Slečno Holmesová? (CZ WhoLock FF)

~XXV~ Dvakrát |Vypravěč|

Hned jak TARDIS dosedla na zem, vyběhl ven. Překvapivě trefil místo. A navíc je teprve za pět minut šest, takže trefil i čas, není to ale pašák? Vyšel a rozvážným krokem došel před dveře s nápisem 221B. Zaklepal  a za chvíli se otevřely dveře. Ve dveřích stála Elisabeth, vlasy měla sepnuté do drdolu a usmívala se jako měsíček na hnoji. On se na ni usmíval taky. 

„Někde v TARDIS jsem si zapomněla motýlka,“ prohodila ona a usmála se. Spolu vyrazili k TARDIS.

„Ahoj krásko,“ pozdravila dívka s úsměvem tu budku a vesele se usmála na jejího společníka. Doctor se na ni pousmál a podržel jí dveře. Oba vešli do TARDIS.

„Kam poletíme teď?“ zeptala se Beth.

„Máš chuť na večeři?“ usmál se na ni Doctor.

„Mám,“ řekla ona a on jen zatáhl za startovací páku. Všechno kolem nich se otřáslo a pak s lehkým dusnutím dosedlo na povrch neznámé planety. On vykoukl ze dveří TARDIS a uviděl louku s altánem uprostřed.

„Ale ne, sem jsem nechtěl,“ počínal lamentovat, ale ona už mu nakukovala přes rameno.

„Ale notak, pojď se tam alespoň podívat,“ přemlouvala ho.

„Dobře no,“ uznal nakonec za vhodné Doctor, „jen si něco ještě vyzvednu v TARDIS, zatím běž,“ usmál se a prošel kolem Beth zpět do nitra TARDIS. Elis zatím vkročila na měkkou jemnou trávu, která byla všude okolo. Pomalu šla směrem k altánu, ale pak jí to nedalo, vyzula si boty a rozeběhla se. S botami v ruce nakonec vystoupla ten malý schůdek k podlážce dřevěného altánu. Usadila se tam na lavičku kolem stolku, která byla stejně bělostně natřená jako zbytek. Dívala se kam jen oko dohlédlo, ale nikde nic, jen ten velký měkký nadýchaný koberec.

„Ahoj,“ přerušil její přemýšlení Doctor, který jí stál za zády. Otočila se na něj a usmála se.

„Podívej,“ ukázala na louku. Pak se otočila a uviděla Doctora, dva Doctory. Stáli proti sobě a koukali na sebe s otevřenou pusou.

„Nesahej na něj, je to zygon!“ řekl najednou Doctor, který stál vlevo.

„Zyg- cože?“ vyhrkla na ně překvapeně.

„Taková ošklivá červená věc s přísavkami,“ řekl pravý Doctor.

„Takže jeden z vás je Doctor a jeden ne. Ten ne-Doctor je Zygon,“ konstatovala hbitě, „A já musím zjistit, který je ten pravý, nebo mě ten Zygon předpokládám zabije.“

„Přesně tak,“ přikývli pravý i levý najednou.

Elis se zamyslela a usmála se.

„Doctore, papír a tužky!“ nahodila chytrý obličej. Jeden Doctor jí podal dvě tužky, druhý kus papíru. Ona ho roztrhla a podala každému jeden kousek a tužku.

„Jeden z vás si sedněte doprava druhý doleva,“ pokynula jim a oni se usadili, „Budu se vás ptát a na papír napíšete odpovědi, kapiš to?“ řekla a začala. Nakonec se jí do rukou dostaly dva popsané papírky. Bylo jasné který z nich byl pravý Doctor. Přeci jeli na večeři a ne na piknik a nikdy by nenapsal, že mezi nimi je to doslova takhle: ‚Miluji tě a ty to moc dobře víš.' No jistě, že ne.

„Ty vpravo, ty jsi můj Doctor!“ zajásala, popadla ho za ruku a běžela s ním k TARDIS. Vběhli do budky a ona se usmála. Na louce, směrem k altánu stála jakási rudá postava.

„Jsi to ty!“ smála se a objala ho. Byla ráda, že si vybrala správně, bůh ví co by se jí jinak přihodilo.

„Tak teď na tu večeři,“ kývl Doctor a znovu nastavil něco na konzoli. Silně zabral za startovací páku a TARDIS se přenesla do Vortexu.