Slečno Holmesová? (CZ WhoLock FF)

~LIX~ Šťastné a veselé

Oba stáli mezi dveřmi, zapření o rameno toho druhého. Oběma tekly slzy z očí. Jeden druhému se šeptem omlouvali. Omlouvali se za všechno, za to co se stalo, za to co se nestalo, za to co by se mohlo stát.

„Promiň Doctore. Chápu, že ta ztráta bolí,“ řekla Elisabeth a přitáhla si jeho teplé rameno ještě blíž. Trošku se od něj na chvíli oddálila.

„Zůstaneš alepoň přes Vánoce?“ zeptala se s nadějí v očích.

„To víš, že zůstanu, lásko.“ řekl a políbil ji. Lásko, to oslovení se jí odráželo v hlavě jako ozvěna, takhle jí ještě nikdy neřekl. Něco to od něj muselo znamenat. Oplatila mu dotek jeho rtů na těch jejích. Jeho vlasy jim spadly oběma do obličeje. Jemně natáhla svou ruku a jeho tmavé vlasy mu vrátila zpět na místo.

„Mohli bychom jít dolů,“ navrhla.

„Nebo bychom tu mohli ještě zůstat,“ zašeptal a znovu ji políbil. Podíval se jí hluboko do očí. Smutek zmizel, byl skrytý pod návalem štěstí. Její muž z hvězd se vrátil, její hrdina, její láska, jeho galaktické oči, magická budka, zamilovaný výraz, veselí, vrátil se a s ním i vše, co jí bez něho chybělo. Byl zpátky a stál tam s ní, jako by se nikdy nic nestalo, jako by vůbec neodešel.

Chvíli ji jen tak tisknul svýma rukama proti svému hrudníku. Pak povolil. Lehce jí nadzvedl, aby nedosáhla na zem.

„Jedeme dolů princezno,“ pronesl a postavil ji zpět na zem, chytivše ji za její drobnou ruku. Pomalu spolu ruku v ruce sešli schody.

„Ách,“ vzdychla si paní Hudsonová, jako nad všemi zamilovanými.

„Všechno nejlepší k Vánocům vám všem,“ prohlásil Doctor, napřáhl šroubovák a na stole se objevila krabice. Sherlock s Johnem se nad tou krabicí překvapeně naklonili a s Lestardem za zády ji pozorovali.

„Notak, to je pro vás,“ pobídl je Doctor.

Začali z krabice vytahovat drobné krabičky ozdobně ovázané mašlí. Na každém bylo napsáno jedno jméno.

„Molly. Greg, moment, Greg, kdo je Greg?“ četl Sherlock.

„Já,“ řekl unaveně trpělivý Lestarde.

„Tady máš Gavine,“ podal mu balíček detektiv a rozdával je dál. Všichni měli v ruce jeden, až na Elisabeth a Doctora. Když to rozbalili, uviděli něco krásného. Malý hrneček, nikoli však porcelánový, ale z matně stříbrného materiálu. Byl vykládaný mnoha barevnými kamínky, vždy sladěnými v jedné barvě. Pokaždé jiné, kamínky tvořily nejrůznější vzorky. Všichni překvapeně děkovali za tyhle krásné dárky. Chvilku na to vytáhl Doctor z kapsy jeden trochu větší balíček. Beth z něj vytáhla drobný kovový řetízek s kulatým přívěskem v několika místech posazeným vyleštěným červeným kamenem.