➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐗𝐈𝐗 • Malý iniciační obřad

22. červenec 1977
Malfoy Manor

Raven klopýtla o špinavý lem šatů a zapotácela se, až skoro upadla; na poslední chvíli znovu uchopila rovnováhu, ale vyvrtla si při tom kotník a zaklela bolestí; frustrovaně si projela rukou vlhké vlasy a setřela si slzy z tváře: Zvláštní. Ani si nevšimla, že začala plakat.

Několikrát se zhluboka nadechla, aby se uklidnila, ale tentokrát jí to nijak nepomáhalo; zavřela oči, ale jen před sebou viděla velký sál v bíle mramorovém sídle Malfoyů, které se od její poslední návštěvy změnilo jen v maličkostech.

Maškarní bály odjakživa patřily k jejím oblíbeným kratochvílím – pro možnost nasadit si masku a alespoň na půlku noci předstírat, že je někým jiným, krásnějším, mocnějším.

Walburga při příležitosti tohoto plesu byla vyjímečně milá, dokonce Raven vzala sebou na celý den do Příčné ulice, kde měla jedna z nadaných kouzelnických švadlen malý, zapadlý krámek v přízemí svého domu a nechala ji ušít pro Raven krásné černé šaty, ve kterých připomínala havrana.

Jindy by se proti tomu ohradila, ale Walburga se tak snažila být zdvořilá a vstřícná, že své pocity podle dávného zvyku, který si osvojila během svého dětství, zamkla do malé skříňky a uložila ji hluboko do svého nitra.

Teprve později pochopila, že to celé byl jen vtip.

Regulus byl odtažitý a vypil hodně skřítčího vína, aby s ní nemusel tančit, ale naproti tomu se jí věnovali jiní – snoubenec Narcissy Lucius Malfoy, Amycus Carrow, Evan Rosier se svým milým úsměvem a modrýma očima, Nott s dlouhým obličejem věčně staženým do pohrdavého výrazu a charismatický Rabastan Lestrange, švagr Bellatrix, co se Raven věnoval skoro celý večer, zatímco se Regulus skoro nehnul od mísy s punčem.

Byla opilá světly, tancem a všudypřítomnými maskami, proto polevila v ostražitosti a nechala se Rabastanem protáčet v divokém tangu, klidném waltzu a rychlém swingu, až se jí motala hlava a celá rozjařená se smála.

Mohlo být před půlnocí, když ji diskrétně objal kolem pasu a nenápadně ji vyvedl na zahradu, aby jí ukázal půlnoční květy, skvost zahradnického umění rodiny Malfoyů: byl krásný, když si sundal masku, ve světle svíček se mu leskly tmavé oči a rovné zuby, které měl odhalené v neustálém úsměvu.

Nevnímala, že ji vedl daleko do řídkého lesa, daleko od svítícího a hlasitého sálu, kde se konal ples, ani že je ve tmě tiše a plavně jako stíny následuje několik postav s maskami na tvářích. I kdyby si všimla - změnilo by se něco?

Instinkt, otupený vínem a něčím, co jí Rabastan přimíchal do sklenice, když se nedívala, se ozval až ve chvíli, kdy se zastavili na velké kruhové mýtině, na kterou svítil bledý měsíc.

Malátně se mu pokusila vytrhnout, ale jen ji se smíchem sevřel pevněji a přitiskl si ji k hrudi. "Kam bys teď chtěla jít?" zašeptal jí do ucha: náhle jí jeho hlas nezněl příjemně a dunivě, ale vysoce a slizce: výhružně.

"Neměla by ses toulat lesy sama," souhlasil nějaký jiný hlas.

Raven se ohlédla a viděla, že ze stínů se kolem mýtiny začaly vynořovat postavy v maskách; v sále věděla, čí tvář se skrývá pod škraboškou, ale najednou se cítila ztracená a zmatená: jediný, koho dokázala poznat, byl Regulus.

Z toho uvědomění se jí zvedl žaludek a pokusila se Rabastanovi vykroutit urputněji, ale on ji jen pevněji chytil za zápěstí, až zalapala po dechu, když se jí jeho prsty zaryly do kůže. "Přece bys nás teď neopustila."

"Teprve to má začít, Raven."

"Jsi tady hlavní hvězda, princezno."

Hlasy kolem ní se slévaly v jeden hluk, který se ztrácel v tlukotu jejího srdce; nemohla se pohnout, tak se jen zmateně ohlížela hlavou do stran; kolem mýtiny bylo rozestaveno skoro dvacet postav, které ji dokonale bránily v útěku.

Uslyšela ho dříve než ho uviděla: "Raven, Raven, Raven..." Jeho hlas přehlušil všechen hluk kolem, i její samotné myšlenky; bylo to, jako by se jí ovíjel přímo kolem mozku. "Je to tak dlouho," povzdechl si syčivě. Je to hadí jazyk.

Nic ji nemohlo připravit na postavu, která se přímo před ní vyjevila ze stínů: měl holou hlavu, na které byla pevně natažena bledá kůže v barvě zašedlé slonoviny, ale zbytek jeho těla zakrývalo roucho tak temné, že splývalo se stíny kolem něj; nejvíce strašidelné na něm ale byly oči: jasně rudé se svislými zorničkami, které připomínaly hadí škvíry.

"Co je tak dlouho?" zeptala se Raven také v hadím jazyce; po takové dlouhé době, kdy ho nepoužívala, ji na jazyku zněl cize a neobratně.

"Je to dlouho od doby, kdy jsme se viděli naposledy," vysvětlil lord Voldemort klidně a spojil si ruce za zády. "Ovšem, na obou to zanechalo odlišný účinek, že? Vlastně," začal zamyšleně, "toho máme společného mnohem více."

Raven pálila touha zeptat se, jak to myslí, ale mlčela.

"Rád bych to projednal v klidu nad sklenkou nějakého dobrého vína, ale teď," odmlčel se a ze záhybů pláště vytáhl dlouhou hůlku, která byla Raven podivně povědomá, "máme na práci důležitější věci než naše opětovné shledání."

Přiblížil se k Raven dvěma dlouhými kroky (zcela nesouvisle si pomyslela, jak je zvláštní, že chodí bosý) a zastavil se až těsně u ní, takže jasně viděla jeho zohavenou tvář, hlavně místo, kde kdysi míval nos, ale teď už z něj zbyly jen hadí štěrbiny pro čich.

Mimoděk polkla a odvrátila pohled, ale on jí dvěma dlouhými prsty hlavu otočil zpátky na sebe. "Jistě chápeš, že jsou tu nutná opatření... tak ti to z Ministerstva kouzel říkali, ne?" Nevesele se usmál, ale jeho oči byly ještě chladnější. "Ale je to ošklivé označení. Říkejme tomu obřad. To zní mnohem lépe, ne? Iniciační obřad."

Bez zjevného pokynu za ním prošli dva Smrtijedi a mezi sebou táhli polobezvědomé tělo nějaké ženy a shodili ho na chladnou zem mezi Pána zla a Raven. "Zabij ji," řekl jen a odstoupil o několik kroků dozadu.

Žena se s prudkým nadechnutím probudila a zmateně a vyděšeně se rozhlédla kolem sebe na tmavé postavy a Raven v černých šatech, které připomínaly peří havrana. Grindelwaldův havran, pomyslela si slabomyslně, když pohlédla do jejích očí a uviděla v nich svůj strach. Tak mi kdysi říkali. Byla jsem jeho posel, učedník, společník. Jeho vrah.

Ani nestihla vykřiknout, když její tělo obalil zelený paprsek světla a utnul její nádech v polovině; bezvládně se položila na zem se stále otevřenýma očima, které už neviděly.

Raven nevnímala bolest, která se jí zaryla do levého předloktí, když ji Pán zla do kůže vypaloval Znamení zla: necítila vůbec nic.