Motýl a Lev

VI.

 Vesnice, kde se Shenno zastavil, nesla jméno Kukaččí Hnízdo. To byl příhodný název, jelikož tuto vesnici využívala městská hlídka Králova Výsluní a posílala tam nepohodlné osoby, které často narušovaly klid města nebo zkrátka nebyli vhodní jako obyvatelé nejkrásnějšího, nejbohatšího a nejexkluzivnějšího místa v zemi.

A protože nepohodlných lidí bylo požehnaně, ta vesnice se dala nazvat spíše malým městem. Dalo se tam najít prakticky vše, kovář, zbrojíř, mlynář, tesař, malý nevěstinec, pivovar, tři hostince, hřbitov a v neposlední řadě také vinný sad, i když se proslýchalo, že víno odtamtud je moc kyselé a navíc ředěné vodou a šťávou z citrónů a jablek.

Shenno se tam zastavil ze dvou důvodů, kvůli zbrojnici a jídlu. Nejdříve uklidnil svůj hladovějící žaludek pečenou křepelkou na medu s čerstvě upečeným chlebem, zapil to korbelem piva a následně ještě koupil píci pro Kopala, který ve stáji týral chudáka syna hospodské, který ho musel vykartáčovat a vyčistit kopyta.

„Kam míříte, válečníku?" zvolal na něho při odchodu prošedivělý stařec s povislou kůží na krku a prořídlými šedými prameny pod ramena. Shennovi neuniklo, že i na jeho krku se ještě pohupoval starý provázek s hodně starými korálky, které už ztratily svou barvu, ale bylo jich pět a to bylo nejpodstatnější.

„Do Králova Výsluní," odpověděl mu pobaveně. Líbilo se mu, jak si za ty dny vydobyl respekt ostatních. A přitom to byl vrah... Není svět občas komický?

„Ach tak, ach tak. Posaď se, příteli, odkud pocházíš? Pojď, zvu tě na pivo!" zavolal na něho, jakmile si všiml, že se Shenno pokoušel o další krok.

S tichým povzdechem se posadil vedle starce, vzal si od hospodské další pivo a odpověděl starci: „Z Divokých hor, přesněji z tý nejvyšší. Neznáš vesnici Bez Prstů? Odtamtud a ten název je dost přesnej," odpověděl mu Shenno s pobaveným úsměvem.

„To je mi fuk, z jakého zadku seš, ale narodil ses v horách? Seš čistokrevnej divoch?" zeptal se ho stařec a uštědřil mu ránu do ramene.

Shenno si už na to zvykl. Zkrátka byl divoch, byla to jejich malá národnost pocházející z hor, která dlouhá staletí žila izolovaně od království, nespadala pod krále, ale nakonec byli uznáni za příslušníky země a dostali stejná práva. Ale to nic neměnilo na tom, že lidé s tmavší pokožkou, černýma očima a velkou odolností proti mrazu byli špinaví divoši, co uměli dobře sáňkovat, ale nikdy nevypěstovali ani bramboru.

„Čistokrevnej," přitakal Shenno.

„Tak to ti přeju hodně štěstí...," zamumlal stařec, ale zastavil se, protože neznal Shennovo jméno.

„Shenno, bratr Arrinův," pověděl se značnou hrdostí, „válečník od Černého jezera."

„Tak tedy hodně štěstí, Shenno, bratře Arrinův, Královo Výsluní nerado přijímá divochy, mají radši světlejší muže."

To trochu Shenna znepokojilo, ale pokusit se mohl a ani slova starce mu nesnížila sebevědomí.

„A kdo seš ty?" zeptal se ho Shenno.

„Echo Přidrzlý od Černého jezera. Pověz mi, pořád je velmistrem starej Roth?"

Shenno zakroutil hlavou, „bohužel, nedávno zesnul, nahradil ho bývalý mistr lukostřelby, Tang."

„Ach tak... Ten pardál měl beztak už čas na umírání, v našich mladých letech mě v klášteře pěkně bil, to ti řeknu, řádnej pardál a agresivní, ale aby šel do války? Ne, to prosim ne, raději si válel zadek v tom křesle ve věži," zakroutil nad ním Echo nesouhlasně hlavou.