➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐋𝐈 • Léčba strýce Andrewa

21. prosinec 1979
Malfoy Manor

Neuběhl jediný týden, aby se nad nějakým domem v Anglii neobjevil na černém nebi zářivě zelený symbol Vy-víte-koho – lebka s hadem prolézajícím jí v ústech –, který označoval místo vraždy.

Přesto se svatba Narcissy Blackové a dědice Malfoyova panství Luciuse dostala na titulní stranu Denního věštce a zabrala v celém vydání celkem pět stran, na kterých se pečlivě probíraly přípravy, samotný průběh, výběr hostů, svatební menu, plánované líbánky a pravděpodobný čas narození, podoba a pohlaví prvního dítěte: všechno doplněné fotografiemi v exkluzivním vydání jen za tři srpce.

Jeden ze sloupků byl věnovaný i zbývajícím členům rodiny Blacků a protože Bellatrix již byla vdaná za Rudolphuse Lestrange během malé rodinné svatby, která byla podle drbů odbytá stejně jako jejich svatební noc a dědic Sirius Black se svou sestřenicí Andromedou vdanou za mudlorozeného čaroděje byl už roky vyděděný.

Jejich supímu pohledu byl vystaven především Regulus.

Bellatrix si nechala od Dobbyho jeden výtisk donést a některé zvláště povedené pasáže četla nahlas mezi záchvaty smíchu; nejvíce se vyžívala v propírání vztahu Reguluse s jistou Raven Peregrinovou, dědičkou a nepovedenou dcerou nedávno zemřelé Eleanory Peregrinové.

Raven zlostně skřípala zuby, ale nechala se urážet a nic neříkala; naproti tomu Rabastan se velice dobře bavil a k jejímu překvapení se i Regulus tvářil pobaveně: na narážky na svatbu reagoval s humorem a žorviálností, kterou u něj Raven ještě neviděla.

Zamyšleně ho pozorovala a přemýšlela nad tím, jestli v něm opravdu vidí jen jeho bratra: podoba byla opravdu nasnadě, hlavně když se choval s takovou elegancí a přehledem; viděla v něm Siriuse: ale nebylo to jen proto, že ho v něm hledala?

"...budeme pro vás tuto dvojici pečlivě sledovat a v případě, že by se pan Black rozhodl vyjádřit, dozvíte se to jako první," dokončila Bellatrix a krákoravě se rozesmála.

Rabastan se zazubil. "Neměla by se to jako první dozvědět Raven?"

Ta jen zaskřípala zuby a protočila oči v sloup, aby jim bylo zcela jasné, co si o jejich nejapném vtipkování myslí a znovu se napila vína; od smrti matky si vypěstovala zvyk hodně pít, hlavně večer, když se blížila noc.

Často si až do pozdní noci četla a pracovala na posledních úpravách sborníků o výzkumech a usínala až nad ránem, když svíčka dohořela a ona odpadla vyčerpáním; budila se s prvním světlem a sklenkou po ruce – na jejím vzhledu se to začínalo podepisovat: její obvykle stříbřité vlasy zmatněly a zešedivěly, pod očima se jí rýsovaly tmavé kruhy a podezřele okatě se vyhýbala zrcadlům.

I na Odboru záhad si jejího podivínství všimli a Bradbury si ji mezi nadávkami pečlivě prohlížel; před třemi týdny ji udělil titul samostatného pracovníka, ale Raven dál pokračovala na projektu, který začala jako první na oddělení smrti pod Bradburyho vedením, ale byla nesoustředěná, unavená a její výzkum se nikam už dlouho neposunul.

Regulus si ji koutkem oka starostlivě měřil; mnohokrát byl při podobných setkáních v palčivém nutkání si ji přivinout k sobě a utěšit ji, protože cítil svůj podíl viny na jejím současném vzhledu, ale vždycky jen odvrátil pohled a zatvrdil se.

Vídal ji teď častěji, když si dodělával vzdělání na pátém patře Ministerstva kouzel pod vedením kouzelnické advokacie.

Raven se z pohovky zvedla jako první a odešla ven; chvíli váhal, ale po několika dlouhých vteřinách ji kvapně následoval: zastihl ji v polovině štěrkové cestičky, která vedla k bráně Malfoy Manor, odkud se dalo přemisťovat, ale najednou mu prolétlo hlavou, že ji nikdy se přemisťovat neviděl.

"Raven!" zavolal na ni tlumeně, ale ona se neohlédla, jen pomalým krokem šla v černých šatech dopředu. Zrychlil ve zlé předtuše, když se zastavila a nohy se jí podlomily. "RAVEN!"

Dokázal ji zachytit předtím, než spadla na zem; takhle zblízka s hrůzou uviděl, jak bledá vlastně je; pootevřela oči a pohlédla na něj, pokusila se něco říct, ale sotva pohnula suchými rty. "Teď nemluv," napomenul ji, "vezmu tě domů."

Zvedl ji do náruče a když se k němu slabě přivinula, cítil, jak hrozně se její tělo třese; působila, jako by se zmítala v horečce. "Re-Regu..." zašeptala a otřela se mu rty o krk.

Snažil se jít co nejrychleji, ale zároveň tak, aby ji ještě více neublížil; na kůži mu steklo několik horkých kapek; trochu zrychlil, když ucítil typickou kovovou pachuť krve. "D-do síd–" zamumlala přerývaně; nadzvedla hlavu a nabrala trochu sil: "St-strýc Andrew –" vyrazila ze sebe a zvrátila oči v sloup.

Regulus tlumeně zaklel a hned za branou se přemístil; při dopadu se nebezpečně zakymácel, ale dokázal udržet rovnováhu a rychle se rozeběhl k hlavnímu vstupu sídla.

Když procházel pozemkem, všiml si, že všechno kolem něj je šedivé a tmavé, i když všude již byla bílá přikrývka, tohle vypadalo jako deštivý podzim; dveře s mosazným klepadlem vypadaly ztrouchnivěle a omítka domu se loupala.

Cítil, jak v něm narůstá panika a prudce kopl do dveří. "HEJ! Otevřete!" Ty se prudce rozletěly a v nich místo domácí skřítky Pinky stál Ravenin strýc Andrew, který vypadal hrozivě s ještě více rozcuchanými vlasy než normálně a oblekem prožraným od molů.

Horečnatě se podíval na bezvědomou Raven v jeho náruči a bez dalšího slova mu ustoupil; ani nezavřel dveře, když se obrátil do tmavého domu, který vypadal, jako by ho celé roky nikdo neobýval: tapety byly vybledlé a rámy obrazů zaprášené a oprýskané.

Regulus čekal, že ho povede nahoru po mohutném schodišti do jejího pokoje, ale on místo toho zamířil přímo kupředu, prošel sálem až do knihovny a zatáhl za jednu z knih v zapadlé polici.

Stěna se s tichým rachotem odklonila a odhalila tmavý prostor, který páchl vlhkostí a prachem; Regulusovým prvním instinktem bylo utéct, ale přesto se donutil následovat jeho vytáhlou siluetu po kamenných schodech dolů.

"Tajný vchod v knihovně," zamumlal si pro sebe. "Jak originální."

Zdi chodby se leskly něčím slizkým a v pravidelných rozestupech tam byly umístěny pochodně, které se rozsvěcovaly a zhasínaly magickým ohněm, jak kolem nich procházeli; schodiště bylo točité a vedlo snad přes dvě patra.

Regulusovi se už točila hlava a ruce, ve kterých držel Ravenino tělo, se mu začaly třást a potit; když už si myslel, že také omdlí, chodba se narovnala do vysoké místnosti, která připomínala bradavickou Velkou síň.

Po obou stranách bylo několik různě velkých dveří a mezi nimi byly stolky, regály s knihami a několik kotlíků, ale Andrew ho vedl stále dál dopředu, až na druhou stranu místnosti. "Už to není daleko," povzbudil ho tiše a od úst mu vyšla pára.

Prošli branou do kruhové místnosti, která byla plná dveří; Andrew neomylně vybral jedny a prudce je otevřel: vstoupili do chladné místnosti, v jejím středu byl kamenný stůl, který více než co jiného připomínal obětiště.

Andrew mu ukázal, aby na něj Raven položil. "Podrž ji hlavu a pootevři jí ústa," nakázal mu a a vytáhl ze skříně lahvičku lektvaru, jehož obsah vypadal jako čerstvá krev.