Mistr Morri Shennovi a ostatním říkával celé roky: „Lhaní je schopností a zlozvykem. Pokud budete pocestným tvrdit, že jste byl nejlepším kadetem Černého jezera a získal jste korálky dříve, než tomu mělo být, jedna se o zlozvyk, za který bych vás měl seřezat do bezvědomí. Pokud, abyste zachránili vaše svěřence, ne-li krále, jedna se o schopnost, která se u vás musí vypěstovat k dokonalosti a neprokouknutelnosti."
Celé dny až týdny je potom nutil sedět proti sobě a vykládat si lži proplétané pravdou. Učil je, jak rozlišit pravdu od lži, jak se zdokonalit ve lhaní a zajistit, aby je dokonalá lež dostala ze spárů jisté smrti.
„Pokud budeme lhát pro ochranu jiných, jsme správní lidé. Pokud budeme lhát pro své dobro, jsme špatní. Ale pokud budeme lhát, abychom ochránili jiné před pravdou o nás, jsme dobří nebo špatní?" položil mistru Morrimu jeden chlapec otázku. Shenno si na toho chlapce pamatoval. Jednou seděl proti němu a vykládali si lži. Na střídačku měli říct lež nebo pravdu tomu druhému. Jeho partner měl následně říct, zda se jedná o lež či pravdu. Pokud neuhádl, dostal ránu rákoskou přes prsty. Pokud uhádl, mistr Morri mu dal kandované ovoce.
Shenno se jako malý ukázal jako dobrý lhář, ale špatně lži odhaloval. Jeho prsty byly rudé od ran a na kandované ovoce na jazyku pocítil jenom párkrát. Většinou se s ním Arrin o své ovoce podělil, protože on v tom byl přesně naopak. Špatně lhal, ale lži ostatních odhaloval dobře.
„Musíte si lež promyslet, ale nezabíhat do detailů, nesmíte se v tom ztrácet," poučoval je mistr.
A tak Shenno vymýšlel lež. Věděl, čeho chce docílit – ochránit sebe a Safírového lva, ale proto musel lhát o sobě. Nejenom, že musí zatajit, že nikdy nezískal šest korálků a byl vyhozen, ale také to, že není jako on.
„Dělám to pro své, ale i pro jeho dobro... Jsem špatný člověk?" zeptal se tiše sebe samého v hlavě, jakmile se jeho rty podruhé dotkly těch královských.
Hledal odpověď na svou otázku ve slovech, která jim před lety řekl mistr Morri, ale nenalezl ji. Pokud si totiž pamatoval, mistr řekl: „Je rozdíl mezi lhaním a skrýváním pravdy. Hranice je tenká, ale existuje." A to bylo vše. Žádná další odpověď.
Lehl si zpět na svou stranu ohniště, ruce složil pod hlavou, sledoval noční oblohu a přemýšlel. Lhal mu? Nebo jenom zatajoval pravdu? Neřekl mu o tom, co provedl, jak kradl, napadal a zabíjel. Ale lhal mu o tom, že získal šest korálků. A chtěl mu lhát, aby zajistil sobě a jemu bezpečí.
Přetočil se na bok. Napadlo ho, zda by nebylo snadnější odejít. Stačilo by se zvednout, naskočit na Kopala a uhánět zpátky do Rhiosu. Netrápilo by ho, že by nesplnil přísahu, že ho dovede až do Tamallynu, ani to, že by ho zanechal svému osudu uprostřed lesa bez jídla, peněz nebo zbraně. Trápilo ho jen a pouze to, že s tímhle by po smrti ani do pekla nešel. Musel by bloumat někde v zatracení a to by znamenalo, že se ani po smrti s Arrinem nesetká. A také se necítil tak úplně zlý. Většina jeho těla říkala, aby šel, ale kousíček mu to rozmlouval a přesvědčoval ho, že to nezvládne udělat.
Převalil se na bok. Oheň dohoříval, plál z něho pouze šedý oblak kouře, který mu zabraňoval v tom, aby viděl na toho, který pro něj ještě předchozího večera byl králem. Pevně věřil, že pomocí lží by ho mohl přimět, aby vzal svá slova zpět, aby se s ním vrátil do země a zajistil mu bezpečí, aby ho nevyhnali tam, kde měl jeho národ žít.
Jenže se bál, že odhalí jeho lži. Že mu neuvěří to změnu. Otázkou však bylo, pokud měl v případě prokouknutí co ztratit. Nic ho nenapadalo.
ČTEŠ
Motýl a Lev
AvventuraJeden byl stvořen pro krásné šaty, etiku a pro korunu, která mu měla zdobit blonďatou kštici. Druhý byl stvořen, aby chránil slabší, vraždil nepřátele a strážil toho s korunou v plavých vlasech. Tyeran; následník trůnu, chlapec se sluncem ve vlasech...