Motýl a Lev

XIV.

 „A když se ta první zkouška blížila ke konci a měli jsme před sebou poslední dvě noci, poprvé toho roku sněžilo. Sníh nám sahal po kolena, nebylo možné rozdělat oheň, myslel jsem si, že je to pro mě hrob. Zůstalo mi jenom trochu jídla, většinou jenom to vysušené maso starého zajíce, co jsem zázrakem chytil. Jenže to vystačilo sotva na to odpoledne, v noci jsem už hladověl a doufal v rozednění, abych se mohl vydat zpátky do kláštera. Vím, že jsem chtěl dorazit nejlépe jako zlatý střed, ani první, ale ani poslední. Popravdě si nepamatuji, jak to dopadlo, ale z kláštera jsem vyhoštěn nebyl a korálek jsem dostal. Bohužel jsem i o něco přišel. V tom sněhu, kde jsem byl více jak den, jsem získal omrzliny a přišel jsem o jeden prst na pravé noze.

Tu zkoušku nesložili tři chlapci, jestli si pamatuju. Jeden zemřel, Savoj, nebyl zvyklý na zimu, sníh zažil teprve podruhé v životě, ale dalo se to čekat. Mistr, nyní velmistr, Tang tvrdil, že očekával větší ztráty a mnohem více omrzlin a chybějící prsty, když v tomhle případě takřka neuspěl ani Divoch, který nic víc než sníh nezná. Dva další kluci to vzdali, myslím si, že odešli do Kukaččího Hnízda, kde se jeden vyučil kovářem a druhý snad mlynář? Netuším, nezajímal jsem se o ně."

Shenno skutečně mohl jet na svém koni. Kopal se nejdříve vzpouzel a nelíbilo se mu, že by měl být řízen někým jiným, ale nakonec se podvolil, občas pohodil hlavou, jednou se pokusil králova grošáka kousnout, ale nechal toho a plnil svou funkci.

Celý den hleděl na králova záda, která se skrývala pod tenkým brněním, občas si však všiml, že se král pokoušel otočit, ale v sedle se zdál nejistý a raději se hýbal co nejméně musel.

„Přišel jste o prst jenom vy?" zeptal se Safírový lev.

„Jeden kluk přišel o dva, od té doby měl špatnou koordinaci pohybu, nakonec nezvládl jednu z následujících zkoušek a už jsem o něm neslyšel," odpověděl klidně.

„Jste zvyklý na zimu, ne? Proč Vás ten sníh tolik překvapil?"

„Nevěděl jsem, kdy v údolí přichází zima. Osm let jsem neslezl z Divokých hor a takřka jsem neviděl trávu, počasí v údolí pro mne byla novinka, kterou jsem neuměl odhadnout."

„To nevysvětluje, proč Vás sníh toliko potrápil," namítl král a dokonce se i krátce otočil a podíval se na Shenna skrze hledí.

Ten odvrátil zrak a neodpověděl.

„A co třeba zkouška boje s mečem? Když občas poslouchám rozhovory svých válečníků, říkají, že je to ta nejprestižnější zkouška, kterou chlapec absolvuje." Jakmile Shenno zaslechl slvoa zkouška a meč, sevřelo se mu hrdlo.

Měl lhát? Co měl říct? Žádnou zkoušku nikdy neměl, pouze dostal korálek a musel odejít.

„Nepamatuji si, výsosti," odpověděl krátce.

„Někdo Vás snad bouchl do hlavy tak silně, že si nepamatuje?" zasmál se tiše do své přilby.

„To ne, jenom mám o tom dni smíšené pocity, stalo se toho moc," zakroutil nesouhlasně hlavou, zvedl zrak a rozhlédl se kolem. Něco se mu nelíbilo.

A hned pochopil co.

Sevřelo se mu hrdlo, prudce zatáhl za otěže Kopala, aby ho zastavil, ale králův kůň šel dál a skončilo to tím, že Kopal zafrkal a začal sebou škubat.

„Klid, klid," uklidňoval ho, i když musel spíše uklidňovat sebe samého.

„Děje se něco?" optal se král, který byl nucen zastavit svého koně.