Slečno Holmesová? (CZ WhoLock FF)

~XXXVIII~ Baf!

V klidu jsem si ráno, nebo co to bylo za denní dobu, přemýšlela o sobě a Doctorovi. Najednou lehce vrzly dveře a do pokoje se vlilo světlo. Se svýma stále zavřenýma očima jsem opatrně poslouchala kroky. Doctor to nebyl, tím jsem si mohla být jistá, protože jsem ho dlouhé dny jen poslouchala. Kroky už se ozývaly těsně vedle mě, když to jen kroky narušované toho prořízl výkřik.

„Baf!“ zakřičel Jack a začal se smát jako postižený. Hned na to ho ale docela rozhodilo, když jsem jen klidně otevřela oči a pravila.

„Dobré ráno Jacku,“ Na chvíli mu úsměv že tváře slezl, ale když uviděl to hnízdo co jsem měla na hlavě, začal se smát ještě víc.

„Co to tu za vyrvál?“ vtrhl do pokoje Doctor. Při pohledu na Jacka se zasekl.

„Slíbil jsi, že nevylezeš ven,“ vyčetl mu.

„Ale jen včera,“ ušklíbl se Harkness.

„Což rozhodně neznamená, že ji musíš takhle brutálním způsobem budit,“ opáčil Doctor a usmál se na mě. Pomalu jsem odhopkala před zrcadlo do koupelny. Ačkoli jsem byla za dveřmi, dobře jsem slyšela jak se ti dva na jejich druhé straně dohadují. Byl to docela fajn pocit, když se kvůli vám hádají. S trochu upraveným účesem a urovnaným oblečením jsem přeskočila práh dveří směrem zpět do pokoje.

„Přiznej si to, prostě jsi do ní cvok!“ říkal zrovna kapitán Doctorovi, který chtěl ihned něco namítnout, ale jak mě oba uviděli, raději sklapli.

„Klidně pokračujte,“ řekla jsem, „Já jdu najít něco k snídani.“

Podala jsem si berle, které byly opřené vedle dveří, vyšla jsem z pokoje a usmála se pro sebe. Najednou se za mnou ozvaly kroky. Jack mě rychle došel.

„Promiň,“ prohlásil tak nějak lhostejně. Načež se z druhé strany vynořil Doctor, který pohledem schvaloval Jackova slova.

„V pohodě,“ pousmála jsem se na ně, „Já už stejně byla vzhůru, jen jsem přemýšlela.“

„O čem?“ ptal se hned dychtivě Jack. Doctor nahodil výraz, který značil, že by ho to také zajímalo.

„Nic pro tvoje slechy Jacku,“ odpálkovala jsem ho a usmála se na něj, což mi hned s úšklebkem na tváři vrátil.

„Doctore? Co jste to včera?“ řekl Jack a dloubl si do obou.

„Nic,“ odvětil pohotově Doctor.

„A já si myslela, že spolužáci ze základky křičící: 'Tony miluje Betty' a tak podobně byli to nejotravnější co může být,“ prohodila jsem a zabočila jsem do dveří kuchyně a jídelny.

„Čaj?“ tázala jsem se a po dvojitém zavrtění hlavou jsem si postavila vodu alespoň pro sebe. Seděli jsme na židlích a povídali si, čaj pomalu chladl a já si užívala té chvíle se svými dvěma kamarády, tedy možná dvěma.