě, jako by vycítila její slabost.

Stejně jako Weeney a její parta.

15. únor 1942
3. ročník v Bradavicích

Raven se už ani nesnažila vyrábět lektvary pro léčbu modřin a oděrek pro tělo, které zakrývalo oblečení a omezovala se jen na obličej, protože poslední dobou se frekvence jejich útoků zvýšila s novou intenzitou a pravidelností.

Naposledy jí kouzlem mrštili přes celou chodbu a ona spadla do hromady brnění; vždycky si v koutku duše zachovávala hrdost, ten kousíček, co jí zbyl, ale když tam ležela pohřbená pod kusy kovu, rozpadl se v prach a ona se před nimi rozbrečela.

22. únor 1942
3. ročník v Bradavicích

"To bylo opravdu ubohé," řekl, když se zjevil vedle ní. 

Raven sebou překvapeně trhla, až si skoro pustila mohutné vydání Objevování tajů temné magie na nohu. "Cože?" 

Christian jí znechuceně Objevování vytrhl z rukou a vložil ho zpátky do police mezi ostatní knihy. "Tohle je ti k ničemu. O černé magii se v knihovně nic dozvíš. Ne, pokud nepůjdeš do Oddělení s omezeným přístupem."