Motýl a Lev

XXXIX.

 „Takže... Můj švagr zavraždil Vašeho otce a moji přátelé se pokusili zabít Vás a mého syna," hlesla matka poté, co se Safírový lev odhodlal na naléhání Shenna odříkat značnou část příběhu. Shenno mu do řeči skákal zcela minimálně, dodával pár informací a čekal, zda řekne něco, co by mohlu matku Divošku urazit. Ale neudělal to, neřekl nic, co by mohlo zničit Shennovu reputaci před vlastní matkou.

„Ano," odpověděl Safírový lev tiše, promnul si zmlácenou tvář a raději se podíval na Shenna, který sklápěl zrak k zemi a drtil si v rukou lem vlastních kalhot.

„A Vy chcete... Dojít do Tammalinu, oženit se, spojit se s tou zemí a porazit Lilji?" vyptávala se dál.

Ač to trvalo mnohem déle a Shenno si vykoledoval od pomláceného krále jeden nejistý pohled, odpověděl nakonec, že i to je pravda a chce to udělat.

„A můj syn s Vámi musí jít, protože...?" Na tohle už odpověď neznala a bylo pouze na dvou mladých mužích, aby vysvětlili, proč tomu tak je.

„Je to slib. Shenno mne doprovodí do Tammalynu a na oplátku bude smět zůstat v Rhiosu... Po mém boku na královském dvoře," vysvětlil krátce nejistým hlasem.

„Nechci opustit Rhios," dodal na to Shenno, aby ujasnil jeho matce, proč tomu tak má být.

„Chápu," odmlčela se. V očích se jí zrcadlily slzy. Chtěla plakat, protože ztrácela syna, ale neudělala to. Pouze se upřeně dívala na malého blonďáka, tiskla ruce v pěst a odmítala se podívat na vlastní dítě. Nakonec si jen povzdechla, vstala ze země, oklepala si prach ze šatů a pokynula oběma, aby také vstali.

„Všichni už spí. Můžete zmizet, dokud je čas," řekla jim, načež vyšla ze žaláře, rozhlédla se a pobídla jim, aby šli za ní.

Shenno pomohl Safírovému lvu na nohy, přidržel ho, dokud nenabyl rovnováhy a ještě chvíli ho podpíral, když se zdál, že se každou sekundu zhroutí k zemi.

„Děkuju, že jste nic neřekl," broukl k němu Shenno s pohledem odvráceným do strany. Nebyl zvyklý za věci děkovat a už vůbec ne někomu, kdo byl jako Safírový lev... Cítil proti němu pár křivd a za všechny mohl sám král.

„Nebyl důvod, proč vás zneuctít před matkou," odpověděl mu na to král, přestal se o Shenna podpírat a raději udělal pár rychlých kroků, aby dohnal vzdalující se Divošku.

•••

Dovedla je tiše do stájí. Vedla je vzdálenými uličkami, kde nespali ani žádní opilci a posunkami jim naznačovala, kam mají jít, v kuchyni jim také ukazovala, co si směj a nesmějí vzít. Dostali sice jenom pár větších kusů soleného vepřového, jablka, která Safírový lev pobral do náruče a čutoru vody, muselo jim to však stačit. Nemohli dostat zbraně, ty na rozdíl od jídla měli spočítané.

Z jednoho háku sundala koženou tašku na sedlo a hodila ji před Safírového lva. „Sbalte to jídlo, Shenno, ty mi pomůžeš osedlat koně," poručila oběma, načež pokynula synovi, aby ji následoval.

Vzal do náruče jedno černé sedlo, zatímco jeho matka vzala druhé, o něco menší a přehodila ho přes hřbet vraníka.

„Mami...?" otázal se Shenno tiše, který sedlo položil na hřbet většího tmavého hnědáka, který nemile zařehtal.

„Co se děje?" odpověděla otázkou, ale ani se na něho nepodívala.

„Řeklas, že nás spojuje jedno tajemství... Jaké?"

Tiše si povzdechla, utáhla popruhy na boku vraníka a otočila se k synovi, aby mu pomohla dodělat jeho práci, ke které se očividně moc neměl.