Motýl a Lev

XXX.

 Ač v to už ani nedoufal, tu noc se poprvé za několik dní vyspal. Spánek to nebyl sice tak dlouhý, ale za to mu dal třikrát tolik energie, co spánek za všechny ty dny, co vyrazil z Rhiosu a putoval společně s jeho výsostí na dálný jih, o kterém pouze slýchával.

Nebyl zvyklý na pohodlí, jako dítě spal na kamenné peci, kterou pokrývala pouze jedna kožešina, aby byl v chladných nocích v teple, dělil se o ten prostor mnohdy se svou matkou, a když byl doma otec, spával většinou někde na podlaze poblíže pece, aby byl alespoň trochu v teple. Když ho Velký Wen, jeho otec, odvedl do kláštera, spával na tvrdých matracích z hrubé tkaniny, kterou vystlali senem. Často ho měnili, neustále se škrábali a museli trpět včelíky. Mnohdy spali venku, ať v rámci zkoušky, tréninku nebo pouze za trest. A poté, co byl z kláštera vypovězen, spával všemožně. Z počátku i v hostincích, když měl peníze, posléze ve stájích, na krajích cesty, v lese, na polích nebo zkrátka tam, kde jeho tělo padlo a už se toho večera nezvedlo.

Té noci spal na zemi, kterou předtím vystlal kapradím. Pod bokem cítil drobný kořen, který mu drásal nervy z toho důvodu, že to bylo přesně místo jedné z jeho drobnějších jizev, kterou si způsobil z pádu ze stromu, kdy kradl v sadě jablka. Onen hospodář, kterému sad patřil, Shenna a dva další chlapce chytil. Arryn mezi nimi nebyl, stihl utéct a pro jeho štěstí si ho ani nikdo nevšiml, protože by byl snadno zapamatovatelný. Jako trest Shenno musel následující týden chodit pomoct česat jablka a posléze ještě plnit své povinnosti jakožto bratra v klášteře. Nakonec se ukázalo, že to ani tak trestem nebylo, jelikož si Shenno mohl i přes původní nelibost hospodáře odnést tolik jablek, kolik unesl.

Té noci se mu nezdálo o jablkách, ani o jizvách, domovu, klášteře nebo čemkoli jiném, o čem se mu obvykle zdávalo.

Jeho sen se odehrával v zimě. Nekonečné ledové planiny kam oko dohlédlo a Shenno na nich byl sám. Bosí, hrudník odhalen, husí kůže mu naskákala po celém těle. Prakticky nic neviděl přes své vlasy, neustále je odhrnoval z čela, ale stále mu padaly do tváře. Zamručel si, ještě jednou je odhrnul a najednou pocítil, jak se jich někdo dotýká. Nějaká osoba mu pevně svírala prameny vlasů, tahala za ně a něco říkala. Nerozuměl mu, slyšel pouze mužský hlas a vnímal, jak ho tahá za vlasy. Pokusil se ohlédnout přes rameno, ale postava mu cukla s tělem. Přesto ho však poznal. Byl to jeho otec a zaplétal mu další copánek na jeho vlasech, které zase narostly. Nechal ho, aby svou práci dokonal, zatínal zuby a klel proti otci.

Velký Wen jeho vlasy pustil, Sheno okamžitě popadnul zapletený copánek, druhou rukou sáhnul ke svému boku, kde měl skoro vždy nůž a chtěl ho useknout. Nůž tam ale nebyl a copánek tak musel setrvat na jeho hlavě.

„Je to tradice, Shenno," ozval se Velký Wen tlumeným hlasem. Shenno k němu zvedl zrak, prohlédl si svého otce, který měl vlasy dlouhé do půlky a spletené do drobných copánků s pentlemi, které měl následně spletené do jednoho velkého mohutného copu.

Než mu Shenno stačil odpovědět, uslyšel jiný hlas. Odvrátil se od svého otce a hleděl tentokrát do mnoha tváří nejvíce tak dvanáctiletých chlapců a mistra Tanga, který vypadal mnohem mladší. „Posloucháš, Shenno? Ukaž mi, jak správně držet luk," pobídl ho mistr naštvaným hlasem.

Žádný luk u sebe neměl, nemohl to mistru předvést. Mohl si pouze vyslechnout to, jak za svou nepozornost oběhne pětkrát Černé jezero, aby si provětral hlavu a pochopil, že má dávat pozor.

Mlčky se potřetí otočil, ztuhl, hleděl do tvou tváří malých chlapců. Jeden měl přes obličej barevnou podlitinu, neviděl na jedno oko, sotva se držel na nohou. To byl ten mladší z nich. Druhému chlapci přes košili prosvítala rudá skvrna od šípu, který se mu zabodl mezi lopatky.