Slečno Holmesová? (CZ WhoLock FF)

~LXV~ Zlato

Vstala jsem a vyrazila jsem ke konzoli. Doctor tam nebyl, ale jeho přítomnost dokládaly zvuky nějakého nářadí přicházející z blízké místnosti. Opřela jsem se o konzoli a chvíli jen pozorovala ty podivné kruhové věcičky na stěně. Pak jsem pomalu došla ke dveřím a pootevřela je, aby se mi naskytl výhled na vesmír okolo. Najednou kolem mě, něco prosvištělo a málem mě to porazilo na zem. Otočila jsem se. Ze země za mými zády vstávala žena. Urovnala si své blond kudrnaté vlasy a vykřikla.

„Ahoj Zlato?!"

Z chodby se chvilku na to vyřítil Doctor. Ona mu vyšla naproti a naklonila se k němu.

„Budeš takový zlato a hodíš mě domů?" tázala se ho napůl šeptem. Najednou se předklonila ještě kus a políbila ho. Doctor vyrazil ke konzoli a namáčkl několik tlačítek. TARDIS se vydala na cestu. Celou dobu jsem tam jen tak stála a tichounce je pozorovala. Když TARDIS přistála, žena se přitiskla k Doctorovi ještě jednou a pak se otočila směrem k východu, směrem ke mně.

„Eh, pardon, už musím," šeplta jsem a raději vyrazila jinam. Stihla jsem si ještě všimnout jejich udivených výrazů a toho jak ona vystoupila ze dveří. Pak jsem jen proběhla několika chodbami. Vběhla jsem do knihovny, která vypadala i po změně interiéru stejně. Proběhla jsem několik zatáček mezi regály, přesunula si žebřík, vyšplhala se a usadila se téměř ke stropu na římsu. Seděla jsem u velkého okna, složeného z jemných barevných střípků a tak na mě světlo procházející skrz vrhalo všemožné barevné odstíny a odlesky. Usadila jsem se ještě pohodlněji. Doběhla jsem na své milé místo, teď byl čas konečně přemýšlet. Kdo byla ta ženská? Proč je Doctor zlato? Jak proboha trefila z celého vesmíru zrovna malou modrou budku uprostřed ničeho? Kam měla namířeno? Odkud se přiřítila, když ani neměla skafandr? A co to sakra všechno znamená?

Vím, že Doctor žije už dlouho, musel mít už nějakou ženu, přítelkyni nebo tak, ale proč mi navléká prsten, když je tu ona? Dobře, možná teď žárlím, ale jen malinko, dobře, trochu víc, jo, ano, docela dost. Vedla jsem němou konverzaci sama se sebou, proč taky mluvit, že? Podala jsem si knihu, kterou jsem měla po levici a otevřela ji. Neměla žádný nadpis na kožených deskách, což mě překvapilo. Uvnitř, hned na první stránce stálo:

Pro Doctora

Díky za všechno.
Sarah

Na další stránce byl obrázek, očividně kreslený nějakým dítětem. Kovová krabice připomínající psa, v rohu podepsáno, Luke. 'Za něj ti také musím poděkovat. Miluje pohádky o muži z hvězd. Až bude malinko starší, dozví se pravdu.' Stálo za obrázkem připsáno stejným písmem jako na úvodní stránce.