Motýl a Lev

XVI.

 „Nejbezpečnější cesty vždy byla a bude podél pobřeží. Budeme muset projít jenom kousek přes Lilji, poté dlouhou cestu přes Estorod, který nás nechá na pokoji, pokud necháme na pokoje my je," navrhl Shenno, který stál až po pás v modravé řece, která ležela přibližně patnáct tisíc kroků od kaňonu, kde král málem nalezl smrt.

Po několika denním pochodu a cestování měl oblečení špinavé, plné rudého písku a hlavně zabahněné od spánku v mokru. Snažil se tu největší špínu vydrhnout, ale byl si jistý tím, že košile, kterou mu dal Arrin, už nebude světlá tak, jak bývala.

Drhnul si vlasy, chtěl z nich dostat i ten nejmenší kus bahna a nepořádku, který do nich nachytal. Snažil se ulevit rozbolavělým nohám, čistil nohavice svých kalhot, dokonce na chvíli přiměl i Kopala vlézt do vody, aby se schladil.

Král seděl na kamenech u břehu, kterým se přezdívalo Dračí vejce. K Shennovi byl otočený zády, držel si kolena blízko u těla, tvář měl schovanou v klíně, brnění odhozené na zemi vedle sebe.

„Bylo to poprvé, co jste viděl umírat lidi?" zeptal se Shenno, ač jeho otázka zněla trochu jako prosté oznámení královi situace, kterou si nechtěl přiznat.

„Ne. Viděl jsem popravu toho Divocha, co zabil mého otce," namítl šeptem Safírový lev, který se krátce přes rameno ohlédl na Shenna, který stál ještě po pas ve vodě a ždímal svou košili.

„To není to, co jsem myslel. Poprava je něco jiného, než to, co jste viděl dnes," namítl Shenno a konečně z vody vylezl. Rozprostřel své kalhoty a košili na jedno Dračí vejce, usadil se na jiný krály zády, sledoval líně tekoucí řeku, nechal slunce, aby mu osušilo pokožku a mezitím si přehrával v hlavě ten celičký den. Od začátku. Od chvíle, kdy ho probudil již mrtvý voják. Kopal ho lehce do zad, nutil ho, aby vstal a podal mu sladké červené jablko, které mu poslal král a čutoru s vodou, která mu měla vystačit na celičký den. Pak dostal Kopala. Kůň naštvaně pohazoval hlavou, nechtěl Shenna nechat vysednout, musel ho podplatit tím jablkem.

Nakonec ho uvázali ke královskému grošákovi a Shenno byl nucen králi vyprávět o svých dnech v klášteře, pokud se chtěl vést. Snažil se říkat jenom to nejpodstatnější a neškodné. O tom, jak ho otec v klášteře přenechal, aby Shenno následoval rodinnou tradici, jak se z počátku pouze s chlapci rval, že to nebylo nic neobvyklého a jak se postupně učil všemu, co mu jeho otec ukazoval už v horách. Skončil vyprávěním o zkoušky přežití, pak už nebyl na nic čas.

Pak ti všichni muži zemřeli... A on tam seděl, hříšník, který unikl smrti...

Vynechal z veškerého svého vyprávění Arrina. Občas zmínil chlapce, který mu zlomil dva prsty, s kterým vždy soupěřil v tom, kdo bude lepší v šermu, ale nikdy neřekl jeho jméno.

„Výsosti?" ozval se Shenno, když král dlouho mlčel.

„Ano?" hlesl.

„Klášter mě naučil, že jestli někdy budu muset projít nebezpečnými místy, musím cestovat nalehko a nenápadně. Se mnou by problém nebyl, ale brnění z královské zbrojnice, které máte, by mohlo vzbudit podezření," pověděl Shenno tiše.

„Tak je prodáme," pokrčil Safírový lev rameny, „nezáleží na nich," dodal.

Shenno si nebyl jistý, zda zaslechl ta další slova správně, ale zdálo se mu, že slyšel něco jako: „na ničem už nezáleží."

Brnění prodali jednomu kováři na Větrném Pahorku. Malé městečko na skále poblíž Žraločího zálivu, které bylo jenom půl dne cesty od řeky, kde se Shenno s Tyeran zastavili, aby si odpočinuli a Shenno se umyl.

„Zběhls?" zeptal se kováš Shenna, který mu brnění nabízel, zatímco král čekal venku schovaný pod svým pláštěm a pěvně svíral Kopalovi otěže.

„Byl jsem vyhozen a mám se klidit za Úhoří řeku, jinak mi setnou hlavu," zalhal Shenno a přihodil na hromadu ještě přilbu.

„Když myslíš, že se ti to už nebude hodit," zamrmlal si kovář pod knír a nabídl za všechno Shennovi poměrně slušnou cenu.

Nemohl za o koupit druhého koně, aby cesta byla rychlejší, ale mohl za to sobě koupit lepší boty, v kterých nebyla chůze takovým utrpěním. Také koupil pořádný spací vak pro krále a jedny boty i pro něho. Moc peněz jim nakonec nezůstalo.

Shenno už mířil s králem, který se vezl na Kopalovi, pryč z města, když ho odchytila proradná městská stráž a chtěla po něm, aby podepsal pergamen, který mu zakazoval návrat do města.

„Už potřetí," zašklebil se Shenno nenávistně na krále, čímž mu naznačil, jaké problémy mu jeho vyhláška způsobila. Ten jenom odvrátil hlavu a zrudnul jako rajče.

Pro tentokrát se Shenno se stážci nevybavoval, ani si nezjišťoval jejich jméno, pouze se podepsal, ujistil vojáky, že jeho společník je Shernedim a ne Divochem, dal jim jeden peníz od cesty za to, že ho nezatkli a nezpůsobili mu větší problémy a vyrazil z města cestou, která vedla k jihu.

„Už jste někdy spal na zemi v lese? Nebo třeba v hostinci, kde to smrdí hůř než ve chlévě?" zeptal se Shenno krále, který se hrbil ve svém sedle.

„Nikdy," zašeptal sklesle.

„Fajn, dnes bude vaše premiéra, výsosti."