Motýl a Lev

VIII.

 Jeho hrubý odhad mu napovídal, že se do Králova Výslunní dostane kolem následujícího odpoledne, ale to by mu někdo nesměl zhatit plány. K večeru se zastavil s Kopalem poblíž čirého potůčku na zelené louce, kde se Shenno složil poblíž cesty pod jeden strom a Kopala uvázal pod druhý, který stál jenom pár metrů od toho jeho.

Přikusoval poslední kousky kořeněného hovězího, které si koupil v Kukaččím Hnízdě, pod hlavou měl svůj složený pršiplášť a jezdecké boty pohozené opodál, aby dopřál trochu vzduchu zapařeným nohám.

Byl to konec pěkného dne, i když pro Shenna moc pěkný nebyl. Nasmál se, to byla pravda, ale zároveň se dozvěděl nepěkné věci o svém králi, kterého si myslel, že by mohl chránit.

„Teď se mi ani nepoštěstí ho vidět, pokud u něho nezískám audienci," zamumlal si rozmrzele a zahodil špejli, na které měl ještě před chvílí poslední kousek hovězího.

Myslel si, že se koncem toho dne už nic nestane, ale sotva zavřel oči, že si trochu odpočine, v dálce zaslechl dusot kopyt a pochopil, že je v maléru.

Bleskurychle otevřel černé oči, přelétl jima po terénu a viděl pouze to, jak se proti němu řítí dva vraníci s obrněnými muži, z nichž jeden v ruce držel královskou vlajku. Zlatého řvoucího lva na čtyřech nohách na světle modrém pozadí.

Instinkt mu napověděl, aby vyskočil co nejrychleji na nohy, chtěl i popadnout meč, ale žádný neměl. Mohl jenom zůstat stát neozbrojený a čekat, proč se k němu ženou dva královští strážci. První myšlenka, co mu vyskočila na mysl, byla ta, že jako Divoch vkročil na území, kam nesměl, že král svůj zákon vylepšil nejen o města, ale určitou vzdálenost od Králova Výslunní, kam se se svojí barvou pleti nesmí přiblížit.

I když Shenno nebyl nejchytřejší, tohle uhádl správně.

Královská stráž proti němu nebyla tak nepřátelská, jak čekal. Hleděli na něho skrze hledí svých helem, jeden četl vyhlášku a druhý mu mezitím svazoval ruce pevným lanem, pro jeho bezpečnost, ale i ostatních.

„Tahle pitomá vyhláška se ke mně nedostala!" bránil se Shenno slovně, ale jinak byl klidný, zcela ignoroval nemotornou stráž, která uzel na jeho zápěstí vázala už napotřetí.

„Tvé mínus, Divochu, budeš odveden za hranice, kde se už vyhláška nevztahuje, poté budeš i se svými věcmi propuštěn, i když budeš nucen podepsat pergamen, který-"

„Kterým potvrdím, že pokud se znovu objevím na tomto území, budu pověšen?" zeptal se Shenno otráveným hlasem. Slyšet tu větu podruhé za den mu přišlo neskutečně nudné.

„Nebuď drzý," okřikla ho stráž na koni.

„Nejsem drzej, jenom jsem otrávenej z toho, že mě deset let bijou jako psa, abych nakonec nesměl ani nic dělat," namítl a nechal se přivázat k sedlu jednoho stážného, jelikož na Kopalovi jet nesměl.

Kdyby nebyl zvyklý na každodenní chůzi, asi by nadával, ale zase tolik mu to nevadilo. Cítil sice, že má zápěstí už prodřené do krve, ale v botech se mu chodilo dobře – naštěstí mu dovolili si je vzít – a navíc měl společnost.

První hodinu sice jeho nedobrovolní společníci zpívali starou známou písničku „proč, Divochu, proč?" i když jejich verze byla zpestřena o větší množství nadávek, urážek a kladli neskutečný důraz na to, že sdílí lože se sněhuláky, kterým jenom vydlabou na určitých místech díry.

Druhou hodinu už spolu tak nějak mluvili. Zamlklejší jezdec s královskou vlajkou pocházel stejně jako Shenno od Černého jezera, i když z kláštera odešel rok předtím, než se tam objevil Shenno, ale druhý muž byl až od hranic s Lilji, kde také vstoupil do kláštera poté, co mu matku a sestru zabili a otec byl nechutný opilec, co se nejspíše utopil někde v kanále. Netušil, nepoznal ho.

Třetí hodinu si i zazpívali jednu známou odrhovačku, ti dva zpívali strašně falešně, Shenno byl poměrně dobrý, ale nakonec všichni tři zmlkli a Shenno k tomu byl přímo vyzván.

Nechápal proč, ale po dvaceti minutách mu došlo. Nejdříve se hluk donesl k jeho uším, poté i spatřil špičky modrých stanů a následně i pobíhající vojáky, kteří ty stany stavěli.

„Královské tábořiště, mlč, pokud nebudeš k mluvení vyzván," upozornil ho upovídanější Remo.

„Proč to tady stojí?" zeptal se Shenno ještě v rychlosti.

„Protože král cestuje," špitl Remo.

Protože už nemohl mluvit, pouze si řekl tu poznámku v hlavě, že to král moc daleko nedojel.

Nikdo si jich nevšímal, pouze je sledovali přes rameno, jak kráčí skrze tábořiště kdo ví kam. Občas nějaký přidrzlejší člen armády nebo královské stráže zakřičel urážku k Shennově příslušné rase, ale moc dobře věděl, že nejlepší je nereagovat a nedávat jim prostor k dalším posměškům.

Že bych krále přeci jen spatřil? Pomyslel si Shenno, když se mu před očima objevil stan větší než všechny ostatní. Jeho základní barva byla nebesky modrá se zlatým lemováním a občasnou výšivkou zlatého lva ve všech možných pozicích.

Necelých pět metrů před stanem se strážní zastavili a oznámili strážným před vstupem do stanu, že vedou Divocha, který vnikl na jemu zakázané území a nyní jde podepsat smlouvu, že se nikdy více nevrátí a pokud ano, trestem mu bude smrt.

Vstup jim byl povolen. Remův partner ve zbroji – Shenno nepostřehl jeho jméno – seskočil z koně první, odvázal druhý konec lana, přitáhl si Shenna blíže, vmáčkl ho mezi sebe a Rema a vykročil s ním do toho obrovského stanu, kde měl být ten, kdo Shenna musel nejenom nenávidět pro jeho původ, ale hlavně se ho musel nesmírně bát.

Shenno očekával kohokoli. Představoval si krále různě, ale ten, kdo tam před ním seděl v pohodlné židli, vypadal spíše jako mladý chlapec, který by v klášteře skládal teprve zkoušku z lukostřelby a vzhledem připomínal letní oblohu. Zlaté vlasy podobné slunci, jehož paprksy míří do všech stran a oči tak modré, jako byla obloha, když Shenno ještě stál v ulicích Kukaččího Hnízda, a to všechno na tváři někoho, kdo by dokázal za jediný den zlomit tisíce dívčích srdcí.

Strážní se svému králi uklonili, Shenno jenom lehce, sotva ohnul hřbet, ale nezdálo se, že to po něm král vyžadoval.

Jeho oči značily hrůzu, strach, ale i respekt z někoho, kdo patří k národu, který zabil jeho otce.

„Veličenstvo," oslovil ho neutrálně Shenno a čekal, až ten chlapec něco udělá. Tušil, že budou stejně staří, ale to děcko, co před ním sedělo, vypadalo tak o deset let mladší než on. Ale to způsobil i fakt, že Shenno kvůli svým jizvám a výšce vypadal o pět let starší.