➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐈 • Znovu v Bradavicích

Nikdo se nezdál být víc překvapen vývojem událostí než sama Raven: Prefektka Havraspáru? Já?

Po několika vteřinách ticha, které nebelvírská primuska Lily Evansová využila, aby naprázdno otevírala a zavírala ústa, se rozhořčeně ozval jeden z prefektů Zmijozelu: "Je tu nová, jak by mohla být prefektka?"

Profesorka McGonagallová pevně sevřela tenké rty, až se jí v obličeji skoro ztratily. "Slečna Peregrinová není v Bradavicích nová, pane Selby," vysvětlila. "Navazuje na přerušené studium v šestém ročníku: měla možnost stát se prefektkou jako každý jiný student a ředitel její koleje, profesor Kratiknot, ji řediteli Brumbálovi navrhl jako jednu z čtyř možností. 

A teď, jestli dovolíte," sykla rázně a přerušila všechny stávající protesty, "slečno Evansová, za dva týdny vypracujte s panem Potterem rozpisy služeb a seznamte prefekty s jich povinnostmi. Prozatím nashledanou."

Sotva to dořekla, s hlasitým PRÁSK se přemístila.

***

Další půlhodinu, kdy jim Evansová četla pokyny a vysvětlovala úlohu prefekta, Raven zírala z okna na ubíhající krajinu a přemýšlela nad tím, jaký měl ksakru Brumbál důvod ji dosadit jako prefektku.

Před dvěma lety – tedy, před pětatřiceti lety, by z toho byla jistě nadšená, ale teď toužila jen po tom, aby si dodělala OVCE a zmizela z Velké Británie, pryč od matky, svého opuštěného pokoje, své minulosti.

Chtěla dál rozvíjet své studium, jakkoli nebezpečné se to mohlo strýci Andrewovi zdát, blízkost smrti a kouzelnické kóma, propásnutých sedmatřicet let – nic ji nemohlo odradit od horečnaté touhy poznávat.

Poznala, jakou cenu je za to ochotna zaplatit, ale přesto to v ní klíčilo jako hlad, nutilo ji to hledat další cesty a další otázky, na které bylo možné hledat odpovědi.

Odvrátila se od okna a pohlédla přímo před sebe na mladíka, který ji upřeně pozoroval a ani se neobtěžoval provinile odvrátit pohled, když ho přistihla, jak na ni zírá; zvedla obočí, ale on se jen jemně usmál.

V tom si uvědomila, koho ji připomíná – vypadal jako menší, rychleji namalovaná kopie Siriuse Blacka v zelenostříbrných barvách.

***

Do ředitelny se vstupovalo točitým schodištěm za kamenným chrličem, to věděla, přestože ji jako navenek vzorná studentka ji během předchozího studia navštívila jen několikrát; i tak na první pohled poznala, jak si ji Albus Brumbál upravil pro sebe.

Kruhovou místnost naplnil různými vynálezy, které vydávaly nepříjemné cvakavé zvuky, pípání a šumění a vytvářely tak zvláštní atmosféru pohybu.

Na skříni jako obvykle ležel Moudrý klobouk: vypadal snad ještě ošuntěleji než když ho viděla při posledním Zařazování ve svém pátém ročníku, ale přesto z něj teď na blízkou vzdálenost cítila tu ohromnou magii, která ho držela pohromadě.

"Raven Peregrinová," řekl tlumeně krempou nad okrajem. "Přišla ses zeptat, jestli jsem tě tehdy zařadil do správné koleje?"

"Ne," odpověděla Raven a vzhlédla k němu. "Do Havraspáru patřím..." řekla rozhodně – o tom nikdy nepochybovala, ale byla tu jedna věc, o které často uvažovala: "Stalo by se to, co tenkrát, kdybys mě poslal do Zmijozelu?"

"Moudrý klobouk neslouží k odhalování budoucnosti, slečno Peregrinová," řekl jemně Brumbál, když se najednou zjevil ve své pracovně; Raven se na něj prudce otočila a zamračila se. "Tohle umění náleží jen několika vyvoleným. My ostatní si musíme vystačit s tím, že se budeme chovat tak, abychom žili v souladu se svým svědomím a na budoucnost si počkat."

"O čem jste se mnou chtěl mluvit?"

Brumbál se posadil za masivní dubový stůl a spojil si ruce ve stříšce pod bradou; pokynul jí, aby si sedla naproti němu do měkkého křesílka a nabídl jí zmrzlinu; když odmítla, chvíli ji beze slova pozoroval, než pomalu pokračoval: "Vlastně jsem se vás chtěl chtěl zeptat na totéž."

Raven se zmateně zamračila a skoro řekla, že s ním vůbec mluvit nechtěla, ale pod jeho rentgenovým pohledem zpoza půlměsíčkových brýlí zaváhala. "Proč jste mě zvolil prefektkou? Nebudou mě uznávat, pro ně jsem tu nová a brzy zjistí, kdo doopravdy jsem a budou mnou opovrhovat a nenávidět mě."

"Dostala jste druhou šanci, slečno Peregrinová. Vím, že se vám to nezdá správné, ale nám nepřísluší zhodnocovat cesty, kterými nás Osud ubírá. A také vím," pokračoval, když se Raven nadechla, aby ho přerušila, "že vy na Osud nevěříte, ale je to zkrátka tak, slečno Peregrinová. Každému byl dán čas a je jen na nás, jak s ním naložíme."

"Protiřečíte si," zamumlala Raven a odvrátila pohled do tmavého okna.

Brumbálovy oči zajiskřily, jak se usmál a spustil ruce na stůl. "Možná se mýlím v obojím, možná mám pravdu ve všem, ale teď," řekl náhle a vstal z křesla, "je čas na letošní Zařazování."

***

Zdá se vám, že jsem ošklivý – myslete si, co chcete,
chytřejší klobouk než jsem já, na světě nenajdete!

Naraz si mě až po uši, abych tvou duši spatřil:
já jež nikdy se nemýlím, ti řeknu, kam teď patříš!

Každém uvidím do duše, vím, z jakého je těsta,
nasaď si mě, já řekni ti, kam povede tvá cesta.

Možná tě čeká Nebelvír, kde mají chrabrá srdce;
odvaha, klid a rytířskost jdou u nich ruku v ruce.

Nebo tě čeká Mrzimor: máš jejich mravní sílu,
jsou čestní a vždy ochotní přiložit ruku k dílu,

či moudrý starý Havraspár, pokud máš bystrou hlavu,
tamd ůvtipní a chápaví vždy najdou čest a slávu.

Nebo to bude Zmijozel, kde nastane tvá chvíle,
ti ničeho se neštítí by došli svého cíle.

Žáci začali tleskat, ale Moudrý klobouk do Velké síně začal zpívat ponuřejším hlasem další sloku, takže studenti zmateně po několika vteřinách utichli a zaposlouchali se.

Letos však přidám něco víc, poslechněte, co zpívám,
když dělím žáky Bradavic, nepěkný pocit mívám.

Plním sic jen svou povinnost, přesto se trochu zdráhám,
mám obavy, že škole své do hrobu napomáhám.

Ach, vězte všichni, do tu jste, že naše škola čelí,
jak nikdy ve svých dějinách, strašnému nepříteli.

Teď musíme se sjednotit, táhnout za jeden provaz,
jinak se zevnitř zhroutíme, tak zní má zpráva pro vás.

Však už dost jsem vás varoval, co říct jsem chtěl, to víte,
přistupte, ať nyní do kolejí se zařadíte!

Raven jasně cítila šum a znepokojení, které nastalo z hrobového ticha, když klobouk konečně utichl, ale tak docela mu nerozumněla.

Zdálo se, že nebezpečí bylo dost velké na to, aby Moudrý klobouk uznal za vhodné na něj přímo upozornit během Zařazování a narušit tak obřad, což se nikdy předtím nestalo, pokud Raven věděla.

Profesorka McGonagallová odmítla dát prostor pro diskuzi a začala vyvolávat nervózní prváčky, aby se posadili na stoličku, ale málokdo dokázal dávat opravdu pozor.