Slečno Holmesová? (CZ WhoLock FF)

~LVII~ Vánoce

Den se dnem se sešel a byly tu Vánoce.

„Ahoj Mary,“  vítala jsem naše hosty, zatímco se paní Hudsonová snažila přesvědčit Sherlocka, aby si nandal parohy.

„To nemá cenu,“ poznamenala jsem a šla přinést další cukroví. Všichni se docela dobře bavili.

„Notak Sherlocku, alespoň jednou to zahrajte v těch parůžkách,“ přemlouvala dál paní Hudsonová, „A co Elisabeth? Zahraješ s ním něco v těhle parůžkách?“

Nechala jsem se přesvědčit a tak jsem si zašla nahoru pro housle. Několik tónů v parůžkách a už mi bylo v podstatě zakázáno přestat. John si nás dokonce musel i vyfotit.

„Škoda, že tu není Mycroft, takové pěkné rodinné foto.“

„Ne, díky,“ řekl Sherlock a hrál tichou noc dál.

„Šťastný a veselý,“ přála jsem všem a podávala jim balíčky. Nový svetr pro Johna, nějaká voňavka pro Molly, ponožky pro Grega, vlastně toho nebylo moc. Nejlepší byl dárek pro Sherlocka, sama jsem na sebe byla hrdá.

„Dedukuj, co to bude?“ pošťouchla jsem ho. Zaklepal krabičkou u ucha a pořádně si ji prohlédl.

„Kolínská?“ zeptal se.

„Ne, zkus sundat ten balící papír.“ pod vánočním balicím papírem se schovávala ozdobná bílá krabička s černým víčkem. Sherlock si ji bedlivě prohlížel.

„Lupa?“

„Ne.“

„Něco k mobilu, powerbanka?“

„Ne.“ řekla jsem a začala se smát.

„Tak to rozbal, ale už bez dedukcí,“ otevřel víko a pod ním byla další krabička, tentokrát s bílým víkem, na kterém bylo napsáno jedno slovo: Ahoj. Jak otevíral postupně menší a menší krabičky, všichni už se začínali smát. Slova se dávala dohromady. Ahoj Sherlocku, tohle je snad jediná věc, co jsi kdy... Otevřel víko nejmenší krabičky, ve které se nacházel malý složený papírek a na jejím dně bylo poslední slovo: nevydedukoval. Všichni už se usmívali nad vtipem. Sherlock si přečetl papírek, vešel do kuchyně, otevřel jednu ze skříněk a vytáhl podlouhlou krabici. Dárek, který jsem mu tam schovala jen tak, z legrace. Otevřel ji a vytáhl smyčec.

„Díky,“ lrohlásil suše a všichni už se věnovali něčemu dalšímu. Najendou se ze shora ozval šramot. Nikdo tomu nevěnoval pozornost. Za chvíli do obýváku vběhl Doctor.

„Ahoj,“ pozdravil překvapeně, protože asi nečekal, že nás tam bude tolik. Nemluvila jsem na něj, jen jsem ho pozorovala, to on, on bez rozloučení utekl na bůhví jak dlouho.

„Promiň, že jsem tě tu nechal.“ Pořád jsem nic neříkala.

„Amy a Rory, jsou mrtví.“ řekl a mě spadla čelist. Čekala jsem co řekne, myslela jsem, že by se mohl omluvit, ale on mi radši řekne, že Amy umřela, vždyť já tu holku vůbec neznám.