Motýl a Lev

VII.

 „Tož je klášter natolik chudý, že nemá na výbavu svých válečníků?" smál se zbrojíř, který díky svým tmavým rovným vlasům a placatému nosu vypadal jako Savoj, ale podle světlé pokožky a runami potetovaných paží musel být křížený s Abanem, jelikož nikdo své syny a dcery netetoval tolik, jako právě národ Abanů.

„Zlomil jsem ho v boji, potřebuju novej," odsekl na to Shenno, zatímco nervózně bubnoval prsty o desku jednoho stolu v rytmu jedné písničky, která se často zpívala po hospodách v době, kdy většina obyvatelstva už spala.

„A máš ten meč zde, chlape?" rozhodil potetovaný prodejce svalnatýma rukama, jako kdyby čekal, že mu Shenno hodí svůj meč přímo do náruče.

„Ne... Zahodil jsem ho," zalhal. Přiznání, že jeho meč skončil v ohni, by znamenalo doznání, že byl z kláštera vyloučen.

„Tož tě nepotěšim, ale před pár týdny vyšel nový zákon. Nesmim prodat meč žádnýmu Divochovi nebo jejich křížencům," odpověděl se zakroucením hlavy, „opravit jo, ale neprodat." Jednou rukou navíc Shennovi naznačil, aby se klidil z jeho krámu.

Shennovi se však moc nechtělo, zaskřípal zubama, zapřel se o pult a skrze zaťaté zuby procedil: „proč to nařídil?"

Zbrojíř ho spražil pohledem překvapeným a zároveň dosti naštvaným, chvíli mu trvalo, než odpověděl. „Kvůli atentátu. Ještě v době starého dobrého krále, tehdác na něho byli atentáty dva a druhej úspěšnej. Zabil ho Divoch a chudák malej princ to viděl. Svůj odpor k Divochům sice nikdy neříkal veřejně, ale byl to jeho první zákon a taky nechal propustit všechny Divochy z města a blízkých oblastí... Tlačí vás zpátky do hor sekat krumpáčem do ledu, chlape... Meč ti teda neprodám a prosim tě, abys vypadl z mého obchodu, než přijde městská stráž," řekl tak naštvaně, že Shenno raději s nafouklými tvářemi odešel.

Před obchodem odvázal Kopala, zatáhl prudce za jeho otěže, až se kůň vzepřel a táhl ho k nejbližší městské bráně. Skřípal zuby nad tím, co se dozvěděl. Byl zvyklý, že se mu za původ posmívali, protože už jenom název Divoch nebyl lichotivý, ale nikdy nečekal, že je kvůli tomu utlačovaný.

„Kdyby ho zabil Shernedi, vykázal by z města i sám sebe?!" zamrmlal si pod vousy a hodil jeden nenávistný pohled na dítě, které běželo zrovna kolem a zdálo se, že je samo Shernedi.

V té chvíli si také uvědomil, že lidé ho nesledují a neuhýbají mu kvůli tomu, že je od Černého jezera, ale kvůli tomu, protože je to Divoch.

Shenno se na chvilku zastavil, zvedl hlavu k modrému nebi bez jediného mráčku, ignoroval, jak do něho vrazil přibližně starý mladík, který táhl pytel mouky a čekal. Nejspíše na zázrak.

Také přemýšlel, na mysl se mu vybavil ten fakt, že bývalý král byl zabit mužem, který se k Divochům řadil, ale moc to neřešil. Smrt krále byla smutná, ale dobře věděl, že Divoši nežijí pouze v Rhiosu, ale také v Roslinolu, ač tam se nazývají jinak... otroci.

Jeden Aristokrat zkrátka mohl vyvinout úsilí, aby vyzbrojil a vycvičil pár otroků s tmavší pletí, které poslal spáchat atentát. Bylo hloupé, že se král rozhodl znovu začít utiskovat ostatní Divochy, protože jeden udělal zlou věc.

„Ne... Je to hloupý král," zamumlal si pro sebe, sklopil hlavu, chtěl udělat krok, ale zarazil se, nasadil znavený obličej a sledoval dva příslušníky městské stráže v tenkém brnění a znakem meče, který protínal kamenné hradby, na hrudníku.

Marně jim vysvětloval, že z měsa už odchází, že se o vyhlášce zakazující mu vyskytovat se ve městě, se dozvěděl až před pár minutami, ale stráž trvala na tom, že musí odevzdat veškeré zbraně, které neměl a v jejich doprovodu musel odejít až za hradby, kde měl také podepsat listinu, která ho svazovala přísahou, že už nikdy nepřekročí hranice Kukaččího Hnízda.

„Za porušení je trest oběšení," upozornil ho mladší ze strážců, tmavovlasý mladík s jizvou na čele od neštovic.

„Pěkně šáhlej zákon," zamrmlal Shenno, když se podepisoval husím brkem na pergamen.

I přes odpor k novému králi a zákonu se musel pousmát, když psal to jméno.

Shenno, bratr Arrinův od Černého jezera.

Starší z hlídky, obtloustlý padesátník s pěkným plnovousem mu koukal přes rameno, povytáhl jedno husté obočí a zamumlal, že má velice nezvyklé jméno.

Skutečně bylo. Většina válečníků z kláštera dostal za titul nějaký přívlastek nebo ‚syn tamtoho a toho', ale Shenno měl jako titul jméno svého nepokrevného bratra.

„Křtil mě úžasný mistr," usmál se Shenno pyšně, „nedopustil by mi, abych měl nějaké nudné a obvyklé jméno," dodal.

„Toho bych rád poznal, Shenno, bratře Arinnův, třeba by domluvil mému mistrovi od Konce Světa, ten mi dal titul Ničitel. Noako Ničitel. Každej druhej se jmenuje Ničitel!" odfrkl si na to Naoko Ničitel a vrazil si ránu pěstí do hrudního plátu přes kulaté břicho.

„Ničitele jsem znal dva," prohodil Shenno mimoděk a poplácal svého koně na krku. Poté otočil hlavu k mladšímu, který pomalu rudnul v obličeji, zatímco skládal pergamen a převazoval ho rudou stuhou. „A tvé jméno?" zeptal se ho.

„Siemir Všudebyl," zamrmlal uraženě, „protože jsem celý život v klášteře byl dle slov mistra vždy všude a to bylo otravné."

Na to se Noako Ničitel zasmál a Shenno také, bylo to poměrně hloupě znějící a potupné jméno, pokud Siemir o svém titulu neroznášel lži, že třeba procestoval všechny kraje.

I když se Shenno s městskou stráží trochu zasmál a poznal dva další válečníky z jiných klášterů, odcházel naštvaný, protože si zpečetil osud a nikdy se už v Kukaččím Hnízdě nesměl ukázat.

Naskočil na Kopala s otázkou, co bude dál, do Králova Výslunní nesměl, jinou cestu neměl. Pořád se však mohl vrátit do Divokých hor a žít nudným životem Divocha nebo se pokusit o štěstí v jiném městě, pokud vyhláška neplatí i tam anebo se přidat k armádě.

„Anebo bych mohl požádat o audienci u krále," navrhl, což Kopal zamítl jedním pohozením hlavou. „Možná je to hlupák a naivně si myslí, že jsou Divoši špatní, ale... Chtěl bych si splnit ten dětský sen," povzdechl si a nakonec i Kopala popohnal do klusu.

Stále chtěl do Králova Výslunní.