➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐋𝐈𝐗 • Práce Odboru záhad

29. červenec 1979
Sídlo rodu Peregrinů

Raven zlostně pootevřela oči a zadívala se na vyděšenou Pinky, která se třásla u její postele. "Co je?" zamumlala unaveně a znovu zavřela oči.

"Má paní," zašeptala skřítka obezřetně. "Je tu nějaký pán z Ministerstva kouzel. Pinky mu říkala, že má paní zakazovala Pinky ji budit, ale on na tom trval, má paní," dodala omluvně: byla jen krůček od toho, aby se rozplakala.

S povzdechem ze sebe shodila vyhřátou deku a se zívnutím si oblékla župan. "Bystrozor?"

Pinky zavrtěla hlavou. "Ne, má paní."

"Raven," zahučela podrážděně. "Říkej mi Raven, to je příkaz." Od smrti její matky fyzické vlastnictví domu včetně pozemků, práv a Pinky přešlo na ni a netrvalo dlouho, aby ji to začalo rozčilovat: včetně úcty, kterou ji kdysi vstřícná a klidná Pinky začala prokazovat.

"Dal Pinky navštívenku, má– slečno Raven."

Promnula si ramena a sedla si k toaletnímu stolku; mávla na Pinky, aby ji upravila a převzala si od ní vizitku svého nevítaného návštěvníka: Co za blázna chodí na nezvané návštěvy v devět ráno v sobotu? 

Odpověď byla nasnadě: "Chvíli ho zabav, Pinky," zamumlala zamyšleně a pohlédla na sebe do zrcadla. "Řekni mu, že za chvíli přijdu."

***

Bradbury měl pořád ten samý nevkusný oblek a hrozné způsoby: našla ho v přijímacím salónku, jak s rukama založenýma na prsou zamračeně pozoruje vílu, která si právě na krbové římse česala dlouhé vlasy a bzučivě si přitom zpívala.

Odraz jeho vrásčité tváře se zrcadlil v kovové tabulce s vyrytým nápisem: "Občas se naší největší slabostí stane naše největší přednost," kterou si její strýc přivezl z cest.

"Chápu, že vám jsou způsoby slušných lidí neznámé, pane Bradbury," oslovila ho chladně z schodiště, na kterém stála, aby měla výškovou převahu, "ale přesto jste se mohl alespoň den předem ozvat."

Otočil se na ni a znechuceně si přeměřil její jednoduché šaty. "Nepokládal jsem to za nutné, vzhledem k tomu, že vy také zrovna nepatříte mezi druh – jak vy říkáte – slušných lidí. Nevím, jestli mě znechucujete tím, že věříte, že něco takového existuje, nebo tím, že vy se za něj považujete."

Kdysi, ještě v minulém životě by se rozplakala, mrštila by po ním vázou nebo kletbou, ale teď se jen pobaveně usmála: ten stařík ji svou nevychovaností bavil –jak příjemné bylo bavit se s obyčejným kouzelníkem bez úcty a falešného studu! Nalila si sklenku vína z karafy a posadila se do křesla. "Proč jste sem přišel?"

"Nabízím vám práci na našem oddělení," pronesl klidně a odvrátil oči od víly.

Raven strávila roky vypilováním schopnosti naprosto dokonale ovládat své emoce, takže na její tváři nebylo zdát překvapení, jen mu dál chladně oplácela pohled, ale uvnitř ní to vřelo. Odbor záhad? Pracovat na Odboru záhad?

"Budete moje osobní asistentka po dobu jakou uznám za vhodnou, než budete schopna pracovat samostatně. Mému poslednímu asistentovi to trvalo dvacet let," odtušil nevzrušeně a nevšímal si jejího zvednutého obočí.

"Jsem si jistá, že pod vámi nechci pracovat."

Ignoroval ji a pokračoval, jako by nic neřekla: "Až se tak stane, budete si projekty a pracovní dobu určovat sama."