Slečno Holmesová? (CZ WhoLock FF)

~IV~ S velkým D a s C

„A vy jste kdo?“ zeptal se Sherlock „Mladý, ale oči staré. Oblečený usedle, ale očividně dost cestujete...“

Sherlock ještě chvíli pokračoval. Neznámý ho dost očividně nechtěl přerušit, jelikož jeho samého ta dedukce dost zajímala.

„Já jsem Doctor.“

„Doktor kdo?“ vypadlo z Jeannette.

„Tak rád tuhle otázku zase slyším!“

Ten je dost trhlej, proběhlo mi hlavou.

„Doctor nikdo, jen Doctor, ten s velkým D!“ objasnil Doctor.

„Dobře Doctore s velkým D, co uděláme s Teddym?“ on se pousmál.

„Říkej mi jen Doctor a Teddy? Ten už bude za půl hodinky v pořádku. Neutralizoval jsem ten jed, za půl hodiny to všechno pomine.“

„Dobře, ale jak to vysvětlíme lidem? Ti na mimozemšťany či co nevěří,“ řekla Jeannette.

„Teda někteří,“ poznamenala jsem, protože já osobně jsem tuhle možnost nevylučovala.

„Doctore?“ ozvala se Jeannette „Jak?“

„Á, jistě, sa-mo-zřej-mě!“ odslabikoval.

„Nemáte nápady?“ pronesl pak po chvíli.

„Že by ne?!“ prohlásila jsem s notným náznakem ironie.

„Sarkasmus! Ten už jsem dlouho neslyšel!“ vykřikl Doctor možná až trochu moc nahlas, protože Jeannette s sebou dost vyděšeně cukla.

„Pokud nemáš rád sarkasmus, otoč se na podpatku a zkus s ním krmit ryby, třeba to ty potvory ocení.“ řekla jsem a Sherlock se usmál. Tuhle hlášku zbožňuje, moc dobře to vím.

„Dobře, kde je ta naše mrtvola?“

„Nejspíš v márnici?“ zeptala jsem se, ač jsem dobře věděla kde je.

„Jdeme!“ popohnal nás rázně Sherlock a vyrazil svojí superrychlou chůzí ze dveří.

„A co Teddy?“ otázala se Jeannette.

„Vezmu ho a doběhnu vás,“ nabídla jsem se a vyrazila opačným směrem. Dala jsem Teddyho do cestovní tašky pro psy, čapla tašku a vyrazila. Sherlocka jsem doběhla až u dveří nemocnice. Vrazili jsme Molly do pracovny, vypadala dost vyděšeně.

„Sherlocku, Elis, kdo to je?“

„To je Jeannette a tohle Doctor.“ otočila se na Doctora, který jí šmejdil po pracovně.

„Dobře, ale jak se jmenuje?“ zeptala se Molly rozvážně.

„Doctor, je to jeho jméno.“

„Aha,“ pousmála Molly, ale stejně nevypadala, že by to vůbec pochopila.

„Dost tlachání,“ ozval se Sherlock „kde máš mrtvolu Jamie Coopera?“

„Tam, vzadu,“ oznámila mu Molly, kývla ke dveřím a šla je otevřít. Vešli jsme do místnosti, všude spousta těl na marách.

„Tohle je Jamie,“ ukázala Molly na mrtvolu a odešla. Jeannette šla za ní, asi nemá mého bratra, jinak by už byla zvyklá.

„Co s ním provedete?“ zeptala jsem se Doctora.

„Tykej mi, ale když už se tak ptáš, nasimulujeme mu zástavu srdce. A tím to bude vyřešeno,“ pravil klidně.

„Takže ho zabil mimozemský jed a my teď odklízíme mrtvolu,“ konstatoval Sherlock

„Už to tak vypadá,“ přitakala jsem.

„A dokonce to tak je,“ dodal Doctor. Vzal tu svítící věcičku a začal s ní vrnět.

„Hotovo!“ usmál se a spráskl ruce.