➤ Grindelwaldův havran [FF HP]

𝐊𝐀𝐏𝐈𝐓𝐎𝐋𝐀 𝐗𝐗𝐗𝐈𝐕 • Hroby u Stromu srdce

Jamese uviděl hned, jak prošel portrétem – seděl u krbu a nábožně se díval na Lily, která si rozvážně četla v učebnici Přeměňování; vyjimečně se u nich choulil značně pohublý Petr, který s nimi posledních několik měsíců netrávil příliš času.

"Náměsíčníku! Co se děje? Vypadáš, jako bys viděl McGonagallovou ve spodním prádle!" zasmál se James a rázem přestal, když ho Lily praštila do hrudi.

"Něco horšího," zamumlal Remus, neobvykle roztržitý. "Zjistil jsem, co je Raven zač," dodal odtažitě a bez dalšího slova před ně na stolek u hořícího krbu hodil stařičký výtisk Denního věštce; James ho popadl a začal tlumeně číst nahlas.

"Prověřovací lektvar?" skočil mu do řeči Petr a zamračil se.

"Používá se k zjištění, zda hůlka někdy použila jednu z Kleteb, které se nepromíjejí," vysvětlila mu Lily rychle a zamračila se. "Jak to dopadlo? Nezavřeli ji, ne?"

James projel očima za kulatými skly brýlí zbytek článku a zavrtěl hlavou. "Ne, neprokázali to, takže všechna obvinění stáhli, ale hodně kouzelníků proti tomu protestovalo... Ale jak je možný, že se narodila v roce 1928 a vypadá na sedmnáct?"

"Kouzelnické kóma," vysvětlil Remus a podal jim další výtisk. "Prý nějaká černá magie, kterou na ni použil Grindelwald."

"Takže..." začala váhavě Lily, "chceš říct, že Raven byla..."

"Grindelwadova učednice, stoupenkyně a podle toho, co se dá věřit Dennímu věštci i milenka," dokončil chmurně Remus.

"A Sirius je teď s ní?" James rozčileně vyskočil na nohy, až se mu zježily už tak rozcuchané vlasy a zlostně vytáhl hůlku, ale to už u něj byla Lily a pevně ho stiskla za zápěstí.

"Nevíme, co z toho je pravda," řekla rozumně, ale bylo na ní vidět, že sama si není jistá, zda tomu věří. "Koneckonců Brumbál by ji sem nepřijal, kdyby si nebyl jistý, že nikomu neublíží a Sirius," řekla rychle, aby zastavila Jamese, který se už nadechoval k námitce, "si s ní dokáže poradit."

"Lily," odsekl jemně, "jestli se tehdy přidala ke Grindelwaldovi, nejspíš se teď přidá k Voldemortovi."

Ostatní sebou škubli, když zaslechli jeho jméno a Petr rozrušením shodil kalamář inkoustu na svou rozpracovanou esej o Veritaséru; Lily bezmyšlenkovitě mávla hůlkou, aby pergamen vysušila, ale Jamesovi neodpověděla.

MEZITÍM...

"Musím uznat, že v některých ohledech jsi vážně dobrá."

"V některých?" zamumlala Raven a zvedla hlavu, až ho polechtala konečky vlasů na nahé hrudi. "Já jsem dobrá úplně ve všem," řekla vážně a Sirius se zasmál.

"Kromě Patronova zaklínadla," řekl škádlivě, ale Raven se naježila: nemusel jí připomínat, že vykouzlit fyzického Patrona se jí ani po hodinách tréninku nepodařilo; uraženě se odvrátila a převalila se na druhý bok. "Na Havraspára jsi dost zmijozelská," dodal Sirius s úsměvem.

"A ty na Nebelvíra," odvětila Raven a ušklíbla se.

Sirius rozčilením ztratil něco barvy v obličeji. "Nejsem Zmijozel," procedil mezi zuby tiše a zlostně přimhouřil oči.

"Kolejní barvy tvou povahu nevyjadřují," zamumlala a sklouzla nahýma nohama z postele. "Jsou chvíle, kdy se Nebelvíři chovají jako sobci a zbabělci a naopak Zmijozelové jsou stateční," dodala ledabyle.

Obrátila se k němu zády a rychle si začala sbírat rozházené oblečení; kontrolovala svůj dech, aby dokázala odhadnout, jestli se blíží další vzpomínka, ale zdálo se, že protentokrát je toho ušetřena a odlehčeně si oddechla: opravdu by si měla dávat pozor, na co vzpomíná.

Když však o hodinu později sama seděla u hřejivého krbu a rukama objímala hrníček s horkou čokoládou, sama se donutila vzpomenout si na situaci, kdy to viděla na vlastní oči; zjistila totiž, že jedinou možnou léčbou jejích náhlých vzpomínek je záměrně je vyvolat a nebránit se jim: smířit se se svým minulým životem.

Rodina Peregrinů nikdy nebyla příliš početná, ale v dávných dobách měla Raven kromě otce, matky, starší sestry a strýce i vzdálenější příbuzné – dva bratrance z větve, která se kdysi ulomila, ale oklikou přirostla zpátky ke kmeni.

Mladší se jmenoval Damian, ale k rozčilení své matky si rád nechával říkat Dai: byl to on, kdo v Raven tehdy poprvé uviděl někoho lepšího než jen čistokrevnou dívku z dobré rodiny; jeho veselá a rozpustilá nebelvírská povaha se naprosto lišila od jeho staršího bratra Jonathana, který šel v rodinných šlépějích ne ze strnulosti, ale protože takový zkrátka byl – vysoký, pečlivý, upravený a vážný Zmijozel.

Jejich vztah dost připomínal Reguluse a Siriuse, kteří si byli blízcí, ale rodina a kolej je od sebe odervala a postavila je na opačné strany.

Když moc Grindelwalda sílila, hodně poblázněných mladých kouzelníků se jeho ideologií nechalo strhnout – včetně Raven –, ale Jonathan se navzdory svým předpokladům jeho moci bránil, jakkoli jeho odpor ohrožoval jeho mladou manželku a právě narozeného syna.

Damian se po skončení Bradavic uchýlil do jižní Afriky, aby zkoumal tedy hojně vyskytované ohnivé salamandry a byl daleko od války.

Nevydržel tam dlouho a často cestoval, až se jednoho dne v létě roku 1944 objevil na prahu sídla Peregrinů zakrvácený, unavený a hladový; vzali ho dovnitř a ošetřili ho, ale netrvalo dlouho, aby zjistili důvod jeho stavu: pokousal ho totiž vlkodlak.

V té době bylo chování kouzelníků k nižším tvorům bezcitné a kruté; podle zákona a Jonathanovy manželky měli Damiana přivést na specializované oddělení na Ministerstvu, kde by ho v rámci "nutných opatření" zavřeli na doživotí ve vězení ze stříbrných mříží; nikdo tam nevydržel příliš dlouho a oni umírali až moc často.

Ale Jonathan odmítl a každý úplněk Damiana zavírali do sklepa, kde prožil svou proměnu; všem bylo jasné, že tohle nemohlo vydržet příliš dlouho, i přes všechna kouzla, která použili.

Jedné noci se z Havranova vyřítil hlasitý dav s loučemi a pochodněmi a dožadovali se té "nečisté zrůdy", kterou uvnitř schovávají; v domě byl jen Damien, který čekal na svou proměnu s Jonathanovou manželkou Helenou a jejich synem Sebastianem, když Grindelwaldovi poskoci převlečení za mudly do jejich sídla vhodili louče s magickým zlohněm.

Damien stihl utéct ve vlkodlačí podobě, ale z Heleny a Sebastiana našli jen ohořelé kosti: Jonathana to zlomilo a zasvětil svůj život s Damienem boji proti Grindelwaldovi.

Jedné noci v únoru roku 1945 se střetli v mudlovské vesnici a Jonathan zemřel, když strhl svého mladšího bratra na stranu před smrtící kletbou: skončení války se Damian nedožil, zemřel krátce po svém bratrovi ve sporu s jiným vlkodlakem, takže je všechny společně pohřbili do jedné hrobky ve stínu Stromu srdce.